Prvá Istrijská akcia v roku 2019
8 až 12 júna sme sa vydali na veľmi krátky výjazd k stredomoriu.A musím priznať že sa vydaril.
Ako fotograf som spokojný až na to že nám vypadla dôležitá fotografická akcia v Jame Baredine čo hodlám dohnať
v ďalšom turnuse, ktorý chystáme zahájiť od 4. 7. až 10.7. /zatiaľ 130 foto/
Je to iné keď niekde pózuje ženská...
v ďalšom turnuse zahájime prácu práve tu v závrte Speleolitu. Je tu dolu príjemný chládok...
Mirky a Pavla. Veľká vďaka obom.
figurantov.
povedal že oni si ich na rozdiel odomňa šetria....
sintrového útvaru.
normou jednorázových akcií, ktoré vyrážajú k presunu do strednej Istrie pomerne neskoro z rôznych dôvodou
že naše obe laná a rep šnúry cez zimu bez stopy zmizli. Tak že sme mali frmol.
Na Blede sme stihli už len kúpanie, prehliadka hradu sa nám už do nabitého programu nezmestila.
bolo poriadne teplo... Ale kde zobrať dvoch čelbárov Peťo by dole nešiel ani za svet.
Tento rok by sme sa tu chceli pohnúť viac dopredu. Martin zaznamenal v sonde prievan....
tak ľahko sa z prepravky nedá vyklopiť.
ten potenciál?
kopeme a už 30 rokov stále nič....
problém.
čistú a lahkú
Mirka na mňa pozerá vyčítavo tvrdil som že to bude nejakých 30 km a bolo 50.....
ešte skôr občasné vody prúdiace z povrchu v poslednom období tu odplavili sediment na dno jaskyne.
nad vyvieračkou v roku 1972 (dĺžka 620 m) v Krivánskej ryzni nič. Len jaskyňa Medvedia II, 200 m objav
z roku 1982 a Stará stratenecká jaskyňa 180 m objav z roku 1983, na týchto objavoch mám veľkú zásluhu
a až v roku 2008 objav jaskyne Ľudmila kde som spoluobjaviteľ a jaskyňa má dnes zatiaľ 255 m a to je
za 50 rokov prieskumu bohužiaľ v Malej Fatre zhruba všetko. A ešte treba spomenúť že Terchovci predĺžili
Kryštálku na tuším 47 m pôvodne mala niečo cez 20 metrov a urobili tuším 90 metrový objav v jaskyni Predátora,
ale takých prienikov sme my urobili tiež viac.
jaskyňu v Kúrskej doline v rokoch 1978- 1983 z pôvodných 15 m na 62 metrov atď. atď. V zachytenom
vývere Turskej vyvieračky sme objavili a narýchlo preskúmali a fotograficky zdokumentovali cca 70 m
nových priestorov s výraznou prognózov a ďalšími 10-20 m dohľadmi dopredu. Systém Turských jaskýň
na úrovni potoka je rozsiahly ale zachytený do vodovodnej siete čím sa stal jeho prieskum neuskutočniteľný
A takto vypadala naša sonda v Juranskej jaskyni v Chorvátsku.. Budeme ju musieť na nasledujúcich akciách
trochu prefrézovať:-)
predĺžiť na nejakých 120 metrov ale objavili sme pritom pekne vyzdobenú malú ale Slovenskú sienku. A objavy
by tam mohli pokračovať, len v tomto roku nieto dostatok ľudí a sú tam aj ťažké podmienky pre kopáčov hlavne
zle vetrané priestory. Moravský jaskyniari objavili 600 m nových priestorov v Rumunsku a tak nemajú
dostatok dovolenky a musia to tam zamerať. A našich domácich jaskyniarov nieto. Skrátka zatiaľ sa
nezadarilo tak aby to prilákalo na Istriu jaskyniarov. Rekreantov človek nájde ale tým sa moc pracovať nechce
Martin sa sáčkuje na čelbu.. Tento rok je to zrejme jeho prvá a posledná práca na Istrii. Všetci začínajú byť
vyťažení inými oveľa príjemnejšími iniciatívami a jaskyniarčenie je až niekde na perifériu ich záujmu.
činností ktoré dávajú viac potechy, turistika, lyžovanie, horolezectvo, potápanie atď. atď.
skupiny a jeho zlá taktika. Mirka hravo chytá kvapky padajúce zo stropu do leflektoru Činskej výroby.
V pozadí nasypaný suťový kúžel klesajúci na dno pod 27 stupňovým uhlom.
tejto jaskyne. Hoci máme ubytovanie na Istrii zadarmo mnohí naši nemajú prachy ani na prepravu. Tak že bolo by
dobré hľadať sponzorov na benzín a možno by motyka vystrelila:-) A snáď by sme našich jaskyniarov nakontrahovali
ak by bola preprava a nocľah zadarmo.. MOŽNO:-) V minulom roku ma stálo sponzorovanie Aragonitu 500 Eur.
V tomto roku si to už dovoliť nemôžem. Udržať ľudí v činnosti a pri motivácii je veľmi ťažké
známky vypadnú. Ešte v minulom roku sme mali v skupine 26 ľudí. Tento rok už 4 nezaplatili aj preto že sa dozvedeli
že sa bude platiť viac. Jeden člen prestúpil do OS Veľká Fatra a jedneho člena tento rok prijmeme tak že nás
ostane 22. V budúcom roku však očakávame prudký ubytok ľudí v skupine práve kvôli zvyšujúcim sa členským
príspevkom
len traja jaskyniari. Peťo Lauko ja a Magda. Všetci ostatní sú nejaskyniari. To zas budú horory. Maťo Hulla už
zrejme s nami na žiadnu istrijskú akciu tohoto roku nepôjde. O to to bude náročnejšie pre mňa. Preto Aragonit hľadá
jaskyniarov do ďalších výprav na Istriu
100 litrov vody s poriadnou ozvenou z druhej strany...
na druhú. Tak to by sme stíhali vyťahať raz toľko prepraviek.
vypadá že nie .... nie je vedľa žiadna kopa matrošu ani len náznak....
jadrová bomba. Nešlo to prehlušiť ani príjemnou hudbou až nadránom sa akosi zázračne prehodil na iný bok a
strašný chrapot konečne stíchol....:-)
pod stanom 15 Ečiek na osobu za noc, čo si často našinec dovoliť nemôže
Známý spisovatel udělal reportáž na Krymu. Velká média nemají zájem. Přečtete si u nás
Všetci zodpovední ľudia, ktorí si ešte zachovali súdnosť, sledujú so
stále väčším znepokojením rastúcu rusofóbiu a dezinformačné tance okolo
Ruska, jeho prezidenta, ruských aktivít domácich aj medzinárodných.
Práve som dokončil preklad Zweigovej novely „Pred búrkou“, v ktorej
slávny autor opisuje dôvody začatia prvej svetovej vojny. (Foto: Josef
Banáš)
Jedným
z podstatných bola západoeurópska rusofóbia vyvolaná predovšetkým
rastúcou agresivitou Nemecka. Rusofóbia bola v Rakúsko – Uhorskej
monarchii takmer módna záležitosť, kto sa vyslovil o Rusoch, Srboch a
Slovanoch pozitívne, bol okamžite označený za rusofila, nebezpečného
pansláva, konšpirátora (áno už vtedy), šíriteľa nepravdivých správ
(termín hoax ešte vtedy nebol) a bol verejne pranierovaný. Väčšina
občanov si myslela svoje, chcel mať svätý pokoj, mlčala a skončilo to
vieme ako...
Rusofóbia je aj dnes už takmer zahraničnopolitická doktrína USA a ich európskych vazalov. Hoci sa prejavovala i predtým, prudký nástup zaznamenala po udalostiach na Kryme.
Nebudem sa venovať priebehu a technológiám prevedenia referenda na Kryme v marci 2014, ale len jeho podstatnému kritériu – či bolo, alebo nebolo v súlade s vôľou Krymčanov. Tých Krymčanov, ktorých otcovia, dedovia a pradedovia majú doslova v génoch odpor proti akýmkoľvek okupantom, ktorí kedy vstúpili na ich územie. A tých bolo v histórii polostrova požehnane. Z tých ostatných spomeniem len Turkov, Francúzov, Britov či Nemcov. Po tom ako vstúpila na krymskú zem prvá noha akéhokoľvek okupanta, začal sa organizovať partizánsky odboj.
Krymčania nemajú okupantov radi. Zo všetkých strán počúvam, že Krym je okupovaný. Krym bol vo svojej histórii okupovaný mnohokrát, naposledy nemeckými fašistami v rokoch 1941 až 1944. Teraz je podľa zjednotených šíkov politického a mediálneho hlavného prúdu okupovaný opäť. Rusmi. Už piaty rok. Skutočne?
Všetko to začala referendom 16. marca 2014, ktorého dôsledkom bol vstup Krymu do Ruskej federácie. Referendum USA a jeho „marionetky“ (bábky - termín profesora V.V. z Voroneže) neuznali. Ak by USA výsledky referenda o Kryme uznali, tak sa dnes Macron, Merkelová, Tusk a všetci ostatní predbiehajú v slovách uznania na adresu Putina.
Washington však referendum odmietol, pripojenie Krymu k Rusku označil za anexiu a tak sa dnes Macron, Merkelová, Tusk a všetci ostatní predbiehajú v slovách hany na adresu Putina. Pri posudzovaní označenia pripojenia Krymu k Rusku za anexiu je, nazdávam sa, prvoradé vychádzať z definície anexie ako takej.
Tá znie:
„Anexia je podľa medzinárodného práva násilné pripojenie územia cudzieho štátu alebo jeho časti k územiu iného štátu, alebo k štátom proti vôli jeho obyvateľstva, čím predstavuje porušenie práva na samourčenie národov.“
Pre istotu zopakujem podstatné: Proti vôli jeho obyvateľstva.
Anexií proti vôli anektovaného obyvateľstva sa v histórii udialo mnoho, medzi najznámejšie patrí anexia Bosny a Hercegoviny Rakúsko – Uhorskom v roku 1908, anexia Východného Jeruzalema a Golanských výšin Izraelom, za istý druh anexie sa dá považovať aj Hitlerov protektorát Čechy a Morava, anexia Eritrey Etiópiou, ktorá viedla k vojne za nezávislosť Eritrey, Západná Sahara anektovaná Marokom a Mauretániou, čo viedlo k vytvoreniu ozbrojeného hnutia odporu Polisario, anexia Tibetu Čínou a ďalšie.
Všetky tieto anexie majú jedno spoločné – domáce obyvateľstvo kládlo a kladie okupačnej mocnosti ozbrojený odpor. A sme pri kľúčovom kritériu pokiaľ ide o označovanie pripojenia Krymu k Rusku za anexiu a tým je ozbrojený odpor, alebo akýkoľvek prejav nespokojnosti obyvateľov anektovaného územia s okupačnou mocnosťou. Keďže som sa za päť rokov od referenda nedočítal ani o jednom akte protiruského odporu na Kryme, začalo mi to byť s tou anexiou „proti vôli domáceho obyvateľstva“ podozrivé.
Jediným vysvetlením by bolo, že si slovenskí novinári taktne a s ohľadom na Putina pred protiruským odporom na Kryme zakrývajú oči. Aj som sa celkom vyľakal, či som nedopatrením neprešvihol okamih, kedy Washington, Brusel a Berlín obrátili a vyhlásili referendum za legitímne. Nič také som v novinách nenašiel (zatiaľ) a tak som si povedal, že keď sa tam neráčia pozrieť naši investigatívni novinári, idem sa tam pozrieť sám. Ako sa vraví, lepšie raz vidieť ako stokrát počuť.
Nemám však najmenší dôvod moju cestu na Krym tajiť, naopak, myslím, že každý pokus o vynesenie svetla pravdy na povrch a zmiernenie napätia napomôže dvom skvelým slovanským národom – Ukrajincom aj Rusom. Mám oba tieto národy rád, v oboch krajinách mám svojich čitateľov a nikdy nezabudnem na úžasné slová ocenenia, ktoré sa mi dostali za román „Zóna nadšenia“ od ukrajinskej spisovateľskej hviezdy Jurija Ščerbaka a rovnako od Puškinových novín„Literaturnaja gazeta“, ktorej šéfuje hviezda ruskej literatúry Jurij Poľakov.
Dnes sú títo muži, ktorých mám rád a vážim si ich, na protistojacich stranách barikády. Kto to pripustil? Kedy sa to stalo? Kto rozdelil týchto dvoch skvelých chlapíkov? Kto rozdelil Rusov a Ukrajincov?
A rozdelil ich skutočne, alebo sa to len tak zdá podľa rečí hlavnoprúdových politikov a novinárov? Kto do nás vštepuje iracionálnu rusofóbiu, ktorá mi
hokejový zápas, počas ktorého rozhodca brutálne a manipulatívne nadŕža jednému mužstvu. Píska proti Rusom ako najatý, diváci sa proti tomu búria, ale von zo štadióna sa to nedostane, pretože všetky médiá píšu o objektívnom rozhodcovi. A tak sa správa o špinavosti podplateného rozhodcu šíri medzi ľuďmi spôsobom, ktorý sa nazýva alternatívny...
Za každého padlého pri oslobodzovaní Krymu vysadili strom.
Jedni vravia, že Krym patril Ukrajincom, iní, že vraj Rusom. Krym patril mnohým. Rusom, Ukrajincom, ale dávno pred nimi aj Kimerijcom, Gótom, Grékom (Euripidova dráma „Ifigénia z Tauridu“ – Taurida grécky názov Krymu), Rimanom, Byzantíncom, Talianom, Tatárom od Zlatej hordy, kedy v roku 1243 dobyl polostrov hordy Džingischána až po Krymský chanát v roku 1443, Protobulharom (predchodcom Bulharov), Chazarom, Turkom a od roku 1783 Rusom, aby títo v roku 1856 v turecko – ruskej vojne o nadvládu nad Čiernym morom napokon prišli.
Ruský vplyv na Kryme však naďalej rástol, oblasť sa stávala letným sídlom významných ruských politikov (cársky palác Livadia pri Jalte) umelcov, obchodníkov, ruskej bohémy. Národnostné zloženie bolo vždy pestré a často sa menilo aj násilnými prostriedkami. Počas trojročnej okupácie polostrova Nemcami v čase druhej svetovej vojny zlikvidovali Nemci židovské obyvateľstvo, po skončení druhej svetovej vojny vyhnal Stalin z Krymu na princípe kolektívnej viny Bulharov, Tatárov, Grékov, Arménov. Najviac utrpeli Tatári kvôli ich aktívnej kolaborácii s nemeckými okupantmi, keď tisícky z nich bojovali proti Sovietskemu zväzu na strane nemeckých fašistov ( obnovenie Krymského chanátu počas nemeckej okupácie polostrova).
Takže tvrdiť, že Krym bol odjakživa ruský je nesprávne, polostrov sa začal silne rusifikovať až po druhej svetovej vojne. Vraj od roku 1954 patrí Ukrajine, kedy Sovietsky Zväz pod vedením ukrajinského Rusa Chruščova daroval Krym Ukrajine.
Pokiaľ ma pamäť neklame Ukrajina vtedy existovala ako súčasť jednotného štátneho celku, ktorý sa volal Zväz sovietskych socialistických republík. Takže Krym patril rovnako Ukrajincom, Rusom, Estóncom či Turkménom. Nemôžem si tiež odpustiť poznámku, že je vskutku pozoruhodné ako dnes demokratickí politici a novinári tvrdošijne obhajujú rozhodnutie komunistického vodcu Chruščova...
16. marca sa uskutočnilo referendum, ktorého sa zúčastnilo 83,1 % obyvateľov Krymu z nich sa 96,77 % vyslovilo za pripojenie k Rusku, v samostatnom referende v Sevastopole sa z 89,5% účastníkov vyslovilo za pripojenie 95,6%.
Tým, ktorí spochybňujú výsledky referenda musím pripomenúť ako vznikli USA:
Jednostranným vyhlásením Deklarácie nezávislosti na Veľkej Británii v roku 1776. Takže ak by sa mal Krym vrátiť Ukrajine, mali by sa USA vrátiť do Veľkej Británie, čo je dosť absurdná predstava...
Od čias Kataríny Veľkej je jasné, že Krym a najmä prístav Sevastopoľ sú pre Rusko kľúčovým miestom. Sevastopoľ, oficiálne nazývaný „Mesto ruskej slávy“ je strategickým ruským teplovodným prístavom, z neho má Rusko cez Bospor, Dardanely a Stredozemné more prístup k svetovým moriam. Krym nie je len strategickým miestom, ale doslova symbolom Ruska.
V roku 1990 po rozpade ZSSR sa Krym a jeho väčšinové ruské obyvateľstvo ocitli z večera na ráno mimo priamych kontaktov s Ruskom. Vlády Ukrajiny sa venovali viac rabovačkám, ako rozvoju svojej krajiny a už vôbec nie rozvoju dominantne ruského Krymu.
V roku 2005 som sa osobne stretol s prezidentom Juščenkom, ktorý nám poskytol svoje lietadlo na cestu do Sevastopoľu. Rusko malo zmluvu s Ukrajinou garantujúcou využívanie tohoto prístavu. Počas slávnostného obeda s velením ukrajinskej čiernomorskej flotily na palube torpédoborca Hejtman Zagajdačnyj som sa zhováral s najvyššími ukrajinskými námornými dôstojníkmi. Po chvíli ma prerušil vedúci našej delegácie, prezident Parlamentného zhromaždenia NATO, francúzsky senátor Pierre Lellouche, ktorý mal prekladateľku a spýtal sa ma, či viem po ukrajinsky. Odvetil som že nie a s ukrajinskými dôstojníkmi sa zhováram po rusky. Aj oni hovorili s Lellouchom po rusky...
Na pobreží rastú nové hotely ako huby po daždi.
Tatár Ruslan nás vzal na trojhodinovú exkurziu džípom po okolitých horách a pamätihodnostiach. Očakával som partizánske zemljanky, ale nič. Ani v tých najzapadlejších zákutiach krymských hôr v tatárskom Bachčisaráji sme nenarazili na žiadne stopy protiruských aktivít.
Narazili sme na „Chánsaraj“ – palác tatárskych chánov. Jeho dominantou je fontána sĺz, ktorá sa po tom, čo ju ospieval počas svojej návštevy v roku 1820 v básni „Bachčisarajská fontána“ Puškin, stala slávnou. Čo nedokázali mocní chánovia, dokázal básnik. I taká môže byť sila poézie. Ako som očakával, niektorí miestni Tatári otvorene dávali najavo svoju nespokojnosť s podľa ich názoru druhoradým postavením ich národa na polostrove. Násilné odvlečenie a smrť desiatok tisícov Tatárov v stalinských časoch Rusom nemôžu zabudnúť.
Zdá sa, že rovnako Rusi nemôžu zabudnúť Tatárom to, čo im spôsobili svojou zradnou spoluprácou s nemeckými okupantmi.
Mnoho Tatárov však bojovalo na strane Sovietskeho zväzu. Z desiatok ľudí s ktorými sme sa na Kryme zhovárali boli Tatári bezpochyby najkritickejší. Priznali, že odvtedy ako je Krym ruský sa zvýšili platy, ale postupne zvýšenie cien túto výhodu dohnalo. Veľa Tatárov ale aj iných obyvateľov Krymu pracuje za hranicami polostrova, najmä v Rusku, ale aj v krajinách EÚ, predovšetkým v Poľsku.
Verejné súťaže vyhrávajú podľa nich najmä ruské firmy z kontinentálneho Ruska, ktoré sebou privážajú aj pracovníkov, čím znižujú šance domácich na zamestnanie. Boli otvorení, kritickí, ale na otázku, či by sa chceli vrátiť k Ukrajine, nemali jednotný názor.
Počas debaty sa mladá Tatárka rozosmiala a pozrela na chlapov:
„Hlavne sa vám nepáči, že pod Rusmi musíte dávať účtenky, vystavovať faktúry a platiť dane, čo sa v ukrajinských časoch veľmi nenosilo...“
Posedeli sme s domácimi v nádhernej rustikálnej reštaurácii. Pri vedľajšom stole ponalieval čašník desiatim chlapom do „stakanov“ víno. Tatári sú moslimovia a alkohol nepredávajú. Môžete si však priniesť svoj a čašník vám ochotne prinesie poháre. Muži sa pred začatím hodovania postavili, trikrát zvolali „Ura, ura, ura, Rossija!“. Dvaja si pripili čajom, akiste to boli Tatári, ale na slávu Ruska volali.
Keby sme nenavštívili toto mesto nepochopíme prečo sa Rusi Sevastopoľu a Krymu nikdy nevzdajú. Počas bojov o oslobodenie mesta od fašistov zahynulo 170.000 sovietskych vojakov a 40.000 bolo zranených. Ak by sem bola pani Nulandová zavítala skôr ako začala organizovať kyjevský majdan, mohla sebe, svojej krajine, ale najmä Ukrajincom a Rusom ušetriť obrovské problémy.
Pokračovali sme do strategického zálivu Balaklava, ukázali nám strategickú ponorkovú základňu sovietskej flotily (opäť sa ju chystajú obnoviť a rozšíriť), zašli sme i do tých najzapadnutejších uličiek v nádeji, že nájdeme aspoň útržok dajakého protiruského letáku, alebo aspoň maličké grafiti s protiruským, či protiputinovským textom. Nikde nič.
Vchod do tajomných podzemných priestorov Balaklava.
Zo
Sevastopoľa, kde sa vojak Tolstoj prerodil na najslávnejšieho ruského
spisovateľa, sme pokračovali do Čechovovej Jalty, ktorá akoby
francúzskej riviére z oka vypadla. Chorý Čechov tu napísal slávne „Tri
sestry“ aj „Višňový sad“.
Posedieť si v Čechovovom dome aj v tieni stromov jeho záhrady, ktoré zväčša vysadil sám, bol pre mňa jedným z najsilnejších zážitkov krymskej cesty.
Pozoroval som ľudí v reštauráciách, kaviarňach, na plážach, diskutoval s nimi. Oddychovali, pojedali, popíjali, večer spievali a tancovali nielen v baroch, ale aj na bulvároch, na ktorých vyhrávali kapely, vystupovali kúzelníci, cirkusanti, vykladači tarotu.
Pravdu mal Čechov, keď krásu Jalty prirovnal kráse francúzskeho Nice. Rozdiel medzi Nice a Jaltou je v tom, že zatiaľ čo v Nice som videl po zuby ozbrojených policajtov v Jalte a na celom Kryme som ich videl za celý týždeň štyroch. Napriek tomu som sa cítil v priateľskom prostredí bezpečne.
Zišlo mi na um, či všetci tí zabávajúci sa a smejúci ľudia nie sú špeciálne cvičení ruskí agenti, ktorí tu hrajú divadlo ako kedysi slávny knieža Potemkin, ktorý ukazoval cárovnej Kataríne fasády nádherných stavieb, ktoré boli zozadu podopreté drevenými kolmi. Tak som si pre istotu poobchádzal všetky tie desiatky rozostavaných luxusných hotelov, bazénov, apartmánových domov (vľavo vyššie na fotke), športovísk a boli skutočné. Aj bagre aj žeriavy.
Akosi mi to prestávalo ladiť s informáciami o nešťastných a okupovaných Krymčanoch. Zastavili sme sa v Livadii v niekdajšom cárskom paláci, kde vo februári 1945 týždeň popíjali, hodovali arozhodovali o osude sveta Stalin, Churchill a Roosewelt. Ešte dobre, že Livadija existuje ako dôkaz pre prípad, že možno o pár rokov budú do nás absolventi masmediálnych fakúlt hustiť, že svet od fašizmu oslobodili Nemci vedení Hitlerom.
Promenáda v Jalte.
Presunuli sme sa do Feodosie, kde nás v historickom hoteli „Grand Astoria“ čakalo zvláštne, po mojich skúsenostiach, už takmer typické prekvapenie. Hotel bol vystavený skúmavému pohľadu sochy Vladimíra Iljiča Lenina, podľa ktorého je námestie pomenované. Na priečelí hotela dominoval reliéf pripomínajúci návštevu hotela Jurijom Gagarinom, druhý reliéf pripomínal prvý mestský zjazd boľševických rád v tomto hoteli v roku 1919 a tretí – pripomínal 22. marec 1920, deň kedy sa v tomto hoteli lúčil so svojim štábom pred odchodom do emigrácie bielogvardejský generál Anton Denikin. Dokonca i nádherná kaviareň hotela nesie jeho meno.
Spýtal som sa recepčného či to nie je divné, že na hoteli sídliacom na námestí pomenovanom po vodcovi boľševikov je tabuľa pripomínajúca úhlavného nepriateľa boľševikov Denikina. Recepčný sa usmial a odvetil: Všetci boli Rusi, všetko je to naša história...
Kaviareň Denikin vo Feodosii.
Moje vzrušenie z cesty vrcholilo pri príjazde do neďalekého Koktebeľu.
O tom, ako slávny Jevtušenko odtiaľ napísal 21. augusta 1968 telegram
Brežnevovi, v ktorom protestoval proti sovietskej invázii do
Československa, som napísal jednu kapitolu v románe „Zóna nadšenia“.
Jevtušenko tam bol v tom čase na tvorivej dovolenke. Z areálu ruského Literárneho fondu, ktorý vtedy tvorilo 28 domov, sa zachoval už len jediný. Milo som však bol prekvapený koktebeľskou poštou. Je stále rovnaká, ako bola v auguste 1968, kedy v nej Jevtušenko podal svoj telegram. Keď som vedúcej ukázal ruský preklad románu a kapitolu s názvom „Koktebeľ 1968“ zvýskla od prekvapenia, zavolala miestnu redaktorku, ktorej som poskytol rozhovor. Predstava, že som na miestach, ktorými v roku 1968 kráčala história sovietskeho odporu proti okupácii ma naplnila dojatím.
Z bývalého domova sovietskych spisovateľov som zašiel na nábrežie k „Bielemu domu“ básnika Maxa Vološina, v ktorom ho navštevovali básnici slávnej ruskej striebornej éry ako boli Brjusov, Mandelštam, Gumiljev, Cvetajevová a mnohí ďalší. Na Kryme žili a tvorili aj Alexander Kuprin, Ivan Bunin, Max Vološin, Arkadij Averčenko, Anna Achmatovová, Konstantin Paustovskij, Alexander Grin, Vladimír Nabokov, Boris Balter, Jevgenij Jevtušenko a mnoho ďalších skvelých spisovateľov.
Pošta v Koktebeli je stále tá istá ako v auguste 1968...
Devätnásť kilometrov dlhý štvorprúdový diaľničný most začali stavať v apríli 2015 a do prevádzky ho uviedli presne o tri roky... Ide vlastne o dva mosty - druhý železničný sa dokončuje.
Krymský most je podľa domácich jedným z najviac strážených civilných objektov Ruskej federácie. Množstvo bojových lodí z jeho južnej strany nás o tom presvedčilo. Keď ma krásna policajtka na mieste kontroly vyzvala, aby som otvoril kapotu, pokrčil som ramenami.
„Vy si neviete otvoriť kapotu?“
„Je to požičané auto, my nie sme Rusi.“
„A odkiaľ ste?“
„Česi a Slováci.“
S úsmevom mávla rukou a vyrazili sme na most. Cestou späť nás nekontroloval nikto. Ako vo Feodosii tak aj v Kerči posedávali ľudia na bulvároch, nakupovali, popíjali kávu, deti skákali gumu, dospelí hrali šachy. Už mi tí okupovaní pomaly začali liezť na nervy. Namiesto toho, aby dali okupantom najavo svoj hlboký odpor, posedávajú na lavičkách a lížu zmrzlinu ešte k tomu ruskú!
19 kilometrov dlhý Krymský most postavili na vode za 3 roky.
Mojou poslednou nádejou bolo hlavné mesto Simferopoľ. Vyrazili sme smerom na západ krížom cez celý polostrov. 250 kilometrovú diaľnicu Tavrida chcú odovzdať do prevádzky na budúci rok. Po celý čas sme šli vlastne 250 kilometrovým staveniskom.
Po príchode som plný nádeje prišiel k jednej z najznámejších pamiatok mesta - chrámu veľkokniežaťa a svätca Alexandra Nevského, postaveného v devätnástom storočí. V roku 1930 ho Stalin nechal zbúrať a pevne som veril, že Krymčania to Rusom nezabudli.
Skoro ma však ovalilo. Chrám sa skvel v opätovnej nádhere a okoliu dominoval bilbord s nápisom:„Rekonštrukcia chrámu sa koná pod dohľadom prezidenta Ruskej federácie Vladimíra Putina“.
Rekonštrukcia Chrámu Alexandra Nevského v Simferopole prebieha pod dohľadom V.Putina.
Platí však aj opak - najviac vojnychtivé sú tie národy, ktoré vojnu na vlastnom území nezažili. Rusi, Angličania, Francúzi, Nemci, Číňania, Japonci, Taliani, Srbi, Poliaci, Maďari, Česi, Slováci, Gréci, Holanďania, Belgičania, Rumuni, Ukrajinci, Bielorusi, Litovci, Lotyši, Estónci a ďalších štyridsať národov sveta zažilo hrôzy vojny na vlastnom území.
Najväčší absolútny počet obetí priniesol v druhej svetovej vojne Sovietsky zväz – 25 miliónov ľudí, čo bolo 14 percent jeho obyvateľov. Na počet obyvateľov mali najväčšie straty Poliaci – 5,6 milióna obyvateľov, čo bolo 16 percent obyvateľov, z toho však boli tri milióny obete židovského holokaustu.
Spojené štáty mali 418. 500 padlých, čo tvorí 0,32 percent obyvateľstva. Občania USA historickú skúsenosť s vojnou na vlastnom území nemajú. V prvej ani v druhej svetovej vojne nebol na materskom území USA zničený jediný dom, škola, nemocnica. Materiálne škody neboli žiadne.Američania nevedia čo je vojna.
Napriek tomu, že som na Kryme na žiadny protiruský odpor nenarazil, skončilo naše putovanie úspešne. Ospravedlňujem sa novinárom hlavnoprúdových médií, že som žiadne dôkazy o protiruských aktivitách nepriniesol. Napriek tomu, že som robil, čo sa dalo, nenašli sme jediného človeka, ktorý by sa cítil byť okupovaný.
Naopak, boli Rusom vďační za to, že nepripustili na Kryme vojnu tak, ako je to v Luhansku a Donecku.
Počas týždňovej návštevy Krymu som sa zhováral s viac ako tridsiatimi ľuďmi. Rusmi, Ukrajincami, Tatármi, robotníkmi na diaľnici, čašníkmi, predavačkami, turistami, policajtmi, stredoškolským profesorom, novinárkou, dôchodcami, sprievodcami, plavčíkmi, kúpeľnými hosťami, kuchárkami, vojakmi, vešticou a dokonca i s jedným alkoholikom (jediným, ktorého som počas cesty stretol).
Bol to náhodný výber. Všetci do jedného vyjadrili spokojnosť až nadšenie s tým, že patria k Rusku. Ani tatárska predavačka nebola proti, len ju mrzelo, že za čias, keď patrili Ukrajine chodilo do jej kaviarne viac zahraničných turistov.
Položil som jej otázku či si myslí, že je to v dôsledku pripojenia Krymu k Rusku, alebo v dôsledku uvalenia sankcií a najmä vďaka totálne negatívnej a nepravdivej mediálnej propagande zahraničných médií o Kryme. Bez váhania uviedla, že o negatívnej propagande Krymčania dobre vedia a práve zahraničný tlak ich zjednocuje.
Podobne ich zjednocujú aj sankcie. Nielen Krymčanov, ale všetkých občanov Ruskej federácie. Profesor histórie z Voroneže, s ktorým som dlho debatoval, dokonca vyslovil Američanom a ich „marionetkam“ (iný termín nepoužíval) vďačnosť za sankcie:
„V Rusku je mnoho politických, spoločenských, národnostných a iných protirečivých prúdov. V histórii každej krajiny vždy platilo, že pokiaľ mala silného nepriateľa za hranicami, vnútorné rozpory sa relativizovali a krajina sa zjednotila okolo svojho vodcu. Takže Washington a jeho satelity pre Vladimíra Putina nič lepšie ako sankcie nemohli urobiť“.
Vďaka sankciám majú takmer výlučne kvalitné domáce potraviny.
Krym si žije svojim životom, je tam pokoj a pohoda. Po celý čas premýšľam prečo sa tam za päť rokov odkedy sa pripojil k Rusku, nevybral ani jeden náš hlavnoprúdový novinár, či televízny štáb. Možno nemajú na to prostriedky a tak som túto reportáž ponúkol našim štyrom významným médiám hlavného prúdu. Na moju ponuku ani neodpovedali...
Jozef Banáš
Rusofóbia je aj dnes už takmer zahraničnopolitická doktrína USA a ich európskych vazalov. Hoci sa prejavovala i predtým, prudký nástup zaznamenala po udalostiach na Kryme.
Nebudem sa venovať priebehu a technológiám prevedenia referenda na Kryme v marci 2014, ale len jeho podstatnému kritériu – či bolo, alebo nebolo v súlade s vôľou Krymčanov. Tých Krymčanov, ktorých otcovia, dedovia a pradedovia majú doslova v génoch odpor proti akýmkoľvek okupantom, ktorí kedy vstúpili na ich územie. A tých bolo v histórii polostrova požehnane. Z tých ostatných spomeniem len Turkov, Francúzov, Britov či Nemcov. Po tom ako vstúpila na krymskú zem prvá noha akéhokoľvek okupanta, začal sa organizovať partizánsky odboj.
Krymčania nemajú okupantov radi. Zo všetkých strán počúvam, že Krym je okupovaný. Krym bol vo svojej histórii okupovaný mnohokrát, naposledy nemeckými fašistami v rokoch 1941 až 1944. Teraz je podľa zjednotených šíkov politického a mediálneho hlavného prúdu okupovaný opäť. Rusmi. Už piaty rok. Skutočne?
Všetko to začala referendom 16. marca 2014, ktorého dôsledkom bol vstup Krymu do Ruskej federácie. Referendum USA a jeho „marionetky“ (bábky - termín profesora V.V. z Voroneže) neuznali. Ak by USA výsledky referenda o Kryme uznali, tak sa dnes Macron, Merkelová, Tusk a všetci ostatní predbiehajú v slovách uznania na adresu Putina.
Washington však referendum odmietol, pripojenie Krymu k Rusku označil za anexiu a tak sa dnes Macron, Merkelová, Tusk a všetci ostatní predbiehajú v slovách hany na adresu Putina. Pri posudzovaní označenia pripojenia Krymu k Rusku za anexiu je, nazdávam sa, prvoradé vychádzať z definície anexie ako takej.
Tá znie:
„Anexia je podľa medzinárodného práva násilné pripojenie územia cudzieho štátu alebo jeho časti k územiu iného štátu, alebo k štátom proti vôli jeho obyvateľstva, čím predstavuje porušenie práva na samourčenie národov.“
Pre istotu zopakujem podstatné: Proti vôli jeho obyvateľstva.
Anexií proti vôli anektovaného obyvateľstva sa v histórii udialo mnoho, medzi najznámejšie patrí anexia Bosny a Hercegoviny Rakúsko – Uhorskom v roku 1908, anexia Východného Jeruzalema a Golanských výšin Izraelom, za istý druh anexie sa dá považovať aj Hitlerov protektorát Čechy a Morava, anexia Eritrey Etiópiou, ktorá viedla k vojne za nezávislosť Eritrey, Západná Sahara anektovaná Marokom a Mauretániou, čo viedlo k vytvoreniu ozbrojeného hnutia odporu Polisario, anexia Tibetu Čínou a ďalšie.
Všetky tieto anexie majú jedno spoločné – domáce obyvateľstvo kládlo a kladie okupačnej mocnosti ozbrojený odpor. A sme pri kľúčovom kritériu pokiaľ ide o označovanie pripojenia Krymu k Rusku za anexiu a tým je ozbrojený odpor, alebo akýkoľvek prejav nespokojnosti obyvateľov anektovaného územia s okupačnou mocnosťou. Keďže som sa za päť rokov od referenda nedočítal ani o jednom akte protiruského odporu na Kryme, začalo mi to byť s tou anexiou „proti vôli domáceho obyvateľstva“ podozrivé.
Jediným vysvetlením by bolo, že si slovenskí novinári taktne a s ohľadom na Putina pred protiruským odporom na Kryme zakrývajú oči. Aj som sa celkom vyľakal, či som nedopatrením neprešvihol okamih, kedy Washington, Brusel a Berlín obrátili a vyhlásili referendum za legitímne. Nič také som v novinách nenašiel (zatiaľ) a tak som si povedal, že keď sa tam neráčia pozrieť naši investigatívni novinári, idem sa tam pozrieť sám. Ako sa vraví, lepšie raz vidieť ako stokrát počuť.
Moja cesta na Krym
Od cesty na Krym ma dokonca odhovárali, vraj ak tam pôjdem, Ukrajinci ma viac nevpustia na územie Ukrajiny. Neviem ako by sa o mojej ceste mohli Ukrajinci dozvedieť, pretože sme leteli cez Moskvu a keby som to sám nezverejnil, ukrajinské orgány sa nikdy nedozvedia, že som na Kryme bol.Nemám však najmenší dôvod moju cestu na Krym tajiť, naopak, myslím, že každý pokus o vynesenie svetla pravdy na povrch a zmiernenie napätia napomôže dvom skvelým slovanským národom – Ukrajincom aj Rusom. Mám oba tieto národy rád, v oboch krajinách mám svojich čitateľov a nikdy nezabudnem na úžasné slová ocenenia, ktoré sa mi dostali za román „Zóna nadšenia“ od ukrajinskej spisovateľskej hviezdy Jurija Ščerbaka a rovnako od Puškinových novín„Literaturnaja gazeta“, ktorej šéfuje hviezda ruskej literatúry Jurij Poľakov.
Dnes sú títo muži, ktorých mám rád a vážim si ich, na protistojacich stranách barikády. Kto to pripustil? Kedy sa to stalo? Kto rozdelil týchto dvoch skvelých chlapíkov? Kto rozdelil Rusov a Ukrajincov?
A rozdelil ich skutočne, alebo sa to len tak zdá podľa rečí hlavnoprúdových politikov a novinárov? Kto do nás vštepuje iracionálnu rusofóbiu, ktorá mi
hokejový zápas, počas ktorého rozhodca brutálne a manipulatívne nadŕža jednému mužstvu. Píska proti Rusom ako najatý, diváci sa proti tomu búria, ale von zo štadióna sa to nedostane, pretože všetky médiá píšu o objektívnom rozhodcovi. A tak sa správa o špinavosti podplateného rozhodcu šíri medzi ľuďmi spôsobom, ktorý sa nazýva alternatívny...
Za každého padlého pri oslobodzovaní Krymu vysadili strom.
Ako je to s okupovanými nešťastníkmi?
Ako to s obyvateľmi Krymu bolo a je?Jedni vravia, že Krym patril Ukrajincom, iní, že vraj Rusom. Krym patril mnohým. Rusom, Ukrajincom, ale dávno pred nimi aj Kimerijcom, Gótom, Grékom (Euripidova dráma „Ifigénia z Tauridu“ – Taurida grécky názov Krymu), Rimanom, Byzantíncom, Talianom, Tatárom od Zlatej hordy, kedy v roku 1243 dobyl polostrov hordy Džingischána až po Krymský chanát v roku 1443, Protobulharom (predchodcom Bulharov), Chazarom, Turkom a od roku 1783 Rusom, aby títo v roku 1856 v turecko – ruskej vojne o nadvládu nad Čiernym morom napokon prišli.
Ruský vplyv na Kryme však naďalej rástol, oblasť sa stávala letným sídlom významných ruských politikov (cársky palác Livadia pri Jalte) umelcov, obchodníkov, ruskej bohémy. Národnostné zloženie bolo vždy pestré a často sa menilo aj násilnými prostriedkami. Počas trojročnej okupácie polostrova Nemcami v čase druhej svetovej vojny zlikvidovali Nemci židovské obyvateľstvo, po skončení druhej svetovej vojny vyhnal Stalin z Krymu na princípe kolektívnej viny Bulharov, Tatárov, Grékov, Arménov. Najviac utrpeli Tatári kvôli ich aktívnej kolaborácii s nemeckými okupantmi, keď tisícky z nich bojovali proti Sovietskemu zväzu na strane nemeckých fašistov ( obnovenie Krymského chanátu počas nemeckej okupácie polostrova).
Takže tvrdiť, že Krym bol odjakživa ruský je nesprávne, polostrov sa začal silne rusifikovať až po druhej svetovej vojne. Vraj od roku 1954 patrí Ukrajine, kedy Sovietsky Zväz pod vedením ukrajinského Rusa Chruščova daroval Krym Ukrajine.
Pokiaľ ma pamäť neklame Ukrajina vtedy existovala ako súčasť jednotného štátneho celku, ktorý sa volal Zväz sovietskych socialistických republík. Takže Krym patril rovnako Ukrajincom, Rusom, Estóncom či Turkménom. Nemôžem si tiež odpustiť poznámku, že je vskutku pozoruhodné ako dnes demokratickí politici a novinári tvrdošijne obhajujú rozhodnutie komunistického vodcu Chruščova...
Obyvatelia Krymu rozhodli
Každý normálny človek iste uzná, že zrejme najobjektívnejším faktorom, ktorý by mal rozhodnúť o tom, komu má Krym patriť, sú jeho obyvatelia. A tí to tak urobili.16. marca sa uskutočnilo referendum, ktorého sa zúčastnilo 83,1 % obyvateľov Krymu z nich sa 96,77 % vyslovilo za pripojenie k Rusku, v samostatnom referende v Sevastopole sa z 89,5% účastníkov vyslovilo za pripojenie 95,6%.
Tým, ktorí spochybňujú výsledky referenda musím pripomenúť ako vznikli USA:
Jednostranným vyhlásením Deklarácie nezávislosti na Veľkej Británii v roku 1776. Takže ak by sa mal Krym vrátiť Ukrajine, mali by sa USA vrátiť do Veľkej Británie, čo je dosť absurdná predstava...
Od čias Kataríny Veľkej je jasné, že Krym a najmä prístav Sevastopoľ sú pre Rusko kľúčovým miestom. Sevastopoľ, oficiálne nazývaný „Mesto ruskej slávy“ je strategickým ruským teplovodným prístavom, z neho má Rusko cez Bospor, Dardanely a Stredozemné more prístup k svetovým moriam. Krym nie je len strategickým miestom, ale doslova symbolom Ruska.
V roku 1990 po rozpade ZSSR sa Krym a jeho väčšinové ruské obyvateľstvo ocitli z večera na ráno mimo priamych kontaktov s Ruskom. Vlády Ukrajiny sa venovali viac rabovačkám, ako rozvoju svojej krajiny a už vôbec nie rozvoju dominantne ruského Krymu.
V roku 2005 som sa osobne stretol s prezidentom Juščenkom, ktorý nám poskytol svoje lietadlo na cestu do Sevastopoľu. Rusko malo zmluvu s Ukrajinou garantujúcou využívanie tohoto prístavu. Počas slávnostného obeda s velením ukrajinskej čiernomorskej flotily na palube torpédoborca Hejtman Zagajdačnyj som sa zhováral s najvyššími ukrajinskými námornými dôstojníkmi. Po chvíli ma prerušil vedúci našej delegácie, prezident Parlamentného zhromaždenia NATO, francúzsky senátor Pierre Lellouche, ktorý mal prekladateľku a spýtal sa ma, či viem po ukrajinsky. Odvetil som že nie a s ukrajinskými dôstojníkmi sa zhováram po rusky. Aj oni hovorili s Lellouchom po rusky...
Na pobreží rastú nové hotely ako huby po daždi.
Opäť na Kryme
Odvtedy som Krym navštívil až teraz s pevným odhodlaním nájsť dôkazy o nespokojnosti obyvateľov s pripojením k Rusku. Po prílete na zrekonštruované letisko v hlavnom meste Krymu Simferopole, sme sa vydali rovno do centra Krymských Tatárov – Bachčisarája, kde som s ohľadom na históriu Tatárov očakával najsilnejšie protiruské aktivity.Tatár Ruslan nás vzal na trojhodinovú exkurziu džípom po okolitých horách a pamätihodnostiach. Očakával som partizánske zemljanky, ale nič. Ani v tých najzapadlejších zákutiach krymských hôr v tatárskom Bachčisaráji sme nenarazili na žiadne stopy protiruských aktivít.
Narazili sme na „Chánsaraj“ – palác tatárskych chánov. Jeho dominantou je fontána sĺz, ktorá sa po tom, čo ju ospieval počas svojej návštevy v roku 1820 v básni „Bachčisarajská fontána“ Puškin, stala slávnou. Čo nedokázali mocní chánovia, dokázal básnik. I taká môže byť sila poézie. Ako som očakával, niektorí miestni Tatári otvorene dávali najavo svoju nespokojnosť s podľa ich názoru druhoradým postavením ich národa na polostrove. Násilné odvlečenie a smrť desiatok tisícov Tatárov v stalinských časoch Rusom nemôžu zabudnúť.
Zdá sa, že rovnako Rusi nemôžu zabudnúť Tatárom to, čo im spôsobili svojou zradnou spoluprácou s nemeckými okupantmi.
Mnoho Tatárov však bojovalo na strane Sovietskeho zväzu. Z desiatok ľudí s ktorými sme sa na Kryme zhovárali boli Tatári bezpochyby najkritickejší. Priznali, že odvtedy ako je Krym ruský sa zvýšili platy, ale postupne zvýšenie cien túto výhodu dohnalo. Veľa Tatárov ale aj iných obyvateľov Krymu pracuje za hranicami polostrova, najmä v Rusku, ale aj v krajinách EÚ, predovšetkým v Poľsku.
Verejné súťaže vyhrávajú podľa nich najmä ruské firmy z kontinentálneho Ruska, ktoré sebou privážajú aj pracovníkov, čím znižujú šance domácich na zamestnanie. Boli otvorení, kritickí, ale na otázku, či by sa chceli vrátiť k Ukrajine, nemali jednotný názor.
Počas debaty sa mladá Tatárka rozosmiala a pozrela na chlapov:
„Hlavne sa vám nepáči, že pod Rusmi musíte dávať účtenky, vystavovať faktúry a platiť dane, čo sa v ukrajinských časoch veľmi nenosilo...“
Posedeli sme s domácimi v nádhernej rustikálnej reštaurácii. Pri vedľajšom stole ponalieval čašník desiatim chlapom do „stakanov“ víno. Tatári sú moslimovia a alkohol nepredávajú. Môžete si však priniesť svoj a čašník vám ochotne prinesie poháre. Muži sa pred začatím hodovania postavili, trikrát zvolali „Ura, ura, ura, Rossija!“. Dvaja si pripili čajom, akiste to boli Tatári, ale na slávu Ruska volali.
Strategický Sevastopoľ
Sklamaní, že v tatárskom Bachčisaráji sme nenarazili na protiruský odpor, vydali sme sa do Sevastopoľa. Pamätníky a pamätné tabule doslova na každom kroku pripomínajú návštevníkom hrdinstvo obrancov tohoto mesta či už z čias vojny turecko – anglicko – francúzskej koalície proti Rusku, ale najmä z čias druhej svetovej vojny.Keby sme nenavštívili toto mesto nepochopíme prečo sa Rusi Sevastopoľu a Krymu nikdy nevzdajú. Počas bojov o oslobodenie mesta od fašistov zahynulo 170.000 sovietskych vojakov a 40.000 bolo zranených. Ak by sem bola pani Nulandová zavítala skôr ako začala organizovať kyjevský majdan, mohla sebe, svojej krajine, ale najmä Ukrajincom a Rusom ušetriť obrovské problémy.
Pokračovali sme do strategického zálivu Balaklava, ukázali nám strategickú ponorkovú základňu sovietskej flotily (opäť sa ju chystajú obnoviť a rozšíriť), zašli sme i do tých najzapadnutejších uličiek v nádeji, že nájdeme aspoň útržok dajakého protiruského letáku, alebo aspoň maličké grafiti s protiruským, či protiputinovským textom. Nikde nič.
Vchod do tajomných podzemných priestorov Balaklava.
Jalta
Posedieť si v Čechovovom dome aj v tieni stromov jeho záhrady, ktoré zväčša vysadil sám, bol pre mňa jedným z najsilnejších zážitkov krymskej cesty.
Pozoroval som ľudí v reštauráciách, kaviarňach, na plážach, diskutoval s nimi. Oddychovali, pojedali, popíjali, večer spievali a tancovali nielen v baroch, ale aj na bulvároch, na ktorých vyhrávali kapely, vystupovali kúzelníci, cirkusanti, vykladači tarotu.
Pravdu mal Čechov, keď krásu Jalty prirovnal kráse francúzskeho Nice. Rozdiel medzi Nice a Jaltou je v tom, že zatiaľ čo v Nice som videl po zuby ozbrojených policajtov v Jalte a na celom Kryme som ich videl za celý týždeň štyroch. Napriek tomu som sa cítil v priateľskom prostredí bezpečne.
Zišlo mi na um, či všetci tí zabávajúci sa a smejúci ľudia nie sú špeciálne cvičení ruskí agenti, ktorí tu hrajú divadlo ako kedysi slávny knieža Potemkin, ktorý ukazoval cárovnej Kataríne fasády nádherných stavieb, ktoré boli zozadu podopreté drevenými kolmi. Tak som si pre istotu poobchádzal všetky tie desiatky rozostavaných luxusných hotelov, bazénov, apartmánových domov (vľavo vyššie na fotke), športovísk a boli skutočné. Aj bagre aj žeriavy.
Akosi mi to prestávalo ladiť s informáciami o nešťastných a okupovaných Krymčanoch. Zastavili sme sa v Livadii v niekdajšom cárskom paláci, kde vo februári 1945 týždeň popíjali, hodovali arozhodovali o osude sveta Stalin, Churchill a Roosewelt. Ešte dobre, že Livadija existuje ako dôkaz pre prípad, že možno o pár rokov budú do nás absolventi masmediálnych fakúlt hustiť, že svet od fašizmu oslobodili Nemci vedení Hitlerom.
Okupovaní Krymčania?
Z Jalty sme pokračovali pri pobreží do Alušty a všade rovnaký obraz. Okupovaní Krymčania namiesto toho, aby organizovali protiruský odpor, váľali si šunky na plážach. Tak sme v Alušte zamierili na sever do hôr, aby sme sa vyhli podozreniu, že zámerne cestujeme len po exponovanom južnom pobreží. Čo ma najviac vytočilo, keď som medzi nimi narazil na turistov z Ukrajiny. Vraj ich tam prišlo v minulom roku za rekreáciou z Ukrajiny viac ako milión.Presunuli sme sa do Feodosie, kde nás v historickom hoteli „Grand Astoria“ čakalo zvláštne, po mojich skúsenostiach, už takmer typické prekvapenie. Hotel bol vystavený skúmavému pohľadu sochy Vladimíra Iljiča Lenina, podľa ktorého je námestie pomenované. Na priečelí hotela dominoval reliéf pripomínajúci návštevu hotela Jurijom Gagarinom, druhý reliéf pripomínal prvý mestský zjazd boľševických rád v tomto hoteli v roku 1919 a tretí – pripomínal 22. marec 1920, deň kedy sa v tomto hoteli lúčil so svojim štábom pred odchodom do emigrácie bielogvardejský generál Anton Denikin. Dokonca i nádherná kaviareň hotela nesie jeho meno.
Spýtal som sa recepčného či to nie je divné, že na hoteli sídliacom na námestí pomenovanom po vodcovi boľševikov je tabuľa pripomínajúca úhlavného nepriateľa boľševikov Denikina. Recepčný sa usmial a odvetil: Všetci boli Rusi, všetko je to naša história...
Kaviareň Denikin vo Feodosii.
Jevtušenko tam bol v tom čase na tvorivej dovolenke. Z areálu ruského Literárneho fondu, ktorý vtedy tvorilo 28 domov, sa zachoval už len jediný. Milo som však bol prekvapený koktebeľskou poštou. Je stále rovnaká, ako bola v auguste 1968, kedy v nej Jevtušenko podal svoj telegram. Keď som vedúcej ukázal ruský preklad románu a kapitolu s názvom „Koktebeľ 1968“ zvýskla od prekvapenia, zavolala miestnu redaktorku, ktorej som poskytol rozhovor. Predstava, že som na miestach, ktorými v roku 1968 kráčala história sovietskeho odporu proti okupácii ma naplnila dojatím.
Z bývalého domova sovietskych spisovateľov som zašiel na nábrežie k „Bielemu domu“ básnika Maxa Vološina, v ktorom ho navštevovali básnici slávnej ruskej striebornej éry ako boli Brjusov, Mandelštam, Gumiljev, Cvetajevová a mnohí ďalší. Na Kryme žili a tvorili aj Alexander Kuprin, Ivan Bunin, Max Vološin, Arkadij Averčenko, Anna Achmatovová, Konstantin Paustovskij, Alexander Grin, Vladimír Nabokov, Boris Balter, Jevgenij Jevtušenko a mnoho ďalších skvelých spisovateľov.
Pošta v Koktebeli je stále tá istá ako v auguste 1968...
Najväčšia atrakcia Krymu
Z Feodosie sme sa vybrali do Kerču na azda najväčšiu atrakciu Krymu – most spájajúci polostrov s ruskou pevninou. Rozhodnutie postaviť most padlo vzápätí po tom, keď v roku 2015 Kyjev odpojil Krym od energií a dokonca aj vody. Prirodzene týmto si svojich bývalých občanov, na ktorých predtým i tak zväčša kašľal (zhodli sa na tom Rusi, Ukrajinci aj Tatári) nenaklonil. Krymčania zhodne tvrdia, že rok 2015 bol pre nich najťažší, odvtedy sa situácia zlepšuje, hoci rast cien úspešne dobieha rast platov.Devätnásť kilometrov dlhý štvorprúdový diaľničný most začali stavať v apríli 2015 a do prevádzky ho uviedli presne o tri roky... Ide vlastne o dva mosty - druhý železničný sa dokončuje.
Krymský most je podľa domácich jedným z najviac strážených civilných objektov Ruskej federácie. Množstvo bojových lodí z jeho južnej strany nás o tom presvedčilo. Keď ma krásna policajtka na mieste kontroly vyzvala, aby som otvoril kapotu, pokrčil som ramenami.
„Vy si neviete otvoriť kapotu?“
„Je to požičané auto, my nie sme Rusi.“
„A odkiaľ ste?“
„Česi a Slováci.“
S úsmevom mávla rukou a vyrazili sme na most. Cestou späť nás nekontroloval nikto. Ako vo Feodosii tak aj v Kerči posedávali ľudia na bulvároch, nakupovali, popíjali kávu, deti skákali gumu, dospelí hrali šachy. Už mi tí okupovaní pomaly začali liezť na nervy. Namiesto toho, aby dali okupantom najavo svoj hlboký odpor, posedávajú na lavičkách a lížu zmrzlinu ešte k tomu ruskú!
Mojou poslednou nádejou bolo hlavné mesto Simferopoľ. Vyrazili sme smerom na západ krížom cez celý polostrov. 250 kilometrovú diaľnicu Tavrida chcú odovzdať do prevádzky na budúci rok. Po celý čas sme šli vlastne 250 kilometrovým staveniskom.
Po príchode som plný nádeje prišiel k jednej z najznámejších pamiatok mesta - chrámu veľkokniežaťa a svätca Alexandra Nevského, postaveného v devätnástom storočí. V roku 1930 ho Stalin nechal zbúrať a pevne som veril, že Krymčania to Rusom nezabudli.
Skoro ma však ovalilo. Chrám sa skvel v opätovnej nádhere a okoliu dominoval bilbord s nápisom:„Rekonštrukcia chrámu sa koná pod dohľadom prezidenta Ruskej federácie Vladimíra Putina“.
...a život na Kryme plynie
Národ, ktorý zažil vojnu na vlastnej koži, na vlastnom území, urobí všetko preto, aby sa tieto hrôzy nezopakovali. Nemeckí fašisti zabili vo vojne podstatnú časť ruskej reprodukčnej mužskej populácie. Je zrozumiteľné, keď si Rusi doslova na každom kroku pripomínajú hrôzy vojny.Platí však aj opak - najviac vojnychtivé sú tie národy, ktoré vojnu na vlastnom území nezažili. Rusi, Angličania, Francúzi, Nemci, Číňania, Japonci, Taliani, Srbi, Poliaci, Maďari, Česi, Slováci, Gréci, Holanďania, Belgičania, Rumuni, Ukrajinci, Bielorusi, Litovci, Lotyši, Estónci a ďalších štyridsať národov sveta zažilo hrôzy vojny na vlastnom území.
Najväčší absolútny počet obetí priniesol v druhej svetovej vojne Sovietsky zväz – 25 miliónov ľudí, čo bolo 14 percent jeho obyvateľov. Na počet obyvateľov mali najväčšie straty Poliaci – 5,6 milióna obyvateľov, čo bolo 16 percent obyvateľov, z toho však boli tri milióny obete židovského holokaustu.
Spojené štáty mali 418. 500 padlých, čo tvorí 0,32 percent obyvateľstva. Občania USA historickú skúsenosť s vojnou na vlastnom území nemajú. V prvej ani v druhej svetovej vojne nebol na materskom území USA zničený jediný dom, škola, nemocnica. Materiálne škody neboli žiadne.Američania nevedia čo je vojna.
Napriek tomu, že som na Kryme na žiadny protiruský odpor nenarazil, skončilo naše putovanie úspešne. Ospravedlňujem sa novinárom hlavnoprúdových médií, že som žiadne dôkazy o protiruských aktivitách nepriniesol. Napriek tomu, že som robil, čo sa dalo, nenašli sme jediného človeka, ktorý by sa cítil byť okupovaný.
Naopak, boli Rusom vďační za to, že nepripustili na Kryme vojnu tak, ako je to v Luhansku a Donecku.
Počas týždňovej návštevy Krymu som sa zhováral s viac ako tridsiatimi ľuďmi. Rusmi, Ukrajincami, Tatármi, robotníkmi na diaľnici, čašníkmi, predavačkami, turistami, policajtmi, stredoškolským profesorom, novinárkou, dôchodcami, sprievodcami, plavčíkmi, kúpeľnými hosťami, kuchárkami, vojakmi, vešticou a dokonca i s jedným alkoholikom (jediným, ktorého som počas cesty stretol).
Bol to náhodný výber. Všetci do jedného vyjadrili spokojnosť až nadšenie s tým, že patria k Rusku. Ani tatárska predavačka nebola proti, len ju mrzelo, že za čias, keď patrili Ukrajine chodilo do jej kaviarne viac zahraničných turistov.
Položil som jej otázku či si myslí, že je to v dôsledku pripojenia Krymu k Rusku, alebo v dôsledku uvalenia sankcií a najmä vďaka totálne negatívnej a nepravdivej mediálnej propagande zahraničných médií o Kryme. Bez váhania uviedla, že o negatívnej propagande Krymčania dobre vedia a práve zahraničný tlak ich zjednocuje.
Podobne ich zjednocujú aj sankcie. Nielen Krymčanov, ale všetkých občanov Ruskej federácie. Profesor histórie z Voroneže, s ktorým som dlho debatoval, dokonca vyslovil Američanom a ich „marionetkam“ (iný termín nepoužíval) vďačnosť za sankcie:
„V Rusku je mnoho politických, spoločenských, národnostných a iných protirečivých prúdov. V histórii každej krajiny vždy platilo, že pokiaľ mala silného nepriateľa za hranicami, vnútorné rozpory sa relativizovali a krajina sa zjednotila okolo svojho vodcu. Takže Washington a jeho satelity pre Vladimíra Putina nič lepšie ako sankcie nemohli urobiť“.
Vďaka sankciám majú takmer výlučne kvalitné domáce potraviny.
Pešia zóna v Simferopole.
Krym si žije svojim životom, je tam pokoj a pohoda. Po celý čas premýšľam prečo sa tam za päť rokov odkedy sa pripojil k Rusku, nevybral ani jeden náš hlavnoprúdový novinár, či televízny štáb. Možno nemajú na to prostriedky a tak som túto reportáž ponúkol našim štyrom významným médiám hlavného prúdu. Na moju ponuku ani neodpovedali...
Jozef Banáš
Pán Banáš klobúk dolu.
Vďaka za túto reportáž. Týmto ste sa však zaradili medzi nás Rusofilov a konšpirátorov.
Ešte raz vďaka za tento článok. Otvára oči mnohým čo uverili propagande západu o zlom Rusku.
Myslel som si najprv že to len tak pre istotu akože plávate proti prúdu. Ale Vaše odhodlanie je naozaj skutočné a poctivé.
Ešte raz ďakujem.
Eduard Piovarči
Pentagon prováděl biologické pokusy na občanech USA - Kongresmani USA požadují od armády okamžité vysvětlení
 |
| Přenašeč limské boreliozy - klíště |
Kongres USA požádal Pentagon, aby mu poskytl zprávu o zkouškách biologických zbraní včetně pokusů s infikovanými klíšťaty na vojenských základnách Fort Detrick (stát Maryland) a na ostrově Plum (stát New York). Odpovídající rozhodnutí bylo přijato bez zbytečné publicity. Ministerstvo spravedlnosti bylo pověřeno, aby „zjistilo, zda ministerstvo obrany realizovalo experimenty s klíšťaty a dalšími druhy hmyzu s cílem použít je jako biologickou zbraň v létech 1950-1975“.
Jestliže se potvrdí, že takové pokusy proběhly, bude Kongres po Pentagonu požadovat, aby podal hlášení o jejich rozsahu a o možném náhodném úniku nakažených klíšťat mimo areál vojenských laboratoří. „Požadujeme odpověď a požadujeme ji hned“, - řekl republikánský senátor státu New Jersey, Christopher Smith.
Příčinou tohoto znepokojení je prudký nárůst výskytu boreliózy (tj. Lymská borelióza)(1). Každoročně se touto nebezpečnou chorobou nakazí 300-400 tisíc Američanů. Borelióza je přenášena hmyzem, sajícím krev a často končí invaliditou nebo smrtí pacienta.
Letos byla vydána kniha s názvem „Pokousaní: tajný příběh Lymské choroby a biologická zbraň“ (Bitten: The Secret Story of Lyme Disease and Biological Weapons). Její autorka, zaměstnankyně Stanfordské univerzity, Chris Newby se sama stala invalidní po onemocnění boreliózou.
V roce 2013 si prostudovala rozhovor, který poskytl švýcarský profesor William Burgdorfer, jenž dříve pracoval ve výzkumném centru Národního ústavu alergických a infekčních onemocnění ve Skalistých horách v USA. V roce 1982 objevil Burgdorfer bakterie, které způsobují Lymskou boreliózu. Tyto bakterie byly nazvány po svém objeviteli Borrelia burgdorferi. Před tímto objevem prováděl Burgdorfer na objednávku Pentagonu pokusy s hmyzem, který infikoval mikroby tyfu a vztekliny.
Newby píše ve své knize, že v šedesátých létech se ve vojenských laboratořích USA pěstovaly miliony hmyzu schopného přenášet nakažlivé choroby. Odkazuje se na bývalého zaměstnance CIA, který se zúčastnil tzv. projektu „Kuba“, zaměřeného na svržení vlády Fidela Castra. Tento zdroj vypověděl, že v roce 1962 rozptýlili Američané nad plantážemi cukrové třtiny na Kubě nakažená klíšťata s cílem vyvolat epidemii mezi zemědělci a zlikvidovat toto odvětví kubánské ekonomiky. Ve Virginii bylo vypuštěno sto tisíc nakažených kusů hmyzu za účelem kontroly jejich schopnosti přežití v přírodních podmínkách.
V sedmdesátých létech se ve státě Connecticut prudce zvýšil počet nakažených boreliózou. Časově se tato epidemie shoduje s dobou, kdy Burgdorfer objevil bakterii, způsobující onemocnění boreliózou. Této bakterii se říká také „švýcarský agent“ (the Swiss Agent). Její objev však Burgdorfer tajil a nezveřejnil jej na poli oficiální medicíny. Newby se domnívá, že tak činil proto, aby ji bylo možno použít k vojenským cílům. Stopy „švýcarského agenta“ byly nalezeny v krvi pacientů nakažených boreliózou v Connecticutu.
Пентагон проводил биологические опыты над гражданами США vyšel 19. července 2019 na fondsk.ru. Překlad v ceně 198 Kč Zvědavec.
Poznámky:
(1) Lymská borelióza (též lymeská borelióza) je infekční onemocnění způsobené přinejmenším třemi druhy gramnegativní bakterie rodu Borrelia.[1][2] Borrelia burgdorferi[3] je hlavním původcem nemoci v Severní Americe, zatímco druhy Borrelia afzelii a Borrelia garinii jsou původcem většiny případů lymské borelióze v Evropě. Pojmenována je podle městečka Old Lyme ve státě Connecticut ve Spojených státech, kde bylo v roce 1975 poprvé popsáno několik případů této nemoci. Old Lyme je vzdáleno jen několik kilometrů od zařízení Plum Island Animal Disease Center, ve kterém během studené války probíhal tajný kontroverzní program biologických obranných a útočných zbraní. V okolí ostrova se objevovaly zmutované mrtvoly zvířat a až do roku 1997 byla aktivita na Plum Island veřejnosti neznámá. Ačkoli si Allen Steere již v roce 1978 uvědomoval, že lymskou boreliózu přenášejí klíšťata, až do roku 1981 nebyl znám její původce, Bakterii B. burgdorferi, kterou identifikoval Willy Burgdorfer.
Bakterie Borrelia je na člověka přenesena kousnutím infikovaným klíštětem, náležícím do několika druhů rodu Ixodes.[4] Mezi počáteční příznaky patří zvýšená teplota či horečka, bolest hlavy, únava, deprese, bolest svalů či kloubů a charakteristická prstencovitá vyrážka erythema migrans (EM) v podobě červených skvrn s bledým středem. V případě neléčení nemoci zahrnují další symptomy klouby, srdce a centrální nervovou soustavu. Ve většině případů odezní infekce a její příznaky po léčbě antibiotiky, zejména pokud je nemoc podchycena v raném stádiu. Opožděná nebo nedostatečná léčba může vést k propuknutí mnohem vážnějších symptomů, které mohou omezovat funkčnost a být obtížně léčitelné.[5]
Zdroj: Wikipedie
(1) Lymská borelióza (též lymeská borelióza) je infekční onemocnění způsobené přinejmenším třemi druhy gramnegativní bakterie rodu Borrelia.[1][2] Borrelia burgdorferi[3] je hlavním původcem nemoci v Severní Americe, zatímco druhy Borrelia afzelii a Borrelia garinii jsou původcem většiny případů lymské borelióze v Evropě. Pojmenována je podle městečka Old Lyme ve státě Connecticut ve Spojených státech, kde bylo v roce 1975 poprvé popsáno několik případů této nemoci. Old Lyme je vzdáleno jen několik kilometrů od zařízení Plum Island Animal Disease Center, ve kterém během studené války probíhal tajný kontroverzní program biologických obranných a útočných zbraní. V okolí ostrova se objevovaly zmutované mrtvoly zvířat a až do roku 1997 byla aktivita na Plum Island veřejnosti neznámá. Ačkoli si Allen Steere již v roce 1978 uvědomoval, že lymskou boreliózu přenášejí klíšťata, až do roku 1981 nebyl znám její původce, Bakterii B. burgdorferi, kterou identifikoval Willy Burgdorfer.
Bakterie Borrelia je na člověka přenesena kousnutím infikovaným klíštětem, náležícím do několika druhů rodu Ixodes.[4] Mezi počáteční příznaky patří zvýšená teplota či horečka, bolest hlavy, únava, deprese, bolest svalů či kloubů a charakteristická prstencovitá vyrážka erythema migrans (EM) v podobě červených skvrn s bledým středem. V případě neléčení nemoci zahrnují další symptomy klouby, srdce a centrální nervovou soustavu. Ve většině případů odezní infekce a její příznaky po léčbě antibiotiky, zejména pokud je nemoc podchycena v raném stádiu. Opožděná nebo nedostatečná léčba může vést k propuknutí mnohem vážnějších symptomů, které mohou omezovat funkčnost a být obtížně léčitelné.[5]
Zdroj: Wikipedie
Poznámka editora Zvědavce:
Za dob socialismu jsme si dělali šprťouchlata z tvrzení komunistů, že nám sem imperialisté házeli mandelinku bramborovou, ale ono to možná nebylo tak úplně od věci. Komunisté nám lhali skoro ve všem, ale co se týče ukazování pravé tváře Západu, mluvili pravdu.
Existuje vůbec špinavost, kterou by ten sbor kriminálníků zvaný deep state neudělal? Máme historii neuvěřitelných svinstev, křiváren, podrazů, teroristických útoků, včetně svržení atomové bomby na lidi jen za účelem pokusu v době, kdy už se vědělo, že to bylo z vojenského hlediska zbytečné. A z doby relativně nedávné 11. září - další útok na vlastní národ. A NIKDO NIKDY NIC nevyšetří. Dnes tato nenávistná chátra drží za koule prezidenta Trumpa a nutí ho dělat věci, které by sám zřejmě nikdy nedělal. A opět - mluví se o ni jen šeptem a v náznacích. Chci říct jedno: Čím dál víc si uvědomuji, že tzv. korporátní kapitalismus je od základu špatný, je patrně nejhorší ze špatných, protože dovoluje těmto obludným zločincům existovat ve stínu za pódiem a odsud ovládat vše a páchat cokoliv bez obvinění a potrestání.
Za dob socialismu jsme si dělali šprťouchlata z tvrzení komunistů, že nám sem imperialisté házeli mandelinku bramborovou, ale ono to možná nebylo tak úplně od věci. Komunisté nám lhali skoro ve všem, ale co se týče ukazování pravé tváře Západu, mluvili pravdu.
Existuje vůbec špinavost, kterou by ten sbor kriminálníků zvaný deep state neudělal? Máme historii neuvěřitelných svinstev, křiváren, podrazů, teroristických útoků, včetně svržení atomové bomby na lidi jen za účelem pokusu v době, kdy už se vědělo, že to bylo z vojenského hlediska zbytečné. A z doby relativně nedávné 11. září - další útok na vlastní národ. A NIKDO NIKDY NIC nevyšetří. Dnes tato nenávistná chátra drží za koule prezidenta Trumpa a nutí ho dělat věci, které by sám zřejmě nikdy nedělal. A opět - mluví se o ni jen šeptem a v náznacích. Chci říct jedno: Čím dál víc si uvědomuji, že tzv. korporátní kapitalismus je od základu špatný, je patrně nejhorší ze špatných, protože dovoluje těmto obludným zločincům existovat ve stínu za pódiem a odsud ovládat vše a páchat cokoliv bez obvinění a potrestání.
Turčynov pohrozil, že „zničí“ Kerčský most raketami Neptun
Křídlaté rakety „Neptun", vyrobené na Ukrajině, mohou zničit válečné
lodě Ruské federace jakékoli třídy v Černém a Azovském moři, stejně jako
"během několika minut zničit" Kerčský most. (Foto: Wikimedia)
Tvrdil to bývalý tajemník Rady pro národní bezpečnost a obranu Oleksandr Turčynov.
Podle Turchinova, pro ochranu před Ruskou federací v Černém a Azovském moři, byl Kyjev schopen rychle provést práce na modernizaci raketových systémů S-125, jakož i rozvíjet vlastní komplex řízených střel.
„Komplexní řešení tohoto problému (ochrana před Ruskou federací z moře) – mobilní komplex křídlatých raket „Neptun“, vytvořený v super krátkých časových úsecích, které budou schopny zničit vojenské lodě Ruské federace jakékoliv třídy nejen v Černém a Azovském moři, ale také v přístavech. A pokud to bude nutné, během několika minut zničit most, na který je Rusko tak pyšné,“ řekl Turčynov v rozhovoru pro LB.ua.
Zástupci Ruska se k podobným hrozbám již vyjadřovali se silným sarkasmem. Například místopředseda výboru Federální rady pro mezinárodní záležitosti, Vladimir Džabarov, řekl, že střet na moři s ruským námořnictvem „by zřejmě skončí pro ukrajinské námořnictvo havárií". A bývalý velitel pobaltské flotily, admirál Vladimir Valujev, poznamenal, že námořní síly Ukrajiny, s pouze několika loděmi v bojové síle, nebudou schopny vyvíjet vojenský ani psychologický vliv na Rusko.
Ministr obrany Ukrajiny Stepan Poltorak dříve řekl, že testy komplexu raket "Neptun" by měly být dokončeny do konce roku 2019, po kterém budou přijaty do provozu v roce 2020. Bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko uvedl, že tyto rakety budou uvedeny do provozu námořními silami země co nejdříve. Zároveň oznámil začátek technického přezbrojení armády. Ukrajinský obranný průmysl aktivně začal pracovat, ale vojenští experti a uživatelé internetu pokaždé diskutovali o nových zbraních s velkou ironií (Například v roce 2017 představili ukrajinští střelci „nejnovější" bojový palebný stroj „Stráž". Přičemž byl vytvořen na podvozku tanku T-64, který byl uveden do provozu již v roce 1967, a má zbraně a obranné komplexy ze sovětského vývoje). Stejně tak mají odborníci velkou skepsi k dalším ukrajinským „novým“ zbraním.
Nicméně Rusko nebere pravidelné vyhrůžky vůči mostu z ukrajinské strany na lehkou váhu.
„Krymský most je vybaven vícestupňovou, moderní a integrovanou nepřetržitou ochranou. Most je spolehlivě střežen pozemními, podvodními, povrchovými a vzdušnými silami,“ reagoval na vyhrůžky Turčynova poslanec ruské státní Dumy Michail Šeremet.
Dodal, že most je strategický objekt a veškeré provokace proti němu budou okamžitě zastaveny.
Zdroj: pz.cz, lb.ua
Turčynov pohrozil, že „zničí“ Kerčský most raketami Neptun!
Tohoto Ukrajinského kreténa treba dať okamžite do zvieracej kazajky inak ak takíto pošuci budú veliť Ukrajine svet sa rúti do katastrofy.
Raketou Neptún by mal byť zničený tento pošuk Turčinov nie Kerčský most.
KAm sa tento svet rúti?
Do psej Americkej riti?
Bude treba na Slovensko pozvať Ruské vojská aby sme zabránili zničeniu Slovenska?
Euroatlantické hodnoty pani Prezidentky Čaputovej
Gabriel Gačko
18. 7. 2019 HlavéSprávy
V nedávnom príhovore k slovenským veľvyslancom v zahraničí prezidentka Zuzana Čaputová zdôraznila, že „nebude mlčať, ak sa budú znevažovať naše hodnoty (?), ak budeme zo Slovenska vysielať zmätočné signály, alebo konať proti našim záujmom ako člena Európskej únie a NATO“. Jej posolstvo ešte zdupľoval štátny tajomník rezortu zahraničných vecí František Ružička s tým, že „Slovensko musí jednoznačne podporovať základné hodnoty euro-americkej západnej civilizácie“
Sústavné omieľanie bližšie nešpecifikovaných hodnôt euro-americkej civilizácie má jednu chybičku krásy. Samozvaní proroci a kazatelia liberálnej demagógie a ich maskot Zuzana Čaputová sa vôbec neobťažujú precíznejšou konkretizáciou toxického obsahu euro-amerického hodnotového rebríčka. Možno ani sami netušia, čo nám vlastne podsúvajú, alebo to možno tušia, a práve preto to radšej príliš nerozpitvávajú.
Aké sú teda tieto euro-americké hodnoty? Na základe každodennej empirickej skúsenosti možno konštatovať, že najvyššou euro-americkou hodnotou číslo jedna je jednoznačne a bez akejkoľvek diskusie absolútna nedotknuteľnosť homosexuálnych jedincov, ktorí sú automaticky kvalifikovaní za privilegovaných vyvolenej kasty tzv. elity.
Podľa posledných signálov z prostredia liberálnych fundamentalistov je veľmi pravdepodobné, že homofília ako prioritná hodnota euro-americkej civilizácie bude v dohľadnom čase rozšírená aj o kategóriu pedofilov a perspektívne o ďalšie doposiaľ marginalizované komunity (incestofili, zoofili, nekrofili, koprofili, atď. a pod.).
Euro-americkou hodnotou číslo dva je samozrejme rusofóbia. Táto diagnóza determinovaná zúrivou a patologickou nenávisťou voči Rusom a ďalším národom, ktoré nepociťujú voči Rusku žiadnu zášť. Pre euro-americkú civilizáciu je Rusko a všetko proruské absolútne neakceptovateľné, pretože ruský svet je protipólom pokrivených pseudohodnôt euro-americkej civilizácie. Rusko nielen efektívne demaskuje všeobecný úpadok a marazmus západného sveta, ale je tiež dostatočne silné, aby garantovalo jednak svoju vlastnú bezpečnosť, ako aj bezpečnosť iných národov ohrozených agresivitou euro-americkej civilizácie.
Hodnotou číslo tri je všadeprítomná korupcia, ktorá bola dokonca inštitucionalizovaná v podobe tzv. eurofondov, čo je najsofistikovanejšia schéma obludného korupčného systému, aký kedy ľudská civilizácia vôbec poznala. Menej rozvinuté korupčné správanie je nešvár, voči ktorému nie je imúnna prakticky žiadna ľudská komunita, avšak iba euro-americká civilizácia povýšila tento chorý prvok na systémový parameter svojej existencie.
Štvrtou hodnotou euro-amerického civilizačného systému je agresia. Dlhý zoznam obetí euro-amerických ozbrojených agresií voči iným štátom by zabral niekoľko stránok. Symptomatický je však aj osud východnej Európy, ktorú euro-americké centrum sily považuje za svoju oprávnenú korisť z titulu údajného víťazstva v „studenej vojne“. Dôkazom je aj fakt, že po páde berlínskeho múru v roku 1989 východným Európanom okamžite zatrhli akékoľvek koketovanie s kacírskou myšlienkou ich neutrality a neúčasti vo vojenských blokoch, ako o tom blúznil napríklad Václav Havel.
Agresívny charakter euro-americkej civilizácie neumožňuje, aby jej vojnová korisť vôbec uvažovala o tom, že by mohla sama rozhodovať o svojom medzinárodnom statuse podľa vzoru Fínska, Švédska, Rakúska a Švajčiarska. V plánoch NATO nie je miesto pre nejaký súvislejší kordón neutrálny štátov, ktoré by ho izolovali od „agresívneho“ Ruska, pretože v opačnom prípade by sa veľmi ťažko zdôvodňovala samotná potreba existencie NATO po tom, ako Rusko dobrovoľne demilitarizovalo svoje obranné predpolie. A čo je ešte dôležitejšie, kľúčový hráč NATO – USA, nemôže v žiadnom prípade pripustiť, aby sa jeho vojnová korisť – východná Európa, svojvoľne vyhýbala plateniu 2%-ného povinného výpalného, ktoré si nárokuje americký vojensko-priemyselný komplex z titulu víťazstva v „studenej vojne“.
Toto je len veľmi stručný sumár kľúčových hodnôt euro-americkej civilizácie, o ktorých s takým nadšením básnia všetci apologéti liberálneho fašizmu, pričom sa tvária nechápavo, ako vôbec môže niekto spájať liberalizmus s fašizmom. Bohužiaľ, je to tak, liberalizmus v jeho extrémistickej forme je v súčasnosti najväčšou hrozbou pre ľudskú civilizáciu, o čom nás liberálni fundamentalisti svojim konaním každý deň presviedčajú.
Gabriel Gačko
Podle Turchinova, pro ochranu před Ruskou federací v Černém a Azovském moři, byl Kyjev schopen rychle provést práce na modernizaci raketových systémů S-125, jakož i rozvíjet vlastní komplex řízených střel.
„Komplexní řešení tohoto problému (ochrana před Ruskou federací z moře) – mobilní komplex křídlatých raket „Neptun“, vytvořený v super krátkých časových úsecích, které budou schopny zničit vojenské lodě Ruské federace jakékoliv třídy nejen v Černém a Azovském moři, ale také v přístavech. A pokud to bude nutné, během několika minut zničit most, na který je Rusko tak pyšné,“ řekl Turčynov v rozhovoru pro LB.ua.
Zástupci Ruska se k podobným hrozbám již vyjadřovali se silným sarkasmem. Například místopředseda výboru Federální rady pro mezinárodní záležitosti, Vladimir Džabarov, řekl, že střet na moři s ruským námořnictvem „by zřejmě skončí pro ukrajinské námořnictvo havárií". A bývalý velitel pobaltské flotily, admirál Vladimir Valujev, poznamenal, že námořní síly Ukrajiny, s pouze několika loděmi v bojové síle, nebudou schopny vyvíjet vojenský ani psychologický vliv na Rusko.
Ministr obrany Ukrajiny Stepan Poltorak dříve řekl, že testy komplexu raket "Neptun" by měly být dokončeny do konce roku 2019, po kterém budou přijaty do provozu v roce 2020. Bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko uvedl, že tyto rakety budou uvedeny do provozu námořními silami země co nejdříve. Zároveň oznámil začátek technického přezbrojení armády. Ukrajinský obranný průmysl aktivně začal pracovat, ale vojenští experti a uživatelé internetu pokaždé diskutovali o nových zbraních s velkou ironií (Například v roce 2017 představili ukrajinští střelci „nejnovější" bojový palebný stroj „Stráž". Přičemž byl vytvořen na podvozku tanku T-64, který byl uveden do provozu již v roce 1967, a má zbraně a obranné komplexy ze sovětského vývoje). Stejně tak mají odborníci velkou skepsi k dalším ukrajinským „novým“ zbraním.
Nicméně Rusko nebere pravidelné vyhrůžky vůči mostu z ukrajinské strany na lehkou váhu.
„Krymský most je vybaven vícestupňovou, moderní a integrovanou nepřetržitou ochranou. Most je spolehlivě střežen pozemními, podvodními, povrchovými a vzdušnými silami,“ reagoval na vyhrůžky Turčynova poslanec ruské státní Dumy Michail Šeremet.
Dodal, že most je strategický objekt a veškeré provokace proti němu budou okamžitě zastaveny.
Zdroj: pz.cz, lb.ua
Turčynov pohrozil, že „zničí“ Kerčský most raketami Neptun!
Tohoto Ukrajinského kreténa treba dať okamžite do zvieracej kazajky inak ak takíto pošuci budú veliť Ukrajine svet sa rúti do katastrofy.
Raketou Neptún by mal byť zničený tento pošuk Turčinov nie Kerčský most.
KAm sa tento svet rúti?
Do psej Americkej riti?
Bude treba na Slovensko pozvať Ruské vojská aby sme zabránili zničeniu Slovenska?
Euroatlantické hodnoty pani Prezidentky Čaputovej
Aké sú vlastne hodnoty euro-americkej západnej civilizácie, ktoré nám vnucujú liberálno-extrémistickí fundamentalisti a ich maskot Zuzana Čaputová
 |
| Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová |
18. 7. 2019 HlavéSprávy
V nedávnom príhovore k slovenským veľvyslancom v zahraničí prezidentka Zuzana Čaputová zdôraznila, že „nebude mlčať, ak sa budú znevažovať naše hodnoty (?), ak budeme zo Slovenska vysielať zmätočné signály, alebo konať proti našim záujmom ako člena Európskej únie a NATO“. Jej posolstvo ešte zdupľoval štátny tajomník rezortu zahraničných vecí František Ružička s tým, že „Slovensko musí jednoznačne podporovať základné hodnoty euro-americkej západnej civilizácie“
Sústavné omieľanie bližšie nešpecifikovaných hodnôt euro-americkej civilizácie má jednu chybičku krásy. Samozvaní proroci a kazatelia liberálnej demagógie a ich maskot Zuzana Čaputová sa vôbec neobťažujú precíznejšou konkretizáciou toxického obsahu euro-amerického hodnotového rebríčka. Možno ani sami netušia, čo nám vlastne podsúvajú, alebo to možno tušia, a práve preto to radšej príliš nerozpitvávajú.
Aké sú teda tieto euro-americké hodnoty? Na základe každodennej empirickej skúsenosti možno konštatovať, že najvyššou euro-americkou hodnotou číslo jedna je jednoznačne a bez akejkoľvek diskusie absolútna nedotknuteľnosť homosexuálnych jedincov, ktorí sú automaticky kvalifikovaní za privilegovaných vyvolenej kasty tzv. elity.
Podľa posledných signálov z prostredia liberálnych fundamentalistov je veľmi pravdepodobné, že homofília ako prioritná hodnota euro-americkej civilizácie bude v dohľadnom čase rozšírená aj o kategóriu pedofilov a perspektívne o ďalšie doposiaľ marginalizované komunity (incestofili, zoofili, nekrofili, koprofili, atď. a pod.).
Euro-americkou hodnotou číslo dva je samozrejme rusofóbia. Táto diagnóza determinovaná zúrivou a patologickou nenávisťou voči Rusom a ďalším národom, ktoré nepociťujú voči Rusku žiadnu zášť. Pre euro-americkú civilizáciu je Rusko a všetko proruské absolútne neakceptovateľné, pretože ruský svet je protipólom pokrivených pseudohodnôt euro-americkej civilizácie. Rusko nielen efektívne demaskuje všeobecný úpadok a marazmus západného sveta, ale je tiež dostatočne silné, aby garantovalo jednak svoju vlastnú bezpečnosť, ako aj bezpečnosť iných národov ohrozených agresivitou euro-americkej civilizácie.
Hodnotou číslo tri je všadeprítomná korupcia, ktorá bola dokonca inštitucionalizovaná v podobe tzv. eurofondov, čo je najsofistikovanejšia schéma obludného korupčného systému, aký kedy ľudská civilizácia vôbec poznala. Menej rozvinuté korupčné správanie je nešvár, voči ktorému nie je imúnna prakticky žiadna ľudská komunita, avšak iba euro-americká civilizácia povýšila tento chorý prvok na systémový parameter svojej existencie.
Štvrtou hodnotou euro-amerického civilizačného systému je agresia. Dlhý zoznam obetí euro-amerických ozbrojených agresií voči iným štátom by zabral niekoľko stránok. Symptomatický je však aj osud východnej Európy, ktorú euro-americké centrum sily považuje za svoju oprávnenú korisť z titulu údajného víťazstva v „studenej vojne“. Dôkazom je aj fakt, že po páde berlínskeho múru v roku 1989 východným Európanom okamžite zatrhli akékoľvek koketovanie s kacírskou myšlienkou ich neutrality a neúčasti vo vojenských blokoch, ako o tom blúznil napríklad Václav Havel.
Agresívny charakter euro-americkej civilizácie neumožňuje, aby jej vojnová korisť vôbec uvažovala o tom, že by mohla sama rozhodovať o svojom medzinárodnom statuse podľa vzoru Fínska, Švédska, Rakúska a Švajčiarska. V plánoch NATO nie je miesto pre nejaký súvislejší kordón neutrálny štátov, ktoré by ho izolovali od „agresívneho“ Ruska, pretože v opačnom prípade by sa veľmi ťažko zdôvodňovala samotná potreba existencie NATO po tom, ako Rusko dobrovoľne demilitarizovalo svoje obranné predpolie. A čo je ešte dôležitejšie, kľúčový hráč NATO – USA, nemôže v žiadnom prípade pripustiť, aby sa jeho vojnová korisť – východná Európa, svojvoľne vyhýbala plateniu 2%-ného povinného výpalného, ktoré si nárokuje americký vojensko-priemyselný komplex z titulu víťazstva v „studenej vojne“.
Toto je len veľmi stručný sumár kľúčových hodnôt euro-americkej civilizácie, o ktorých s takým nadšením básnia všetci apologéti liberálneho fašizmu, pričom sa tvária nechápavo, ako vôbec môže niekto spájať liberalizmus s fašizmom. Bohužiaľ, je to tak, liberalizmus v jeho extrémistickej forme je v súčasnosti najväčšou hrozbou pre ľudskú civilizáciu, o čom nás liberálni fundamentalisti svojim konaním každý deň presviedčajú.
Gabriel Gačko
Paní Čaputová je pozérka s prázdnou hlavou, která umí pronášet předem jí napsané texty obsahující Euro - atlantické hodnoty spočívající v obhajování humanitárního bombardování Jugoslávie, Iráku, Libye, Sírie, Afganistanu, fašismu na Ukrajině, Litvě, Lotyšsku. V migrační otázce paní Čaputová bude obhajovat přestěhování jedné miliardy Afričanů do Evropy, protože tak je to správné a tak to prosazuje Merkelová a všechny ženy z vedení Evropské unie. Jak si vysvětlit prosazování těchto Euro - Amer. hodnot, když každý, kdo má selský rozum ví, že je to pitomost? Odpověď hledejme v historii lidstva, protože to co se děje s prosazování výše uvedených nesmyslů to už tady na světě ne jednou bylo. Prostě a jasně, každá společnost ve svém vývoji dospěje do stádia degenerace. To co prosazuje paní Čaputová a ostatní elity, je projev zákonitého stupně vývoje společnosti, tedy degenerace. A společnost degeneruje seshora, to znamená od elit, které jsou odpoutané od reality života obyčejných lidí a jejich každodenních problému a proto můžou většinové společnosti nařizovat takové nesmysly, jako je bezmezné přijímaní milionů afrických mladých mužů a říkat, že to je jediná cesta, jak je zachránit a zachránit Evropu a prohlašovat,že jsou to samí doktoři a inženýři, ne li vědci. Ostatní většinové obyvatelstvo Evropy již vidí, že je to nesmysl a je to taky cesta konce všeho co naši předci v Evropě pro nás vybudovali. Tedy Čaputová je jenom nástroj pro Elity Evropy, aby prosadila degenerativní kroky namířené pro zánik Evropské civilizace.
Jsem již,jak se říká,kmet nad hrobem.Kdyby nebylo okupace,pak jsem prožil poměrně šťastný život od roku 1945 do roku 1989.Takovou zlodějnu,jaká ovládla porevoluční sebranka, jsem v jiné době nezažil.Vraždy pro majetek,bílí koníci,podvody,odklánění,na všem se podíleli hlavně tzv. "politici".Havel zrušil náš zbrojní průmysl,Klaus zemědělství a průmyslovou výrobu,rozbil společný stát a začal budovat kapitalizmus bez přívlastků.ODS spolu s lidovci a Kalouskovými TOPáky,prohlasovali v půlnočním čase církevní tzv. restituce pomocí odsouzence.V bankách zavládl komunizmus,kdy se poskytovaly úvěry největším gaunerům.Lid byl přesvědčován,ať si utáhne opasky!!!Potom přišla doba výprodeje zemědělské půdy.Poslední dobou se vrací obrovské majetky cizácké šlechtě kolaborujících s nacisty.Všechno posvěcuje naše "nezávislé" soudnictví.Dokonce je ve hře zrušení dekretů prezidenta Beneše,které jako první prolomili Havel a Schwarzenberg.Co čeká náš národ,plný zrádců a kolaborantů,ví jen Bůh.........
Približili sme sa k depopulácii?
Smrtelný virus dosáhl mezinárodního rozsahu
Jarun011
https://cz.sputniknews.com/svet/2019071810373873-smrtelny-virus-dosahl-mezinarodniho-rozsahu/
23:30 18.07.2019
Vypuknutí epidemie viru ebola bylo uznáno za stav nouze světového rozsahu. Prohlásil to generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus, uvádí Associated Press.
Tato klasifikace byla udělena poté, co se choroba způsobená virem ebola rozšířila během týdne v Gomě (Demokratická republika Kongo), městě se dvěma miliony obyvatel na hranici s Rwandou. Podle publikace WHO třikrát odmítla doporučit OSN, aby učinilo příslušné prohlášení.
„Přestože je riziko regionálního rozšíření i nadále velké, za hranicemi regionu je dost malé,“ zdůraznil Ghebreyesus. Připomněl, že tato klasifikace znamená výzvu ke světovému společenství, aby zaktivizovalo finanční a technickou pomoc.
Mimořádné situace byly předtím vyhlášeny v souvislosti se šířením eboly v letech 2014-2016 v západní Africe, virem Zika v Severní a Jižní Americe, pandemií prasečí chřipky a likvidací poliomyelitidy (dětské obrny).
Loni v květnu média informovala o tom, že Ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo potvrdilo 21 případů onemocnění ebolou. Čtyři nové případy byly identifikovány v Iboku na severovýchodě země. Další čtyři v Mbandace s 1,2 miliony obyvatel. Světová zdravotnická organizace tehdy považovala riziko rozšíření nemoci v Kongu za velmi vysoké.
Ešte stále tu potrebujeme prijmať utečencov z Afriky pani Čaputová?
A toto je memento pre všetkých slniečkárov aj našu prezidentku
Čaputovie. Ešte chcete aby sme prijímali utečencov z Afriky pani
prezidentka? Voľme v parlamentných voľbách tak aby sme neohrozili svoje
životy lebo s liberálmi skutočne o životy ide. Volme SMER. Kotlebu SNS,
Harabinovcov rozhodne nie slniečkárov ktorí horujú za príchod utečencov
na SlovenskoSmrtelný virus dosáhl mezinárodního rozsahu
Jarun011
https://cz.sputniknews.com/svet/2019071810373873-smrtelny-virus-dosahl-mezinarodniho-rozsahu/
23:30 18.07.2019
Vypuknutí epidemie viru ebola bylo uznáno za stav nouze světového rozsahu. Prohlásil to generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus, uvádí Associated Press.
Tato klasifikace byla udělena poté, co se choroba způsobená virem ebola rozšířila během týdne v Gomě (Demokratická republika Kongo), městě se dvěma miliony obyvatel na hranici s Rwandou. Podle publikace WHO třikrát odmítla doporučit OSN, aby učinilo příslušné prohlášení.
„Přestože je riziko regionálního rozšíření i nadále velké, za hranicemi regionu je dost malé,“ zdůraznil Ghebreyesus. Připomněl, že tato klasifikace znamená výzvu ke světovému společenství, aby zaktivizovalo finanční a technickou pomoc.
Mimořádné situace byly předtím vyhlášeny v souvislosti se šířením eboly v letech 2014-2016 v západní Africe, virem Zika v Severní a Jižní Americe, pandemií prasečí chřipky a likvidací poliomyelitidy (dětské obrny).
Loni v květnu média informovala o tom, že Ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo potvrdilo 21 případů onemocnění ebolou. Čtyři nové případy byly identifikovány v Iboku na severovýchodě země. Další čtyři v Mbandace s 1,2 miliony obyvatel. Světová zdravotnická organizace tehdy považovala riziko rozšíření nemoci v Kongu za velmi vysoké.
Ešte stále tu potrebujeme prijmať utečencov z Afriky pani Čaputová?
VITAJTE V OBLUDÁRIU
EURÓPANIA MAJÚ OBMEDZIŤ PORODNOSŤ ABY ŠETRILI PLANÉTU A ABY SME MALI VAC MIESTA PRE MIGRANTOV!!
Liberálom už celkom j.blo....
Anonymní19. července 2019 11:18
Ještě včera kdybych byl měl rozhodovat co nejšílenějšího a nejbizarnějšího jsem letos četl, viděl nebo zaslechl jako vážně míněnou a realizovanou či realizovatelnou variantu chování západní civilizace.
-nová americká jaderná doktrina, připouštějící použití jaderných zbraní o nízké účinnosti v konvenčních konfliktech
-pokusy o etablování pedofilie jako normálního a přípustného společenského chování
-obsazení černošky do role agenta 007
Ale našel jsem něco, naprosto vážně míněného nepřehlédnutelnými autoritami, co tyhle grandiozní a extra nebezpečné nonsensy hravě překonává! A to přesto,že jsme už připraveni vést jadernou válku.
Přirozeně -v omezeném rozsahu, abychom ekologicky nadmíru nezatížili svět, ale jen rychle a s co nejmenším nákladem vyhráli nad protivníky, kteří A bombou nedisponují a nemohou se tudíž adekvátně bránit.
Sexuální obtěžování se sice ani v nejmenším netoleruje, ale to neplatí pro děti, obletované těmi, co na ně mají sexuální úchylku. Ty s tou úchylkou přece musíme chápat, oni za to nemohou!
Bývalý poslanec Zelených Yves Cochet chce „omezit naši porodností, aby nám umožnil lépe se přizpůsobit migrantům“
Podotýkám, že tohle nevyšlo na nějakém pokoutním mikroserveru typu Kosa nýbrž na 133.nejčtenějším francouzském webu ,který je v celosvětovém žebříčku čtenosti na 395 místě a má vyšší impact na veřejnost než všechny hlavní české a slovenské weby dohromady!
Zatímco v té části původního textu z L´Observateur, bez odpuštění – blbka jménem Laure Noualhat vyzývá k omezení mateřství v našem společenství, ve jménu zmenšení ekologické zátěže planety, v druhé placené části musí přijít francouzský exministr, aby nám vysvětlil, jak je ve skutečnosti – my musíme omezit počet vlastních narozených dětí, abychom jednak nezatěžovali planetu, ale především abychom měli více místa pro migranty, kteří nám z přelidněných a přelidňovaných rozvojových zemí, které ani náhodou s nad nebudeme obtěžovat s požadavkem nějaké kontroly porodnosti!!!
Vítejte v obludáriu a račte si vybrat!
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/07/19/mejme-mene-vlastnich-deti-abychom-mohli-prijmout-vice-migrantu/
Útok na dolar: Trump chystá měnovou válku
Alexey Suhorukov
06:55 19.07.2019
Analytici největších bank a investičních fondů varují: kvůli celkovému zpomalení a úpadku v obchodě rozpoutaly centrální banky světovou měnovou válku. Čím to hrozí ekonomice a proč budou euro a dolar stále levnější?
Neviditelná válka
V době ekonomického růstu dávají přednost silným měnám. Avšak světová ekonomika byla již dost poškozená obchodními válkami. Experti jsou přesvědčeni, že již ke konci letošního roku to pocítí na sobě všichni, avšak hlavní rána připadne na léta 2020-2021.
Podle odhadu WTO se mezinárodní obchod snížil v roce 2018 o 0,5 bilionu dolarů a letos mají ztráty dosáhnout 1,5 bilionu. Mezinárodní měnový fond varoval, že pokračování konfrontace s Čínou sníží světový HDP o 0,5%, tj. o 455 miliard dolarů.
Centrální banky určitě použijí v této situaci na podporu národních ekonomik různá stimulující opatření. Potenciál snížení úrokových sazeb je ale velmi omezený, poněvadž jsou dnes i tak minimální. Jediným reálným nástrojem podpory ekonomiky je oslabení měny, které zvýší konkurenceschopnost vyváženého zboží na světovém trhu. Když se ale hned několik zemí předhání v oslabení své měny, je to měnová válka.
https://cz.sputniknews.com/svet/2019071910374216-utok-na-dolar-trump-chysta-menovou-valku/
TAK ŽE KEĎ TO SKRÁTIME
Takže, když se všichni snaží současně ovlivnit kurs vlastní měny, nevyhraje nakonec nikdo. Ale negativní vedlejší účinky podobného způsobu jsou zaručeny.
Zahraniční investoři, kteří vkládají prostředky do nejspolehlivějších amerických státních papírů, začnou panikařit a prodávat je, domnívá se Bank of America.
„Cizinci nebudou financovat americký státní dluh, když je politika zaměřena proti stabilitě dolaru,“ komentuje známý bankovní analytik Dick Bové. „USA jsou ale úplně závislé na tom, že dolar je považován za světovou rezervní měnu.“
Během následujícího závodu v devalvacích se miliardy dolarů budou přemísťovat po světě, z jedněch papírů do druhých, a vytvářet tržní bubliny. Tohle všechno vede k nové krizi.
A KDE SA TO VŠETKO ZAČALO?
USA chceli stoj čo stoj znehodnotiť Ruskú menu v dôsledku čoho Rusko reagovalo a začalo nakupovať za doláre zlato, rovnako sa postupne začala dolárov zbavovať aj Čína a začala nakupovať zlato. a tlak na devalvíciu dolára začal stúpať. Obchodné pladby sa začali prevádzať v národných menách juanoch rubloch rupiách eurách atď. na mimodolárové pladby prešlo aj Turecko. Trump sa teraz snaží z toho vybrusliť a chitiť slona za chvosť a devalvovať menu k čomu by tak či tak došlo. Ale chce to stihnúť skôr ako to stihnú ostatní no kríze sa tak či tak nevyhne.
DOLÁR JE V PASCI
querty
Svět opouští dolar takže dolar devalvuje. Tento jev se bude prohlubovat. Bude to spojeno s kecy a pindy. Co tam máš dál?
Onderka
Dobry napad Trumpe :-) zvlast kdyz centralni banka nema zadne zlato, protoze zlato je v soukromych rukach zidu. Takze potom i pouzity hajzlpapir bude mit vetsi cenu nez dolar.
bob
zlaty standrd o ktory sa pokusa rf cina a dalsie krajiny je nebezpecny v prvom rade pre pindosnikov a ich prisluhovacov slnieckarov, ktori 100% zavisia na "investiciach do demokracie" zo zapadu ale pozor nie cez oficialne kanaly. systemov ako to robit je nekonecne mnozstvo. tieto neziskovky su napojene nie len na statny rozpocet krajiny ktoru poskodzuju ale hlavne na cudzie zdroje ako sukr nadacie, fondy(najznamejsi soros) a pod. ked je toho uz privela a prilis sa opakajuce..meni sa taktika. napri u nas captava zuzanka a spolok neslusnych ludi braniacich zaujmy zlodejov a podvodnikov akym je kiska...zalozia stranu. pan truban zahadne preda firmu ktorej cenu niekto ohodnoti o 5 az 10 x vyssie a tento pan poctivo a slusne utrzene penaizky da do politiky....ved ich zarobil vlastnou hlavou! a mladi su ocareni... toto je najnovsi sofistikovany sposob ako menit politiku v cudzich krajinach ako inak cez natlacene bezcenne $. ale zlaty standard urobi skrt cez ropocet neziskovym podpindosnikom po celom svete....usa vyuziva rotacku $ a sucanse mocenske nastroje MMF na nicenie suverennych vlad na ich vykrandutie(vraj investicie) ... tomutu RF a Cina a dalsie krajiny de facto udrezu definitivne konar.
alfy
Já se Trumpetově vztekání nedivím. Jejich ekonomika je závislá na dluhu, který jim již překročil roční HDP. A svět jim bude půjčovat na ten malý úrok jen tehdy, když bude dolar silný. Pokud dolar devalvují, tak ti co jim půjčili, své peníze prodělají. A kdo by pak ještě měl zájem investovat do usraelského dluhu? ;o)
Onderka
Alfi, proto se Amrdol bránil rychlé devalvaci dolaru. Pokud to chtějí dělat programově a ještě o tom dlouho před tím kecají, tak je nebezpeční, že to nebude jen pád, ale zhroucení dolaru - naráz.
votín
Ono záleží na tom., jak i komu se vlastně rozdělují peníze-světové měny atd. ve světě...Pokud budou všechny peníze,moc i vše ostatní..doslova držet 1-3% nejbohatějších skupin i tzv."elit"..a naopak absolutní většině lidím..se budou dávat v jasném nepoměru, jen drobky ze stolu, nutit je zadlužovat se atd.,tak se nic nezlepší a to nikdy a nikde..Zbudou z toho akorát právě menšiny.,až moc bohatých, jejich nenažrané banky, tzv.střední třída..bude jen minimálně a zbylá většina., bude spíše relativně chudá, mít často vše na splátky, dluhy obecně o inflaci už ani nemluvě..protože nikdy nevydělají dost na to, aby to pokrylo nenažranost právě těch bohatých i jejich bank., co si v podstatě sami tisknou tyto měny, peníze atd..podle toho, jak zrovna potřebují, bez ohledu na to, jakou mají skutečnou hodnotu i na následky, co z toho vzniknou..chudoba, nezaměstnanost, nedůstojné platy i důchody, migrace, majdany, války atd.atd...
Možno to nesúvisí ale je to zaujímavé:
Vědci zveřejnili výsledky rozsáhlého pátrání po mimozemšťanech. Závěr vás překvapí
07:09 21.06.2019
Astrofyzici z Kalifornské univerzity v Berkeley zveřejnili výsledky velkého programu SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), ve kterém skenovali přes 1300 hvězd ve vzdálenosti 160 světelných let od naší planety, nakonec za tři roky průzkumu neobjevili žádné stopy mimozemských civilizací. Píše o tom Live Science.
Jediné signály zachycené radioteleskopem Green-Bank v Západní Virginii a observatoři Parkes v Austrálii mají pozemský původ: mobilní telefony, prolétající družice a další technologické rušení.
„Kolem nás je ticho,“ sdělil Danny Price, astronom z Kalifornské univerzity v Berkeley, účastník projektu, jehož úkol spočíval v prozkoumání milionů sousedních hvězd Mléčné dráhy a stovky sousedních galaxií ohledně radiových a optických signálů. „Nenašli jsme nic konkrétního, ale stále ještě věřím. Zbývá ještě mnoho hvězd a mnoho způsobů pátrání.“
https://cz.sputniknews.com/svet/2019062110183973-vedci-zverejnili-vysledky-rozsahleho-patrani-po-mimozemstanech-zaver-vas-prekvapi/
S0lari
Keď Indiáni používajúci na komunikáciu len dymové signály nezachytili tieto dymové signály z iných hviezd, tiež usúdili že žiadni mimozemšťania nie su.
Prečo by mali mimozemské civilizácie používať na komunikáciu rádio? Akú logiku má používanie rádia na medzihviezdne vzdialenosti, keď signálu trvá ich preklenutie roky či desiatky rokov? No a dajme tomu, že nejaká mimozemská civilizácia blízko nás je na rovnakej úrovni degradácie ako my a používa rádio na komunikáciu v rámci vlastnej planéty. Kde berieme istotu, že sa takéto signály vôbec dostanú cez obal heliosféry (alebo všeobecne cez astrosféru)? Heliosféra je plazmový obal okolo Slnka, ktorý vzniká kvôli kolízii slnečného vetra s hviezdnými vetrami susedných hviezd. V podstate je to sonická bariéra, pretože rýchlosť slnečného vetra klesne pod rýchlosť zvuku (rýchlosť zvuku je v interstelárnej plazme asi 100 km/s). Rádiový signál (transverzná vlna) klesá na intenzite s druhou mocninou vzdialenosti. Aj pri obrovskej intenzite napr. niekoľkých stoviek gigawattov u zdroja je na okraji heliosféry už je veľmi slabučký. Nehovoriac o tom, že radiácia v medzihviezdnom priestore je mnohonásobne vyššia ako vnútri heliosféry (kde je už aj tak pre človeka do niekoľkých minút smrteľná). Táto radiácia akýkoľvek rádiový signál pochová v šume.
Preto očakávať rádiové signály zo susedných hviezd je číry fyzikálny nezmysel a mrhanie zdrojmi.
https://ac24.cz/-/jak-islam-vznikl-doopravdy-poznatky-ziskane-ve-vatikanske-knihovne-byvaly-jezuitsky-agent-vypovida?redirect=%2F
Eduard Piovarči:
Prečo by mali mimozemské civilizácie používať na komunikáciu rádio? Akú logiku má používanie rádia na medzihviezdne vzdialenosti, keď signálu trvá ich preklenutie roky či desiatky rokov?
Nuž logika je jedniduchá ak by šlo o vývojovo približne rovnáké civilizácie na základe uhlíka fizykálne by prešli približne rovnakým vývojom ako my a v začiatku svojho technologického rastu by rádiové signály nutne používali tak ako ich používame my už stovku rokov a naša rádiová stopa sa už minimálne 80 rokov šíri do priestoru preto vznikol program SETY ktorý nie len pátra ale aj vysiela silné rádiové signály do vytipovaných oblastí kozmu. S tým by sa stretla zrejme každá ranná civilizácia nášho humanoidného tipu.
Cez Hliosféru sa rádiové signály dostávajú dôkazom je odpočúvanie rádiových pulzarov i záhadných vysokoenergeckých rádiových výtriskov z rôznych kútov vesmíru, ktoré sa však pripisuju najskôr prírodným javom akými sú pulzary a počujeme ich na obrovské vzdialenosti stoviek a tísícov svetelných rokov.
Za hranicami našej slnečnej sústavy sú už dve sondy Voyager 1, 2 a Pionier z ktorých dostávame stále dáta.
Voyager 1 prekonal Slnečnú heliosféru už v roku 2003
Legendárna americká vesmírna sonda Voyager-1 prekročila hranice našej slnečnej sústavy a smeruje do medzihviezdnej prázdnoty. Pritom prekonala mohutnú šokovú vlnu heliosféry, oznámili to v noci na včera americkí vedci.
Práve tam sa elektrické častice vyvrhované Slnkom a známe pod názvom slnečný vietor stretávajú s plynmi a ionizovaným prachom z vonkajšieho vesmíru, čo vyvoláva rázové vlny.
Existenciu týchto vĺn vedci predpokladali, a k záveru, že sondy dospeli do ich oblasti, ich viedlo vyhodnotenie údajov dodaných detektorom nízkoenergetických častíc z Voyageru za posledných šesť mesiacov.
Voyager-1 má dosť energie, aby dokázal vysielať vedecké údaje až do roku 2020.
Tak že Voyager 1 stále vysiela rádiové signáli smerom k zemi do riadiaceho centra v NASA
I potom poletí Mliečnou dráhou, a pre prípad, že by sa niekedy stretol s mimozemskou civilizáciou, nesie na palube pozlátenú 18-centimetrovú doštičku so záznamom zvukov a obrazov, ktoré charakterizujú život na Zemi.
Čítajte viac: https://www.sme.sk/c/1159179/sonda-voyager-1-prekrocila-hranice-slnecnej-sustavy.html#ixzz5tSXEEOXA
Voyager 1 neskôr prešiel takzvaným terminačným šokom (oblasťou, za ktorou začne slnečný vietor spomaľovať) a dnes sa pohybuje kdesi v oblasti obálky (helioplášťa) heliosféry. A možno sa už dotkol heliopauzy, formálnej hranice slnečnej sústavy.
Ukazuje sa, že rýchlosť slnečného vetra v okolí sondy sa prakticky blíži k nule. Sonda tak dorazila do oblasti, kde začína preberať nadvládu kozmické žiarenie. Dostáva sa do medzihviezdneho kozmického priestoru.
Ešte predtým však zistila, že koniec slnečnej sústavy vyzerá ako obria magnetická vírivka plná bublín, ktoré spôsobujú rotácia Slnka aj kozmické žiarenie.
Zlatá platňa Voyageru – Odkaz pre iné civilizácie:
Zlatá platňa Voyageru je medenou, pozlátenou, gramofonovou doskou, uloženou v sondách Voyager 1 a Voyager 2. Uchováva zvuky a obrazy Zeme a tak aj rôznorodosť života na našej planéte. Je určená prípadným mimozemským civilizáciám, ktoré by ju mohli v ďalekej budúcnosti nájsť pri jej cestách za hranicami slnečnej sústavy.Ide o disk s priemermi 305 mm so záznamom 115 obrázkov v analógovom formáte, 55 pozdravov v rôznych jazykoch sveta a 35 rôznych prírodných a umelých zvukov a 27 záznamov hudbyzaznamenaný pri rýchlosti 16⅔ otáčok za minútu. Disk je chránený hliníkovým púzdrom na ktorého povrchu je vygravírovaná schéma, znázorňujúca pôvod sondy a návod na použitie disku.
Zlatá platňa Voyageru
Súhlas slabšie signály heliosférov preniknúť nemusia. Ale Voyager je dôkazom že palubné prístroje Voyagera s minimom energie dokážu stále vysielať rádiový sygnál k svojej domovskej planéte Zem
Sonda Voyager 2 sa blíži k okraju slnečnej sústavy
Voyager 2 je neďaleko hranice slnečnej sústavy
Pred
šiestimi rokmi sa stala sonda Voyager 1 prvým objektom vyrobeným ľuďmi,
ktorý sa dostal do medzihviezdneho priestoru. Nedávno sonda Voyager 2
vyslala signály, že teraz sa blíži aj jej odchod z našej sústavy.
NASA
vo svojom vyhlásení uviedla, že dva z prístrojov Voyageru 2 zaznamenali
vo svojom okolí nárast rýchlo sa pohybujúcich častíc nazývaných
vesmírne žiarenie. Podľa vedcov je v heliosfére (oblasti, kde sú častice
a magnetické pole pod vplyvom Slnka) časť vesmírneho žiarenia
blokovaná. Zvýšené množstvo týchto častíc znamená, že sonda môže byť v
blízkosti heliopauzy, čiže vonkajšej hranice heliosféry.
„V
nasledujúcich mesiacoch sa toho mnoho dozvieme, stále však nevieme kedy
dosiahneme heliopauzu,“ uviedol vedec projektu Voyager Ed Stone.
„Zatiaľ sme sa tam nedostali -to jediné môžem s istotou povedať,“ dodal
vedec.
Sondy
Voyager 1 a 2 boli vypustené v roku 1977, aby preskúmali Saturn a
Jupiter. Voyager 1 sa neskôr vydal na misiu mimo slnečnej sústavy,
zatiaľ čo Voyager 2 pred začiatkom putovania, ktoré potrvá dekády, tiež
získal dáta z Uránu a Neptúnu. Sondy spravili mnoho objavov, odoslali na
Zem dôležité dáta a priniesli nádherné fotografie planét. Po 40-tich
rokoch vedci tieto sondy stále riadia, aj keď už majú nové misie –
skúmajú hranice slnečnej sústavy a prostredníctvom rádiových vĺn
vysielajú naspäť informácie.
Sonda Voyager 1 namerala
zvýšenú úroveň kozmického žiarenia, sprevádzanú náhlym nárastom hustoty
okolitej plazmy, v máji roku 2012 a o tri mesiace neskôr preletela
heliopauzou. Je možné, že teraz sa k nej približuje aj Voyager 2. Jamie
Rankin, vedec z Princetonu, ktorý využíva informácie z Voyagerov, však
podotkol, že sonda Voyager 2 zatiaľ medzihviezdny priestor nedosiahla.
Randy
Gladstone, vedec Southwest Research Institute pracujúci na misii New
Horizons, vysvetlil, v čom je dôležitý druhý prelet heliopauzou: „Keď sa
niečo robí druhýkrát, ukáže sa, či ste tomu naozaj porozumeli alebo
nie. Voyager 2 prechádza úplne iným priestorom, a aj keď sa súčasné
modely tomu môžu prispôsobiť, je takmer isté, že tieto modely sú príliš
jednoduché, aby to zachytili dokonale. V takýchto situáciách sa vždy
veľa naučíme (je to podstatný dôvod prečo máme Voyager 1 a Voyager 2).“
Nedá
sa s určitosťou povedať, kedy opustí Voyager 2 slnečnú sústavu a či to
bude v dohľadnom čase. Máme tu ale ďalší dôkaz toho, aké neuveriteľne
pôsobivé tieto misie sú. Voyager 2 je teraz od Slnka vzdialený viac než
17 miliárd kilometrov, čo je 118-krát väčšia vzdialenosť ako tá, čo od
neho delí našu Zem. Voyager 1 sa nachádza takmer 21 miliárd kilometrov
od Slnka, čo je 144-krát ďalej, ako je od neho Zem. To, že sú tak
ďaleko, im napriek tomu nebráni v tom, aby nám posielali zaujímavé
vedecké poznatky ani pomáhali objavovať vesmír mimo oblasti vplyvu
Slnka.
Článok prevzatý z: gizmodo
Uvádí se, že velké obavy ze systémů S-400 má také Izrael, který je blízkým spojencem USA v tomto regionu. Izrael má dlouhodobé plány ohledně tureckého kontinentálního šelfu ve Středozemním moři, který disponuje velkými zásobami přírodních zdrojů. I USA počítají se ziskem z těchto nalezišť, avšak skutečnost, že Turecko bude vlastnit S-400, může tyto plány zmařit.
Noviny Türkiye navíc píší o době, kdy mezi USA a Tureckem začaly rozpory. Jedná se o vojenskou operaci Spojených států v Perském zálivu proti Iráku z roku 1991. Turecko tehdy zastavilo na žádost Washingtonu pohraniční obchod a uzavřelo ropovod do Iráku. Tyto akce však způsobily velké ztráty, které ale USA Turecku nijak nenahradily.
Před zahájením druhé operace proti Iráku USA požadovaly, aby Turecko poskytlo americké armádě své území k útoku. Tenkrát to ale turecké úřady odmítly a nechtěly se podřídit, což vedlo k ochlazení vztahů mezi oběma zeměmi.
Závěrem noviny zdůrazňují, že za účelem ochrany svých zájmů by se Turecko mělo zbavit záštity USA a Západu. Díky nákupu ruského systému S-400 si země zajistí bezpečnost svého kontinentálního šelfu ve Středozemním moři, získá strategické přednosti v energetické geopolitice na Blízkém východě a skoncuje s přítomností teroristických organizací v tomto regionu. A právě to všechno značně znervózňuje Spojené státy, které se obávají ztráty svého vlivu.
https://cz.sputniknews.com/svet/201905049797795-turecke-noviny-vysvetlily-proc-se-usa-boji-ruskych-dodavek-s-400-do-turecka/
Alexandr Bovdunov, Jelizaveta Komarová
13. 7. 2019 russian
58% Američanů negativně hodnotí vojenskou kampaň USA v Sýrii. Tyto údaje uvádí Pew Research na základě výsledků průzkumu. Společnost nepodporuje pozici Bílého domu, který nejednou vyhlašoval vítězství nad terorismem v Sýrii. Podle informací amerických sociologů je v zemi také negativní postoj k invazím do Iráku a Afghánistánu.
Experti poukazují na to, že američtí občané zaujali pragmatičtější postoj, když vidí, že Pentagon na Blízkém východě nedosáhl žádných výsledků. Podle politologů však Washington není ochoten opustit starou strategii: příkladem je zhoršení vztahů mezi USA a Íránem.
Více než polovina Američanů si myslí, že vojenská kampaň USA v Sýrii přinesla zemi více škody než užitku. Důkazem toho jsou výsledky průzkumu veřejného mínění, zveřejněného v předvečer sociologickou službou Pew Research Center.
58% dotázaných uvedlo, že "celkově (s přihlédnutím k nákladům a zisku pro Spojené státy) nestála americká vojenská kampaň v Sýrii za to".
Pouze 36% se domnívá, že angažovanost USA v syrském konfliktu stála "za to". Jak výzkumné centrum poznamenává, podobný názor zastávají i bývalí američtí vojáci. 55% veteránů ozbrojených sil negativně hodnotí výsledky americké vojenské přítomnosti v Sýrii.
Také americké obyvatelstvo celkově a bývalí vojáci negativně hodnotí výsledek válek v Iráku a Afghánistánu. 62% obyvatel USA se podle průzkumu Pew Research Center domnívá, že válka v Iráku nestála za síly a životy, které na ni byly vynaloženy. Podobný názor zastává 64% veteránů. 59% všech respondentů a 58% bývalých příslušníků armády soudí, že USA ztratily válkou v Afghánistánu více než získaly.
"Absolutní fiasko"
Jak poznamenal v rozhovoru s RT ředitel Nadace pro studium USA Roosevelta při MSU Jurij Roguljov, americké veřejné mínění je nespokojeno, že není vidět konec vojenských intervencí na Blízkém východě.
"Teď je situace stále poměrně napjatá, proto vznikla tato pesimistická nálada ve společnosti a mezi bývalými příslušníky armády. Byly vynaloženy obrovské peníze, nejeden bilion dolarů, ale pozitivní výsledek není", řekl RT Roguljov.
Informace z průzkumu veřejného mínění zazněly na pozadí zpráv světových médií o pokusech USA nahradit americké vojáky v Sýrii spojeneckými silami. 7. července americký zvláštní zástupce pro Sýrii James Jeffrey adresoval tuto žádost Berlínu. Následujícího den však mluvčí německé vlády Steffen Seibert odpověděl Američanům odmítnutím. Později časopis Foreign Policy s odkazem na své zdroje oznámil, že Francie, Velká Británie a pobaltské země souhlasily s odesláním dalšího kontingentu, který nahradí americké vojáky.
Jak poznamenal v rozhovoru s RT vojenský expert Ivan Konovalov, Spojené státy jsou v případě neúspěchu vždy připraveny přesunout odpovědnost na jiné země.
"To, co se stalo v Sýrii, je absolutní fiasko americké politiky, řekl expert v rozhovoru s RT. Americký přístup je poměrně jednoduchý: není důležité, co napácháme za oceánem, kdyby něco, vypořádají se s tím na místě. Ale svět je nyní jiný, nikoliv unipolární, takže staré recepty nefungují".
Kurz na odchod
Konečné termíny stažení americké armády ze Sýrie nejsou hlášeny. Prezident USA Donald Trump oznámil své rozhodnutí opustit tuto zemi už loni. Tehdy tento krok vysvětlil tím, že Spojené státy údajně dosáhly vítězství nad DAEŠ a že přítomnost Američanů tam již není nutná.
Avšak nehledě na tvrzení o začátku stahování vojsk, učiněné již v únoru, má tento proces daleko k završení. Američané zůstávají v severovýchodní Sýrii, kde působí kurdské formace. Další oblast jejich přítomnosti je na jihovýchodě: jedná se o strategicky důležitou základnu At-Tanf v blízkosti hranic s Irákem a Jordánskem.
Podle vyjádření expertů negativní hodnocení americké veřejnosti výsledků přítomnosti USA v Sýrii silně odporuje oficiálnímu postoji Washingtonu, podle něhož Američané terorismus v arabské republice porazili.
"V Sýrii USA ničeho nedosáhly a situaci velmi zkomplikovaly", poznamenal Ivan Konovalov.
Podle experta na rozdíl od Ruska, které velmi úspěšně působilo na diplomatické frontě, Washington, sázející na syrské Kurdy, zkomplikoval vztahy s Tureckem.
V Iráku a Afghánistánu USA také svůj úkol nesplnily. Ba co víc, výsledkem jejich přítomnosti se stal růst podpory islamistů a přítomnost DAEŠ.
"To, co se stalo v Iráku a děje se v Afghánistánu, se shoduje s Vietnamem, a tam Američané nesporně prohráli", soudí expert.
Současný americký prezident již naznačoval ochotu stáhnout vojáky i z Afghánistánu. Od začátku roku USA v této otázce vedou mírová jednání se zástupci hnutí Tálibán. Další kolo skončilo 9. června v hlavním městě Kataru. Zástupci Tálibánu uvedli, že na této schůzce byl dohodnut koncept mírové dohody s USA.
Podle slov Jurije Roguljova USA zatím otálejí se stažením vojsk z Afghánistánu a Sýrie, protože se obávají, že potom "zcela ztratí svůj vliv v regionu". Na druhé straně, zachování vojenské přítomnosti se záhadnými cíli je v zemi nepopulární.
Závěry pro Írán
Na pozadí neslábnoucího napětí ve vztazích mezi Washingtonem a Teheránem provádějí američtí sociologové od května měření nálad společnosti v souvislosti s možnou válkou s Íránem. Dříve američtí představitelé, včetně prezidenta Donalda Trumpa, opakovaně uváděli, že jsou připraveni provést silovou akci proti islámské republice.
Průzkum sociologické služby Ipsos, zadaný agenturou Reuters v květnu, odhalil, že 51% Američanů očekává v nejbližší letech ozbrojený konflikt s Teheránem. Zároveň se 60% postavilo proti preventivnímu úderu na islámskou republiku. Poté, co Írán zničil v červnu americký dron, který zaletěl do jeho vzdušného prostoru, pouze 19% obyvatel USA považovalo odvetný úder za adekvátní. Důkazem toho je průzkum sociologů společnosti HarrisX, objednaný novinami The Hill.
Koneckonců, jak dokazuje průzkum provedený koncem června na základě objednávky dvou amerických veteránských organizací (VoteVets a Veterans for America) v takzvaných váhavých státech, které hrají v prezidentských volbách klíčovou roli, většina respondentů (54%) je proti válce s Íránem.
Podle vyjádření Ivana Konovalova negativní postoj americké společnosti ke zvýšené vojenské aktivitě na Blízkém východě nijak neovlivní plány Washingtonu v tomto regionu.
"Američané vedou války, aby podpořili svůj vlastní rozpočet. Jakmile americkému občanovi vysvětlí, že vojenská operace bude mít pozitivní vliv na jeho příjmy, bude hlasovat pro jakoukoli válku americké vlády", řekl Konovalov.
Podle experta je nepravděpodobné, že by se USA rozhodly pro agresi vůči Íránu, ale ne z důvodu nepopulárnosti takových akcí ve společnosti, ale proto, že tato válka hrozí Pentagonu nepřijatelnými ztrátami. Dokonce ani letecké údery nebude snadné provést, protože Teherán má ruské systémy protivzdušné obrany S-300.
Jurij Roguljov se naopak domnívá, že negativní postoj veřejnosti k předchozím válkám USA může zmírnit agresivní zápal Bílého domu vůči Íránu.
"Jaká by mohla být válka s Íránem, když dvě války ještě neskončily a třetí stále visí v Sýrii?", poznamenává Roguljov. "O jaké válce s Íránem je možné v takové situaci mluvit? Je to naprosto nemožné. Nikdo takovou akci nepodpoří".
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichováhttp://www.novarepublika.cz/2019/07/v-syrii-usa-niceho-nedosahly-situaci.html
PAW:
To se porad opakuje , kdyz Severni Korea je prave jejich prace, Vietnam se snazili odradit od komunismu a prave komunisti vyhrali na cele care, znicili Lybii, ted Jemen a Syrii, Irak se otaci proti nim a spolupracuje s Iranem,az ted kongres zakazal STrupovi valky a prodej naboju do Saudi Arabia..
Afganistan darmo mluvit dva a pul trilionu tam nateklo a stale to neni dost /a co je pro ne dost/, z toho by byl raj na zemi na celem svete , 5-6 trilionu nateklo do Iraku a navic dva triliony byly ukradeny Pentagonem a tech trilionu je daleko vice .....Raj na zemi normalni pocasi, zivot bez bidy , normalni potraviny ,vsecko a jeste vice pro nase deti ,a v miru , omezeni sabotazi silenych vedcu , korporaci ,vlad a pedagogu a odstraneni snad jeste silenejsich a zlocinnejsich fanatickych Ideologu vseho Nemozneho..
A hlavne zruseni penez , nejhorsi zlo /nebylo by zbrani na masakry a genocidy a na utrpeni z fanaticke chamtivosti a tim i konec fanatiku vsi chamtivosti, kteri pod rouskou uctivani treba rovnopravnosti vrazdi prave pro materialni zisky loupezemi a nekonecnym zlocinem...A chteji samozrejme znicit svet.
Eduard Piovarči
Kapitalizmus ako taký enormne poškodzuje túto planétu a spôsobuje katastrofálne znečistenie prostredia len kvôli chamtivosti ktorá ho poháňa. A vojny z toho plynúce sú markantným dôkazom ničenia ľudských životov, materiálnych hodnôt a plítvania prostriedkami, ktoré by mohli ľudstvo posunúť do krajšej budúcnosti
Nie je to žiadny progres ako sa nám to naoko zdá alebo ako sa nás snažia presvedčiť jeho propagátori a obhájcovia. Kvôli chamtivosti sa brzdí skutočný pokrok . Technológie ktoré by neznečisťovali prostredie sú odsúvané do pozadia a nenexistencie, tak ako palivové články na slanú vodu napríklad.
Preto kapitalizmis treba prekonať inak zabije túto planétu i nás všetkých
Jednou v Americe – série podivných úmrtí
Vladimir Prochvatilov 18. června 2019 „Stát ve státě“ zametá stopy
V době kdy Trump s Melánií cestují po světě na státní návštěvy, dochází v Americe k událostem, které mohou vážně ovlivnit osud Clintonové.
Dne 5. června byl nalezen ve svém autě zástupce náčelníka policie New Yorku Stephen Silks s prostřelenou hlavou. Údajně se sám střelil. Přitom v první zprávě policejního oddělení New Yorku nebyla o sebevraždě ani zmínka: „Byl nalezen vsedě v autě se střelnou ranou v hlavě a policejním autem byl odvezen do nemocnice. Později byl prohlášen za mrtvého.“
Je o něm známo, že to byl optimista, maratonec a horolezec. Verze o sebevraždě jednoho z nejlepších policejních důstojníků New Yorku zní nepřesvědčivě už proto, že se po třiceti osmi letech služby chystal do penze. Stihl předat svoje dokumenty potřebné pro stanovení penze policii New Yorku večer před svou smrtí.
Stejně podivně vypadá i předčasný odchod ze života policejního důstojníka Joe Calabreseho, který měl vyšetřovat smrt svého náčelníka. Ztratil se následující den po smrti Silkse. Jeho tělo bylo nalezeno u pláže Plumb. U policie sloužil 37 let. Podle úřední verze se zastřelil. Je otázka, proč se po rozhodnutí se zastřelit ploužil ve vedru pěšky na pláž.
Dřívější případ. Dne 6. listopadu 2016, v předvečer prezidentských voleb v USA, uvedla řada amerických vydání s odkazem na newyorskou policii případ kongresmana Weinera, manžela Abedinové, osobní asistentky Clintonové. V době, kdy se vyšetřovalo svádění patnáctileté dívky tímto mužem, byl při prohlídce nalezen notebook „s dostatečným množstvím důkazů, které mohly poslat Hillary a její tým na dovolenou na celý život“.
Newyorští policisté a jejich náčelník James P. O’Neil oznámili, že pokud FBI a ministerstvo spravedlnosti neobdrží včasnou obžalobu Clintonové a jejích spolupachatelů, zveřejní newyorská policie obsah notebooku. Náčelník uvedl: „To, co je v emailech, je šokující. Doslova jsem z toho zvracel. Máme vše okopírované. Pošleme to do WikiLeaks, anebo já sám zorganizuji vlastní tiskovou konferenci.“
To může vysvětlit, proč ředitel FBI obnovil vyšetřování neoprávněného využití tajné informace Clintonové, což okamžitě snížilo její rating.
Na amerických pravicových fórech psali o zesnulém Silksovi jako o „náčelníkovi policie, který předal Weinerův notebook FBI a jeho obsah si prohlédl. Uživatelé hovořili v síti o reakci policistů na to, co bylo v notebooku Abedinové: „Někteří z důstojníků plakali, někteří z toho, co viděli, zvraceli.“Dva byli zastřeleni ze zálohy. Silks už nemůže být vyzván k poskytnutí informace.
Dne 7. června 2019 byla ve svém domě nalezena zavražděná bývalá republikánská senátorka za stát Arkansas Linda Collins-Smithová. Podle vyšetřovacího zdroje CD Media chtěla zveřejnit informaci „o současných soudcích v Arkansasu, kteří prostřednictvím útvaru pro ochranu dětí ve státě odebírali chudým ženám děti a prodávali je boháčům“. Collins-Smithová předpokládala, že zločinci využívali nelegální migranty k provádění zločinů, včetně vražd matek ukradených dětí. Měla informace o síti obchodu s dětmi, který řídila arkansaská vláda.
Bývalý tiskový tajemník Collins-Smithové uvedl, že její sousedé slyšeli střelbu (nikoliv jeden výstřel!) v den smrti Silkse 6. června. Bývalá senátorka měla za několik dní svědčit před velkou porotou státu proti Clintonové.
„Další zlověstný zvrat historie byl také 6. června, kdy byl republikánský senátor za Oklahomu Jonathan Nichols vlastnící informace o vysoce postavených pedofilech nalezen zastřelený ve svém domě v Normanu v Oklahomě.“ Existuje domněnka, že obě vraždy mají spojitost. Informuje o tom opět portál CD Media. Collins-Smithová i Nichols patřili mezi autory zákona, který předpokládal trest smrti za opakované zneužívání dětí. Nejvyšší soud zákon zamítl.
Portál Abel Danger Global věnoval těmto zlověstným úmrtím článek s názvem Deep State „Cleaning House?“ v němž píše: „Pozorujeme poslední křeče amerického impéria, jak se s každou novou smrtí kroutí před našima očima.“
Publicistka a uznávaná spisovatelka Diana Westová se zabývá otázkou, je-li spojitost mezi smrtí republikánských senátorů a newyorskými policisty. Píše: „Otázka vede k pochmurnému podezření a několika nepochybným faktům, svědčícím o tom, že jedna či několik z těchto čtyř smrtí mohly mít nějaký vztah k jejich činnosti proti pedofilům a obchodu s lidmi nebo k oficiální korupci … Strach je vyvolán především desetiletími pozorování zločinné činnosti rodiny Clintonových, která kolem sebe šíří auru mnoha neobjasněných vražd, divných smrtí a skandálů, které tuto rodinu obklopovaly. Otřes z toho, že ne jeden, ale hned dva vedoucí policisté údajně spáchali sebevraždu v New Yorku během čtyřiadvaceti hodin, mě donutil přemýšlet … o shnilém, mokvajícím vředu z notebooku Weinera.“ Pokračuje: „Když obrátíme pozornost k vraždě Collins-Smithové a násilné smrti Nicholase, je to víc než podezřelé. Je zde analogie s tragickým osudem senátorky z Georgie Nancy Scheferové, která odhalila zločiny viníků ze Státní služby na ochranu dětí v obchodě s dětmi. V roce 2010 byli nalezeni Scheferová a její manžel zastřeleni. Podle policie šlo o sebevraždu“.
Vyšetřování FBI ohledně Weinerova notebooku bylo sprovozeno ze světa kvůli vyšetřování proti Trumpovi. Když zvláštní prokurátor Mueller proti němu nevznesl obvinění, uvolnily se mu ruce a neskrýval, že chce dovést věc s Clintonovými do konce.
Je možno předpokládat, že smrt dvou senátorů, kteří mohli zveřejnit pro Clintonovy nebezpečnou informaci a neskrývali své zvláštní přání vyšetřit zločiny organizátorů a účastníků „kruhu pedofilů“ odsunuje od známé rodiny hrozbu odhalení. Avšak znechucení americké veřejnosti je velké. Sociální sítě jsou doslova rozžhavené rozhořčením.
Ruská analytička Taťjana Volkova na svém blogu poznamenává: „Otázka je jen v tom, jak jsou tyto podezřelé smrti propojeny s návštěvou Trumpa v Londýně. Když Deep State zůstal bez kontroly, rozhodli se důležití vyšetřovatelé i potenciální svědci z vlastní iniciativy, nebo to bylo učiněno z podnětu Buckinghamského paláce? Jeho podmínka pro jednání s Trumpem – ukončit vyšetřování pedofilního skandálu okolo Demokratické strany?“
Americké impérium se potápí do hluboké politické i morální krize.
Převzato z Fondsk.ru
Turecké noviny vysvětlily, proč se USA bojí ruských dodávek S-400 do Turecka
Sergey Pivovarov
USA
se obávají, že pokud Turecko obdrží ruské komplexy protivzdušné obrany
S-400, začne na Blízkém východě provádět mnohem samostatnější a
aktivnější politiku. Uvádí to turecké noviny Türkiye.
Noviny mimo jiné podotýkají, že pokud Turecko
na území Sýrie zahájí operace proti představitelům Strany kurdských
pracujících, které podporují USA, nebude moci americká armáda podpořit
„teroristy“ ze vzduchu, a to právě kvůli hrozbě S-400.Uvádí se, že velké obavy ze systémů S-400 má také Izrael, který je blízkým spojencem USA v tomto regionu. Izrael má dlouhodobé plány ohledně tureckého kontinentálního šelfu ve Středozemním moři, který disponuje velkými zásobami přírodních zdrojů. I USA počítají se ziskem z těchto nalezišť, avšak skutečnost, že Turecko bude vlastnit S-400, může tyto plány zmařit.
Noviny Türkiye navíc píší o době, kdy mezi USA a Tureckem začaly rozpory. Jedná se o vojenskou operaci Spojených států v Perském zálivu proti Iráku z roku 1991. Turecko tehdy zastavilo na žádost Washingtonu pohraniční obchod a uzavřelo ropovod do Iráku. Tyto akce však způsobily velké ztráty, které ale USA Turecku nijak nenahradily.
Před zahájením druhé operace proti Iráku USA požadovaly, aby Turecko poskytlo americké armádě své území k útoku. Tenkrát to ale turecké úřady odmítly a nechtěly se podřídit, což vedlo k ochlazení vztahů mezi oběma zeměmi.
Závěrem noviny zdůrazňují, že za účelem ochrany svých zájmů by se Turecko mělo zbavit záštity USA a Západu. Díky nákupu ruského systému S-400 si země zajistí bezpečnost svého kontinentálního šelfu ve Středozemním moři, získá strategické přednosti v energetické geopolitice na Blízkém východě a skoncuje s přítomností teroristických organizací v tomto regionu. A právě to všechno značně znervózňuje Spojené státy, které se obávají ztráty svého vlivu.
https://cz.sputniknews.com/svet/201905049797795-turecke-noviny-vysvetlily-proc-se-usa-boji-ruskych-dodavek-s-400-do-turecka/
"V Sýrii USA ničeho nedosáhly a situaci velmi zkomplikovaly": Američané negativně hodnotí výsledky válek v Sýrii, Iráku a Afghánistánu
13. 7. 2019 russian
58% Američanů negativně hodnotí vojenskou kampaň USA v Sýrii. Tyto údaje uvádí Pew Research na základě výsledků průzkumu. Společnost nepodporuje pozici Bílého domu, který nejednou vyhlašoval vítězství nad terorismem v Sýrii. Podle informací amerických sociologů je v zemi také negativní postoj k invazím do Iráku a Afghánistánu.
Experti poukazují na to, že američtí občané zaujali pragmatičtější postoj, když vidí, že Pentagon na Blízkém východě nedosáhl žádných výsledků. Podle politologů však Washington není ochoten opustit starou strategii: příkladem je zhoršení vztahů mezi USA a Íránem.
Více než polovina Američanů si myslí, že vojenská kampaň USA v Sýrii přinesla zemi více škody než užitku. Důkazem toho jsou výsledky průzkumu veřejného mínění, zveřejněného v předvečer sociologickou službou Pew Research Center.
58% dotázaných uvedlo, že "celkově (s přihlédnutím k nákladům a zisku pro Spojené státy) nestála americká vojenská kampaň v Sýrii za to".
Pouze 36% se domnívá, že angažovanost USA v syrském konfliktu stála "za to". Jak výzkumné centrum poznamenává, podobný názor zastávají i bývalí američtí vojáci. 55% veteránů ozbrojených sil negativně hodnotí výsledky americké vojenské přítomnosti v Sýrii.
Také americké obyvatelstvo celkově a bývalí vojáci negativně hodnotí výsledek válek v Iráku a Afghánistánu. 62% obyvatel USA se podle průzkumu Pew Research Center domnívá, že válka v Iráku nestála za síly a životy, které na ni byly vynaloženy. Podobný názor zastává 64% veteránů. 59% všech respondentů a 58% bývalých příslušníků armády soudí, že USA ztratily válkou v Afghánistánu více než získaly.
"Absolutní fiasko"
Jak poznamenal v rozhovoru s RT ředitel Nadace pro studium USA Roosevelta při MSU Jurij Roguljov, americké veřejné mínění je nespokojeno, že není vidět konec vojenských intervencí na Blízkém východě.
"Teď je situace stále poměrně napjatá, proto vznikla tato pesimistická nálada ve společnosti a mezi bývalými příslušníky armády. Byly vynaloženy obrovské peníze, nejeden bilion dolarů, ale pozitivní výsledek není", řekl RT Roguljov.
Informace z průzkumu veřejného mínění zazněly na pozadí zpráv světových médií o pokusech USA nahradit americké vojáky v Sýrii spojeneckými silami. 7. července americký zvláštní zástupce pro Sýrii James Jeffrey adresoval tuto žádost Berlínu. Následujícího den však mluvčí německé vlády Steffen Seibert odpověděl Američanům odmítnutím. Později časopis Foreign Policy s odkazem na své zdroje oznámil, že Francie, Velká Británie a pobaltské země souhlasily s odesláním dalšího kontingentu, který nahradí americké vojáky.
Jak poznamenal v rozhovoru s RT vojenský expert Ivan Konovalov, Spojené státy jsou v případě neúspěchu vždy připraveny přesunout odpovědnost na jiné země.
"To, co se stalo v Sýrii, je absolutní fiasko americké politiky, řekl expert v rozhovoru s RT. Americký přístup je poměrně jednoduchý: není důležité, co napácháme za oceánem, kdyby něco, vypořádají se s tím na místě. Ale svět je nyní jiný, nikoliv unipolární, takže staré recepty nefungují".
Kurz na odchod
Konečné termíny stažení americké armády ze Sýrie nejsou hlášeny. Prezident USA Donald Trump oznámil své rozhodnutí opustit tuto zemi už loni. Tehdy tento krok vysvětlil tím, že Spojené státy údajně dosáhly vítězství nad DAEŠ a že přítomnost Američanů tam již není nutná.
Avšak nehledě na tvrzení o začátku stahování vojsk, učiněné již v únoru, má tento proces daleko k završení. Američané zůstávají v severovýchodní Sýrii, kde působí kurdské formace. Další oblast jejich přítomnosti je na jihovýchodě: jedná se o strategicky důležitou základnu At-Tanf v blízkosti hranic s Irákem a Jordánskem.
Podle vyjádření expertů negativní hodnocení americké veřejnosti výsledků přítomnosti USA v Sýrii silně odporuje oficiálnímu postoji Washingtonu, podle něhož Američané terorismus v arabské republice porazili.
"V Sýrii USA ničeho nedosáhly a situaci velmi zkomplikovaly", poznamenal Ivan Konovalov.
Podle experta na rozdíl od Ruska, které velmi úspěšně působilo na diplomatické frontě, Washington, sázející na syrské Kurdy, zkomplikoval vztahy s Tureckem.
V Iráku a Afghánistánu USA také svůj úkol nesplnily. Ba co víc, výsledkem jejich přítomnosti se stal růst podpory islamistů a přítomnost DAEŠ.
"To, co se stalo v Iráku a děje se v Afghánistánu, se shoduje s Vietnamem, a tam Američané nesporně prohráli", soudí expert.
Současný americký prezident již naznačoval ochotu stáhnout vojáky i z Afghánistánu. Od začátku roku USA v této otázce vedou mírová jednání se zástupci hnutí Tálibán. Další kolo skončilo 9. června v hlavním městě Kataru. Zástupci Tálibánu uvedli, že na této schůzce byl dohodnut koncept mírové dohody s USA.
Podle slov Jurije Roguljova USA zatím otálejí se stažením vojsk z Afghánistánu a Sýrie, protože se obávají, že potom "zcela ztratí svůj vliv v regionu". Na druhé straně, zachování vojenské přítomnosti se záhadnými cíli je v zemi nepopulární.
Závěry pro Írán
Na pozadí neslábnoucího napětí ve vztazích mezi Washingtonem a Teheránem provádějí američtí sociologové od května měření nálad společnosti v souvislosti s možnou válkou s Íránem. Dříve američtí představitelé, včetně prezidenta Donalda Trumpa, opakovaně uváděli, že jsou připraveni provést silovou akci proti islámské republice.
Průzkum sociologické služby Ipsos, zadaný agenturou Reuters v květnu, odhalil, že 51% Američanů očekává v nejbližší letech ozbrojený konflikt s Teheránem. Zároveň se 60% postavilo proti preventivnímu úderu na islámskou republiku. Poté, co Írán zničil v červnu americký dron, který zaletěl do jeho vzdušného prostoru, pouze 19% obyvatel USA považovalo odvetný úder za adekvátní. Důkazem toho je průzkum sociologů společnosti HarrisX, objednaný novinami The Hill.
Koneckonců, jak dokazuje průzkum provedený koncem června na základě objednávky dvou amerických veteránských organizací (VoteVets a Veterans for America) v takzvaných váhavých státech, které hrají v prezidentských volbách klíčovou roli, většina respondentů (54%) je proti válce s Íránem.
Podle vyjádření Ivana Konovalova negativní postoj americké společnosti ke zvýšené vojenské aktivitě na Blízkém východě nijak neovlivní plány Washingtonu v tomto regionu.
"Američané vedou války, aby podpořili svůj vlastní rozpočet. Jakmile americkému občanovi vysvětlí, že vojenská operace bude mít pozitivní vliv na jeho příjmy, bude hlasovat pro jakoukoli válku americké vlády", řekl Konovalov.
Podle experta je nepravděpodobné, že by se USA rozhodly pro agresi vůči Íránu, ale ne z důvodu nepopulárnosti takových akcí ve společnosti, ale proto, že tato válka hrozí Pentagonu nepřijatelnými ztrátami. Dokonce ani letecké údery nebude snadné provést, protože Teherán má ruské systémy protivzdušné obrany S-300.
Jurij Roguljov se naopak domnívá, že negativní postoj veřejnosti k předchozím válkám USA může zmírnit agresivní zápal Bílého domu vůči Íránu.
"Jaká by mohla být válka s Íránem, když dvě války ještě neskončily a třetí stále visí v Sýrii?", poznamenává Roguljov. "O jaké válce s Íránem je možné v takové situaci mluvit? Je to naprosto nemožné. Nikdo takovou akci nepodpoří".
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichováhttp://www.novarepublika.cz/2019/07/v-syrii-usa-niceho-nedosahly-situaci.html
PAW:
To se porad opakuje , kdyz Severni Korea je prave jejich prace, Vietnam se snazili odradit od komunismu a prave komunisti vyhrali na cele care, znicili Lybii, ted Jemen a Syrii, Irak se otaci proti nim a spolupracuje s Iranem,az ted kongres zakazal STrupovi valky a prodej naboju do Saudi Arabia..
Afganistan darmo mluvit dva a pul trilionu tam nateklo a stale to neni dost /a co je pro ne dost/, z toho by byl raj na zemi na celem svete , 5-6 trilionu nateklo do Iraku a navic dva triliony byly ukradeny Pentagonem a tech trilionu je daleko vice .....Raj na zemi normalni pocasi, zivot bez bidy , normalni potraviny ,vsecko a jeste vice pro nase deti ,a v miru , omezeni sabotazi silenych vedcu , korporaci ,vlad a pedagogu a odstraneni snad jeste silenejsich a zlocinnejsich fanatickych Ideologu vseho Nemozneho..
A hlavne zruseni penez , nejhorsi zlo /nebylo by zbrani na masakry a genocidy a na utrpeni z fanaticke chamtivosti a tim i konec fanatiku vsi chamtivosti, kteri pod rouskou uctivani treba rovnopravnosti vrazdi prave pro materialni zisky loupezemi a nekonecnym zlocinem...A chteji samozrejme znicit svet.
Eduard Piovarči
Kapitalizmus ako taký enormne poškodzuje túto planétu a spôsobuje katastrofálne znečistenie prostredia len kvôli chamtivosti ktorá ho poháňa. A vojny z toho plynúce sú markantným dôkazom ničenia ľudských životov, materiálnych hodnôt a plítvania prostriedkami, ktoré by mohli ľudstvo posunúť do krajšej budúcnosti
Nie je to žiadny progres ako sa nám to naoko zdá alebo ako sa nás snažia presvedčiť jeho propagátori a obhájcovia. Kvôli chamtivosti sa brzdí skutočný pokrok . Technológie ktoré by neznečisťovali prostredie sú odsúvané do pozadia a nenexistencie, tak ako palivové články na slanú vodu napríklad.
Preto kapitalizmis treba prekonať inak zabije túto planétu i nás všetkých
Jednou v Americe – série podivných úmrtí
Vladimir Prochvatilov 18. června 2019 „Stát ve státě“ zametá stopy
V době kdy Trump s Melánií cestují po světě na státní návštěvy, dochází v Americe k událostem, které mohou vážně ovlivnit osud Clintonové.
Dne 5. června byl nalezen ve svém autě zástupce náčelníka policie New Yorku Stephen Silks s prostřelenou hlavou. Údajně se sám střelil. Přitom v první zprávě policejního oddělení New Yorku nebyla o sebevraždě ani zmínka: „Byl nalezen vsedě v autě se střelnou ranou v hlavě a policejním autem byl odvezen do nemocnice. Později byl prohlášen za mrtvého.“
Je o něm známo, že to byl optimista, maratonec a horolezec. Verze o sebevraždě jednoho z nejlepších policejních důstojníků New Yorku zní nepřesvědčivě už proto, že se po třiceti osmi letech služby chystal do penze. Stihl předat svoje dokumenty potřebné pro stanovení penze policii New Yorku večer před svou smrtí.
Stejně podivně vypadá i předčasný odchod ze života policejního důstojníka Joe Calabreseho, který měl vyšetřovat smrt svého náčelníka. Ztratil se následující den po smrti Silkse. Jeho tělo bylo nalezeno u pláže Plumb. U policie sloužil 37 let. Podle úřední verze se zastřelil. Je otázka, proč se po rozhodnutí se zastřelit ploužil ve vedru pěšky na pláž.
Dřívější případ. Dne 6. listopadu 2016, v předvečer prezidentských voleb v USA, uvedla řada amerických vydání s odkazem na newyorskou policii případ kongresmana Weinera, manžela Abedinové, osobní asistentky Clintonové. V době, kdy se vyšetřovalo svádění patnáctileté dívky tímto mužem, byl při prohlídce nalezen notebook „s dostatečným množstvím důkazů, které mohly poslat Hillary a její tým na dovolenou na celý život“.
Newyorští policisté a jejich náčelník James P. O’Neil oznámili, že pokud FBI a ministerstvo spravedlnosti neobdrží včasnou obžalobu Clintonové a jejích spolupachatelů, zveřejní newyorská policie obsah notebooku. Náčelník uvedl: „To, co je v emailech, je šokující. Doslova jsem z toho zvracel. Máme vše okopírované. Pošleme to do WikiLeaks, anebo já sám zorganizuji vlastní tiskovou konferenci.“
To může vysvětlit, proč ředitel FBI obnovil vyšetřování neoprávněného využití tajné informace Clintonové, což okamžitě snížilo její rating.
Na amerických pravicových fórech psali o zesnulém Silksovi jako o „náčelníkovi policie, který předal Weinerův notebook FBI a jeho obsah si prohlédl. Uživatelé hovořili v síti o reakci policistů na to, co bylo v notebooku Abedinové: „Někteří z důstojníků plakali, někteří z toho, co viděli, zvraceli.“Dva byli zastřeleni ze zálohy. Silks už nemůže být vyzván k poskytnutí informace.
Dne 7. června 2019 byla ve svém domě nalezena zavražděná bývalá republikánská senátorka za stát Arkansas Linda Collins-Smithová. Podle vyšetřovacího zdroje CD Media chtěla zveřejnit informaci „o současných soudcích v Arkansasu, kteří prostřednictvím útvaru pro ochranu dětí ve státě odebírali chudým ženám děti a prodávali je boháčům“. Collins-Smithová předpokládala, že zločinci využívali nelegální migranty k provádění zločinů, včetně vražd matek ukradených dětí. Měla informace o síti obchodu s dětmi, který řídila arkansaská vláda.
Bývalý tiskový tajemník Collins-Smithové uvedl, že její sousedé slyšeli střelbu (nikoliv jeden výstřel!) v den smrti Silkse 6. června. Bývalá senátorka měla za několik dní svědčit před velkou porotou státu proti Clintonové.
„Další zlověstný zvrat historie byl také 6. června, kdy byl republikánský senátor za Oklahomu Jonathan Nichols vlastnící informace o vysoce postavených pedofilech nalezen zastřelený ve svém domě v Normanu v Oklahomě.“ Existuje domněnka, že obě vraždy mají spojitost. Informuje o tom opět portál CD Media. Collins-Smithová i Nichols patřili mezi autory zákona, který předpokládal trest smrti za opakované zneužívání dětí. Nejvyšší soud zákon zamítl.
Portál Abel Danger Global věnoval těmto zlověstným úmrtím článek s názvem Deep State „Cleaning House?“ v němž píše: „Pozorujeme poslední křeče amerického impéria, jak se s každou novou smrtí kroutí před našima očima.“
Publicistka a uznávaná spisovatelka Diana Westová se zabývá otázkou, je-li spojitost mezi smrtí republikánských senátorů a newyorskými policisty. Píše: „Otázka vede k pochmurnému podezření a několika nepochybným faktům, svědčícím o tom, že jedna či několik z těchto čtyř smrtí mohly mít nějaký vztah k jejich činnosti proti pedofilům a obchodu s lidmi nebo k oficiální korupci … Strach je vyvolán především desetiletími pozorování zločinné činnosti rodiny Clintonových, která kolem sebe šíří auru mnoha neobjasněných vražd, divných smrtí a skandálů, které tuto rodinu obklopovaly. Otřes z toho, že ne jeden, ale hned dva vedoucí policisté údajně spáchali sebevraždu v New Yorku během čtyřiadvaceti hodin, mě donutil přemýšlet … o shnilém, mokvajícím vředu z notebooku Weinera.“ Pokračuje: „Když obrátíme pozornost k vraždě Collins-Smithové a násilné smrti Nicholase, je to víc než podezřelé. Je zde analogie s tragickým osudem senátorky z Georgie Nancy Scheferové, která odhalila zločiny viníků ze Státní služby na ochranu dětí v obchodě s dětmi. V roce 2010 byli nalezeni Scheferová a její manžel zastřeleni. Podle policie šlo o sebevraždu“.
Vyšetřování FBI ohledně Weinerova notebooku bylo sprovozeno ze světa kvůli vyšetřování proti Trumpovi. Když zvláštní prokurátor Mueller proti němu nevznesl obvinění, uvolnily se mu ruce a neskrýval, že chce dovést věc s Clintonovými do konce.
Je možno předpokládat, že smrt dvou senátorů, kteří mohli zveřejnit pro Clintonovy nebezpečnou informaci a neskrývali své zvláštní přání vyšetřit zločiny organizátorů a účastníků „kruhu pedofilů“ odsunuje od známé rodiny hrozbu odhalení. Avšak znechucení americké veřejnosti je velké. Sociální sítě jsou doslova rozžhavené rozhořčením.
Ruská analytička Taťjana Volkova na svém blogu poznamenává: „Otázka je jen v tom, jak jsou tyto podezřelé smrti propojeny s návštěvou Trumpa v Londýně. Když Deep State zůstal bez kontroly, rozhodli se důležití vyšetřovatelé i potenciální svědci z vlastní iniciativy, nebo to bylo učiněno z podnětu Buckinghamského paláce? Jeho podmínka pro jednání s Trumpem – ukončit vyšetřování pedofilního skandálu okolo Demokratické strany?“
Americké impérium se potápí do hluboké politické i morální krize.
Převzato z Fondsk.ru
Eduard Piovarči
Obranné agentúry USA, Ruska a Číny aktívne vyvíjali zbrane, spoliehajúce sa na schopnosti tejto elektromagnetickej technológie vytvárať na koži pocit pálenia, pre získanie kontroly nad davom.
Tými vlnami sú milimetrové vlny, používané aj armádou USA v zbraniach na rozháňanie davov, nazývajúcich sa systémy aktívneho potláčania. Pre tento typ zbraní sa používa tá istá technológia a frekvencie ako pri technológii 5G.
Ďalším človekom, ktorý sa roky ozýva proti tomuto typu technológie, je britský fyzik Barrie Trower, ktorý pre Kráľovské námorníctvo a vojenské spravodajstvo vykonával výskum účinkov mikrovlnného žiarenia.
Kapitalizmus ako taký enormne poškodzuje túto planétu a spôsobuje katastrofálne znečistenie prostredia len kvôli chamtiovosti ktorá ho poháňa.
Nie je to žiadny progres ako sa nám to naoko zdá alebo ako sa nás snažia presvedčiť jeho propagátori a obhájcovia. Kvôli chamtivosti sa brzdí skutočný pokrok . Technológie ktoré by neznečisťovali prostredie sú odsúvané do pozadia a nenexistencie, tak ako palivové články na slanú vodu napríklad.
Preto kapitalizmis treba prekonať inak zabije túto planétu i nás všetkých
https://ac24.cz/-/odbornici-varuji-pred-5g-zarenim-uz-ted-se-pouziva-jako-zbran-pri-demonstracich-je-na-rade-lidstvo-?redirect=%2F
Byli bychom již i na Marsu.“ Šéf NASA vysvětlil, proč se USA nevrátily na Měsíc
© Foto : NASA
11:19 15.07.2019
Ředitel Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) Jim Bridenstine v rozhovoru pro CBS uvedl, proč USA pozastavily program letů k Měsíci a kdy dojde k výsadku na Marsu.
Podle něj to souvisí s politickými riziky. Má na mysli nedostatečné financování.
„Již bychom dnes byli na Měsíci, kdyby neexistovala politická rizika. Upřímně řečeno, byli bychom již i na Marsu,“ řekl.
Bridenstine oznámil, že se v devadesátých a na začátku dvou tisících let snažil NASA vrátit na Měsíc a vstoupit na rudou planetu, oba projekty však vyžadovaly příliš dlouhé přípravy a velké výdaje.
Poznamenal, že ze stejného důvodu nemusí dojít k výsadku na Marsu, který se plánuje v roce 2024.
https://cz.sputniknews.com/svet/2019071510343030-byli-bychom-jiz-i-na-marsu-sef-nasa-vysvetlil-proc-se-usa-nevratily-na-mesic/
No ani nedôjde:-) Všetko sú to len silné reči že nieto peňazí. Hlavne že na vojny dali 1000 násobne viac ako na všetky kozmické lety. Neboli ani na tom Mesiaci. Vtedy to bez dôkladnejšej radiačnej ochrany ani nebolo možné.
Prachov si vždy natlačilim dosť keď bolo treba celé bilióny doláčov dnes mnajú dlh cez 20 biliárd. Len komu tie prachy dlžia?
Tak že USa čaká stagnácia aj v tejto oblasti. USA fandovia Marsovskej epopeje mudú musieť zabudnúť. ani Musk to nevytrhne
Hox |
31.10.2017
31.10.2017
Jinak, pro zasmání, poté co USA začaly v
propagandistických cílech rozdávat "měsíční kamení" na všechny strany,
bylo to vždy zatavené v takovém plexiskle a pěkném luxusním balení, aby
to nešlo bez poškození zkoumat, což bylo politicky nevhodné, ničit dárek
od USA. Ale tuším v holandsku kolem roku 1999 to přesto jedna
univerzita zkoumala, a zjistilo se, že je to zkamenělé dřevo ze Země.
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/apollo-mytu-zbavene/
Hoax
Jinak pro zasmání, poté čo USA v propagandistických cílech
rozdávat „měsíční kamení“ na všechny strany, bylo to vždy zataveno v takovém
plexiskle a pěkném luxusním balení, aby to nešlo bez poškození skoumat,
což bylo politicky nevhodné, ničit dárek od USA. Ale tuším v holandsku kolem
roku 1999 to presto jedna univerzita zkoumala, a zjistilo se, že je to
skamenělé dřevo ze Země.
Ladislav Škrabala
V nadpise je chyba. Správně je nebyli bychom již ani na Marsu. Vyšel zajimavý článek, neumím přepsat link, jmenuje se Apolo mýtů zbavené. Nebudu to tady rozebírat, je toho na tři stránky. Mezi jiným tam popisují, že lidé v NASA dodnes věří ,že komunikovali s posádkou na měsíci, ale ve zkutečnosti komunikovali přes transvér s kosmounauty na zemi.Jenom jedna s mnohých.Nemněli na to ani skafandry, vrátili by se pytle hoven.
Apollo mýtů zbavené
29.10.2017
Po vraždě Stalina nastavil GP kurz na
likvidaci socialistického projektu v důsledku toho, že Stalin vyřkl nad
marxismem smrtelný rozsudek ve své práci „Ekonomické problémy socialismu
v SSSR“, a pokračování projektu marxismu po této události hrozilo tím,
že intelektuální kapacita socialistické společnosti bude stačit na to,
aby odhalila imitačně-provokační podstatu marxismu, a začalo by budování
skutečného komunismu, nikoliv pseudokomunismu založeného na marxismu.
GP potřeboval několik desetiletí, aby ze
sovětské společnosti vyprchal duch stalinismu a aby byla možná demontáž
socialistického bloku. Rozpad SSSR začal v roce 1953, nikoliv v 80.
letech, a dlouhá desetiletí po vraždě Stalina byla prováděna politika
záměrné diskreditace a likvidace všeho životaschopného, co vzniklo ve
stalinské epoše, a posilování toho defektního, co tam také vzniklo. Ale i
přes tuto plánovitou snahu likvidace socialismu, prováděnou Chruščovem a
jeho týmem, k 60-70. letům 20. století začalo být jasné, že základy
položené ve stalinské epoše jsou příliš silné a životaschopné a že
hrozí, že Západ a kapitalismus v hospodářské a kulturní soutěži se
socialistickým blokem prohrává a pokud se nic neudělá, prohraje. Zvlášť
markantní to bylo v oblasti kosmických technologií a úspěchů, kdy USA
klopýtaly daleko vzadu a propast mezi schopnostmi a technologiemi SSSR a
Západu (USA) se zvyšovala.
Pro pochopení dalšího scénáře je nutné
chápat jednu klíčovou věc – SSSR se pod vraždě Stalina dostal opět pod
kontrolu GP, který ovládal přes svou periferii nyní jak SSSR, tak Západ.
Pravá a levá ruka, stejné řídící centrum. Samozřejmě v mezích a
omezeních, kterými disponuje konceptuální moc a zednářská periferie,
není třeba si myslet, že někdo dostával konkrétní příkazy strukturním
způsobem.
Po „šoku ze Sputniku“ a dalších úspěších
kosmického programu SSSR tedy GP vymyslel operaci Apollo, operaci,
která měla vrátit USA ztracenou prestiž a zajistit vítězství Západu ve
studené válce, a tím i zajistit demontáž socialistického bloku a
zabránit nebezpečí, aby intelektuálně silná společnost SSSR nabyla
vlastní konceptuální moci a dostala se z pod kontroly GP (což se nakonec
stejně stalo, vznikem autorského kolektivu „vnitřní prediktor“ a
publikací Mrtvé vody v roce 1992, respektive tímto tento proces
započal).
Něco na způsob „operace Apollo“
potřeboval Západ a biblický projekt (v režii GP) jako sůl, protože moc
USA jako výkladní skříně kapitalismu je založena na image a prestiži
(mýtus „amerického snu“, mašina Hollywoodu a další aspekty), byl to
stroj, stojící na prestiži a image – odeberme prestiž a celá budova se
složí jako domeček z karet. A právě prestiž bylo to, co USA díky ruským
kosmickým úspěchům rychle ztrácely. Bylo tedy třeba akutně něco dělat a
to „něco“ vešlo do historie jako projekt Apollo. Byl to skutečně ohromně
náročný a promyšlený projekt, a úspěšný (hodnoceno podle stupně
dosažení cílů), jediné co to nebylo, je projekt kosmického programu a
letů na Měsíc. Byl to projekt mediální simulace kosmického programu a
letů na Měsíc.
Jak byla operace realizována?
Navzdory rozšířenému přesvědčení, že „by
to přece nešlo zfalšovat“, byla realizace velmi proveditelná. Veškerá
mazanost spočívala v tom, že téměř nikdo ani v samotném programu, v
NASA, nevěděl, že se jedná o imitační projekt. Věděly to vybrané
struktury v armádě a tajných službách, které operaci podporovaly, vědělo
to pár lidí ve vedení projektu a věděli to samotní „astronauti“, kteří
byli postaveni před hotovou věc a neměli na výběr. Těch pár co mělo
svědomí a odmítlo, bylo fyzicky zlikvidováno (požár v kapsli během
zkoušek, uhořeli 3 astronauti). Řídící středisko v Houstonu a tisíce a
tisíce dalších lidí neměli o ničem podezření a skutečně celou dobu
svědomitě řídili průběh misí, jen nevěděli o tom, že se nebaví s
posádkou na oběžné dráze, ale s vojenským satelitem, který funguje jako
retranslátor na vojenskou základnu, kde astronauti sedí v teple a v
suchu.
Proč Američané nemohli na Měsíc úspěšně poslat člověka?
Důvodů je spousta, napřed však vyjasněme
několik věcí. Američané měli motor a raketu, schopnou dosáhnout oběžné
dráhy a Měsíce (Saturn I/IB, Delta), a měli technické možnosti posílat
na Měsíc sondy a umisťovat tam aparáty. Na to kapacity raket Delta nebo
Saturn IB bohatě stačily a to není předmětem sporu. V inkriminované době
vzlétalo několik raket s vojenským nákladem měsíčně a cíle těchto misí
jsou dodnes utajené, takže prostor „tam nahoře“ cokoliv zařídit a
naaranžovat byl. Poslat na Měsíc člověka je však kompletně jiná úroveň
techniky a nutných schopností a to Američané neměli ani vzdáleně, a
nikdo ani vzdáleně nemá tyto možnosti a technologie ani dnes.
V prvé řadě Američané neměli motor s
potřebným tahem. Pro misi na Měsíc s lidskou posádkou je nutné dostat na
vysokou oběžnou dráhu náklad přes 100 tun, dodnes nebyla sestrojena
raketa těchto možností, pokud nebereme v úvahu sovětskou N1, která by to
zvládla, kdyby nebyla administrativně zaříznuta před svým dokončením.
Motor F1, který údajně poháněl raketu
Saturn 5, je výjimečný snad v každém ohledu. Do té míry vybočující z
pravidel a tehdy i dnes dosahovaných parametrů, že do té doby ani od té
doby nic obdobného nevzniklo. Ve světle faktu, že téměř vše z „měsíčních
misí“ NASA ztratila nebo bylo ukradeno, že „měsíční kamení“ byly USA
schopné Sovětskému svazu poskytnout až poté, co Sovětský svaz daroval
svůj měsíční prach USA, a ve světle faktu, že „plod konstruktorského
génia“ v podobě motoru F1 nezanechal, stejně jako vlastně celý program
Apollo, v technickém pokroku jakoukoliv stopu, můžeme mluvit o tom, že
to byla opět jen imitace funkčního motoru a imitace funkční rakety.
Funkční technická řešení a objevy totiž
mají tendenci zanechat v technice nesmazatelnou stopu. Například motor
současného tanku T-90 je několikátá vylepšená generace motoru tanku
T-34, který byl ve své době převratný, s několikanásobně menší spotřebou
a vyšším výkonem. Současné špičkové rakety Sojuz jsou několikátou
generací vylepšení původní rakety Sojuz ze 60. let, která byla taktéž
převratná ve své době. Všude, kde vznikne nějaké převratné technické
řešení, pozorujeme bez výjimky další evoluci daného řešení, vylepšování
parametrů a tak dále. V případě všech bez výjimky technologií a řešení,
které údajně byly použity v programu Apollo, však nic podobného
nepozorujeme – zmizely stejně rychle, jako se objevily. Máme tedy věřit,
že geniální úspěch amerických vědců a inženýrů, ve své době špičkové a
převratné řešení, po sobě nezanechalo žádné stopy, a kromě toho NASA
ztratila veškerou dokumentaci a know-how, takže dnes už na tento úspěch
není možné navázat, a ani nikdy v minulosti na něj nebylo navázáno, ani
nebyl učiněn žádný pokus na něj navázat?
To je zhruba totéž, jako kdyby například
Škoda auto prohlásila, že vyvinula revoluční motor s výkonem 100kw a
spotřebou 1 litr na sto kilometrů, který byl úspěšně nasazen v jednom
případě a pracoval bezchybně, a následně se vrátila k vývoji motorů s
spotřebou 5-7 litrů, a veškerou dokumentaci k převratnému motoru
ztratila a zapomněla v čem ta převratnost spočívala, takže to nejde
zopakovat.
Podobným způsobem „vyčnívá“ oproti
veškerým tehdejším i dnešním raketovým motorům svými parametry
„motor-zázrak“ F1, který údajně umožnil cesty na Měsíc, a následně
všichni zapomněli jak se vyrábí a technická dokumentace „se ztratila“.
Podobně se „ztratily“ nebo „byly
ukradeny“ veškeré hmotné artefakty, týkající se letů Apollo s lidskou
posádkou. NASA se povedlo úspěšně ztratit jak „měsíční kamení“, tak
veškeré originály filmů a fotek, tak veškerou dokumentaci k raketám
Saturn a motorům F1. Jak pohodlné.
Někdo namítne, že přece start rakety
Saturn 5 pozorovaly přímo i přes TV obrazovky miliony lidí. Zde se opět
dostáváme k tomu, že vše týkající se raket Saturn a motorů F1 je nějaké
nestadardní, výjimečné. Například, rakety Saturn zcela unikátním
způsobem odhazují 1. stupeň, celá raketa spíše vybuchne, než že by
odhodila vyhořelý stupeň, a stejně tak během letu s prvním stupněm je
pozorováno prohořívání obalu prvního stupně, což je opět unikátní jev v
celé historii raketové techniky. Všechny tyto podivnosti získají
vysvětlení, pokud uděláme předpoklad, že startující „Saturn 5“ byla
konzerva, vnější obálka kolem menší funkční rakety Delta nebo Saturn IB,
že tedy startovala funkční raketa s kovovým „prezervativem“ navíc.
Výpočty dokládající, že s pozorovanou rychlostí a zrychlením nemohl
„Saturn 5“ nikdy dosáhnout oběžné dráhy, jsou jen třešničkou na dortu.
Další varianta je, že motory F1 sice fungovaly, ale měly mnohem menší
výkon než deklarovaný, a stačily zhruba na to, aby se Saturn 5 odlepil
od země (šlo to velmi ztuha), odletěl ze zorného pole pozorovatelů a po
pár desítkách vteřin nebo po pár minutách spadl někde do Atlantiku.
Astronauti na palubě nebyli, mezi jejich nastoupením do kabiny Apollo a
startem uběhlo vždy cca 1,5 hodiny a nástupní můstek skýtal dostatek
prostoru, aby se mohli nepozorovaně vrátit, v tomto nebyl technický
problém.
Málokdo ví, že poslední zkoušky rakety
Saturn 5 v dubnu 1968 NASA vyhodnotila jako selhání, selhalo mnoho
klíčových systému a hlavně vibrace překročily povolené meze. Pak
následuje půl roku pauza rovnou ostrý let rovnou s lidmi – drtivý
úspěch, a pak následuje mnoho dalších stoprocentně úspěšných misí bez
jediné katastrofy, pokud nepočítáme „daň žánru“, thriller kolem Apollo
13. Dává smysl? Jen pokud si uvědomíme, že v dubnu 1968 poté, co
poslední zkouška skončila selháním, bylo rozhodnuto přejít k programu
imitace letů. Žádný kosmický projekt neprobíhal tak úspěšně a tak
bezchybně jako Apollo, každý pokrok vpřed byl vždy doprovázen
katastrofami a selháními, jen Apollo je výjimka. Ale to by nás už nemělo
překvapovat.
Matematika je ve skutečnosti ještě
nemilosrdnější. Každá mise Apollo s lidskou posádkou sestávala z mnoha
kroků a komplexních operací, jako například odhazování stupňů rakety,
opětovné zážehy motorů, spojování modulů, přistávání na Měsíci, opětovný
vzlet atd., přičemž během zkoušek zdaleka ne vše fungovalo ideálně a
selhání byly na denním pořádku (připomeňme, že poslední zkouška rakety
Saturn před lety s posádkou skončila oficiálně selháním, a to se jednalo
jen o primitivní vzlet rakety na oběžnou dráhu). Pokud každá z těchto
operací bude mít spolehlivost 99%, potom při počtu 15 operací během mise
je celková naděje na úspěch 86%. Pokud by spolehlivost každé operace
dělala 98%, naděje na celkový úspěch je už jen 74%. Při spolehlivosti
dílčí operace 95% je to už jen 46% a při spolehlivosti dílčí operace 90%
je to už jen 20%. Do takové mise by nastoupil jen sebevrah. Přesto
všechny mise Apollo, s výjimkou Apollo 13, byly stoprocentně úspěšné a
technicky bezchybné, ačkoliv poslední test před lety s lidskou posádkou
byl oficiálně vyhodnocen jako selhání.
To jsou technické a pravděpodobnostní
aspekty, pak existují argumenty řekněme přízemní – mise trvaly mnoho
dní, záchod k dispozici nebyl, ke konci by se jejich skafandry už
podobaly pytlům s výkaly, smrad uvnitř kapsle musel být ke konci
nesnesitelný. Přesto na fotkách po přistání vidíme hladké, vysmáté,
dokonale oholené odpočaté tváře. Na tiskové konferenci je však z
nějakých důvodů dobrá nálada přešla a tiskovka připomíná spíš mučení a
výslech, než nějaký triumf. Astronauti se snaží říkat co nejméně
detailů, přesto se zamotávají a zakoktávají, leze to z nich jako z
chlupaté deky. Všichni z nich působí, že jediné co chtějí je mít to co
nejrychleji za sebou a někam zmizet. Jejich další osudy jsou také
nezáviděníhodné – zpravidla odchod z kosmického programu, psychické
problémy, uzavření před společností, nějaká ta předčasná umrtí.
Armstrong odmítl přísahat na Bibli, že byl na Měsíci, a udeřil tazatele
pěstí do obličeje.
O čem to vše vypovídá? Vše sedí na
verzi, že se jednalo o mediální projekt, nikoliv kosmický, a tato verze
také zapadá do scénářů globální politiky 2. poloviny 20. století.
Projekt Apollo byla operace globální politiky řízená z nadstátní úrovně,
probíhala za spolupráce USA a kolaborujícího vedení SSSR, těch samých
kádrů, kteří o 15-20 let později prodali svou vlast za větší výběr
klobásy a džínsů.
Mnoho aspektů této operace zde již bylo dříve probráno, viz například materiály
V kostce, operace Apollo nelze pochopit
bez chápání globální politiky a globálních scénářů 20. století. Po
vraždě Stalina vedení SSSR kapitulovalo před GP a Západem (detailní
analýza viz kniha Ford a Stalin
zde na stránkách), a od 70. let fungoval SSSR jako "dárce orgánů"
kosmických technologií pro USA, a začal také zdrojově podporovat Západ,
dodávat ropu a plyn, aby to Západ přežil, než socialistický blok řízeně
zkolabuje (v 70. letech byl Západ v těžké systémové krizi, chytil druhý
dech jen díky akcím SSSR). Důvod, proč socialistický blok zkolaboval v
90. letech a nikoliv třeba v 70. letech, je setrvačnost sociálních
supersystémů, kdy řízení může dělat jen takové změny, které řízený
objekt akceptuje (v negativní variantě se jedná o mem "pomalé vaření
žáby"). Řízení sociálního supersystému se dá přirovnat k řízení
rozjetého vlaku nebo řítícího se stáda buvolů - lze jen mírně korigovat
směr, při pokusu o ostrou zatáčku přichází katastrofa. Prudké změny
(revoluce, převraty) jsou také součástí řízení, ale až poté, co je na ně
společnost patřičně zpracována a co je sama žádá a uskuteční. Cesta,
jak společnost může přestat být ovládaným objektem, davem bez vlastní
vůle a konceptuální moci (tj. rozhodování o svém osudu), je jen jedna
jediná - zvyšovat vlastní míru chápání a pracovat na své mravnosti,
neboť průměrná míra chápání dané společnosti a její průměrná mravnost
jsou objektivní parametry, které musí každé řízení respektovat a které
určují budoucnost dané společnosti.
Co se týká imitačního projektu Apollo,
bude použit nadstátním řízením na odpis a diskreditaci USA a Západu a
kapitalismu celkově, až příjde čas. "Žába" už se začíná pomalu zahřívat
(GP připravuje informační pole, nadstátní řízení si zde opět nemůže
dovolit žádný prudký manévr):
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/apollo-mytu-zbavene/
Eduard Piovarči
Ahoj
Dedouchu:-) JA by som bol strašne zvedavý ako to robili so sračkami,
vie si to niekto predstaviť? Päť sraní do plienky? A kde skladovali moč.
Ak to šli natáčať s Kubrickom to by bol pre nich ten lepší prípad:-)
Američania už mohli mať záklaňu na Mesiaci a na Marse, ale venovali sa
radšej bohumilejším vojenským akciám vo svete v snahe rozsievať
demokraciu kobercovými bombardovaniami. Laosu Vietnamu Kórei atď atď.
Iraku, Auganistaun, Libye, Juhoslávie, Sýrie. Cieľom nebol Mesiac ale
ekonomické dobitie a vyrabovanie Ruska. A práve toto američanom nikdy
neodpustím že nám zobrali kozmické sny a kozmickú budúcnosť pochovali vo
válčení, ktoré nič pozitívne ľudstvu neprinieslo.
KK
Už
couvají. Bez spolupráce s Ruskem nedaji na oběžnou dráhu ani televizní
satelit. Trofejní Němci došli, tak co jim zbývá. ==================== PS
A USA… Dříve byli ze všech sovětských kosmonautů pouze dva veřejně
ochotni potvrdit, že USA byly na Měsíci... A aby takový dotaz nemohli
položit sovětskému kosmonautovi číslo jedna, Juriji Gagarinovi, tak
ještě před tím programem letu na Měsíc zahynul. ...To je nadnárodní
řízení. Takže USA jsou v procesu přeformátování. A zatím jsou zprávy,
že USA na Měsíci nebyly a navíc ještě s výhradami zveřejňovány pouze na
zdrojích, no řekněme na těch druhořadých. Brzy se to ale objeví i na
televizních stanicích hlavního proudu, v novinách a vůbec ve všech
informačních zdrojích. Potom se s tím rozsype pytel a vědci doloží a
ukážou v plné kráse, jak to bylo zfalšováno. USA, které prý letěly na
Měsíc, plánují, že až za pět let budou mít motory, které znovu budou
schopné splnit tento úkol. To snad je dost vypovídající, ne? Stačí si to
dát dohromady a zatím musí létat s ruskými motory, které byly
mimochodem vytvořeny s ohledem na program dobývání Měsíce. A USA mají v
plánu takové motory vyrobit za pět let. Ta Měsíční aféra byla již
dostatečně široce a důkladně rozebrána v mnohých seriózních pracích.
Bylo už takříkajíc s matematickou přesností dokázáno, že Američané na
Měsíci nebyli, že se jednalo jen o velkou mystifikaci na základě dohody
se Sovětským svazem. A program Sojuz-Apollo měl jen jediný účel,
zachránit americké vesmírné odvětví, které mlelo z posledního, aby mu
dodal dost sil do doby, než se SSSR zhroutí a Roskosmos bude moci
zajišťovat všechny americké programy, vesmírné programy. Mluvit o tom,
že Sovětský svaz neměl žádné výhrady, tedy že nevyslovil žádné
pochybnosti s ohledem na USA, je čistá lež. Existuje konkrétní
historický fakt, že naše vojenské námořnictvo jako první vylovilo modul
Apollo, který přistál v oceánu, i když měl být právě na Měsíci. To oni
ho vylovili a předali USA. A ta skutečnost jeho předání byla speciálně
zaznamenána a zveřejněna v maďarském tisku. Bylo to tak schválně
zařízeno, že pouze Maďaři natočili reportáž o tom, jak ten prázdný modul
Apollo vylovený z oceánu, který měl být s astronauty na Měsíci, předali
Američanům. Takže vám musí být jasné, že tohle jištění v médiích a
vylovení modulu nemohlo znamenat, že by SSSR neměl žádné výhrady. Ty
výhrady měl, ovšem v jiném směru, šlo o výhrady meziklanového spiknutí s
ohledem na ten podvod ve smyslu: „My se také chceme stát buržousty, a
abyste nás nechtěli podrazit, tady vidíte, co máme v ruce, důkaz o vašem
švindlu. My chceme patřit k vám.“ Takže Sovětský svaz kvůli tomu
poslali do kopru, ale mezi buržousty je stejně nevzali. Pro globální
elitu byli vždy jen podržtaškami a teď spadli ještě níž, už je vůbec
nikdo nebere vážně. Nutí je plnit určité řídicí úkoly, a když potom
kvůli tomu musí vzít nohy na ramena, tak v Londýně zaklepou bačkorami,
nebo je oberou o jejich kapitály. A čeho se dočkají ti, kteří jsou stále
tady a pořád plní jejich úkoly? Za odměnu dostanou páníčkovo okovanou
botou do ksichtu. Ale je to uspokojuje, znamená to, že je sám páníček
odměnil, všimnul si jich! Takže ta Měsíční aféra je jedna věc. Žádná
cesta na Měsíc se nekonala a nejlépe to dokázali právě zastánci toho, že
na Měsíci byli. Těch příkladů je mnoho, já z nich uvedu jen jeden.
Vzhledem k tomu, že je dnes možné spektrální analýzou určit, jakému
záření byla vystavena ta či ona látka, je možné určit, zda něco na
Měsíci bylo či nebylo, neboť tam je to spektrum záření zcela jiné než
tady na Zemi. My máme Měsíční půdu. Sovětský svaz si odtamtud dovezl
400 g a dosud je využívají všechny vědecké laboratoře světa. Američané
prý přivezli 400 kg a žádná laboratoř světa nezkoumala ani jeden jediný
gram. Ty elaboráty a formální prohlášení o tom, že prý tu půdu někde
zkoumali, neobstojí před žádnou kritickou analýzou. Vůbec nemluvě o
vědecké analýze, neobstojí ani před kritikou lidí, kteří mají ze školy
alespoň nějaké ponětí o fyzice a chemii, protože ti Američané… No, co si
na nich vezmete? Úroveň jejich vzdělanosti vidíte na úřednících
státního departmentu a dalších, na úrovni jejich profesionality. A na
stejné úrovni profesionality ty své falešné elaboráty o zkoumání Měsíční
půdy také sesmolili. Takže máme k dispozici 400 g pravé Měsíční půdy.
Na každém předmětu, který byl na Měsíci, zůstanou stopy všeho toho
záření. A s ohledem na to Měsíční video. Ti, kteří dokazovali, že
Američané na Měsíci byli, se domohli soudního rozhodnutí, aby NASA
vydala k analýze kinofilm, na kterém byl natočen pobyt astronautů na
Měsíci. I kdyby byl pokažený, je to jedno, protože ten film musí nést
stopy záření, které je na Měsíci. Stačilo provést analýzu Měsíční půdy a
toho filmu a máte tu jasný důkaz. Jenže všechny ty kilometry kinofilmu
se ztratily. Šli pro něj, otevřeli a nebyl tam! „Proto vám ho nejsme
schopni předat! Všechno co máme, je to, co jsme natočili v Hollywoodu.“
To je úroveň těch důkazů, že Američané byli na Měsíci.[VV Pjakin]
Roman GlaserLibor Walichiewicz Oni se 7let nemohli pomalu odlepit od zeme a behem dvou zbívajicich let dokazali nejen tam ale i zpet proletet s zivou posadkou silne radiacni zonou za mene nez sověty o 500 procen vice odlitanych hodin do vesmiru dobry scifi tedy.Pak je tu dalsi nevysvetelna vec proc nejsou videt hvezdy ani pod pocitacovou animaci kdyz na snimcich porizenych z druzice jsou pod takovimto drobnohledem patrny ty hvezdy jsou,protoze to jediny nemohli ve studiu dokonale zfalsovat to by totiz kazdy astronaut nebo astronom dovedl odhalit tu jedinecnou presnost souhvezdi.A tech 400kg mesicni horniny?vzdyt se pry uz ztratily jako originalni snimky apod. Kdo veri ze amici na mesici byly je naivni nebo zaujaty.
Libor Walichiewicz No to uz jsem ti psal vzorky mohly byt pozdeji odebrany roboticky tak jak to pred nimi udelali soveti.Potom treba dukauy o tom ze americani nebyli zivou nohou na mesici soveti maji ale nejak tim drzi USA v sachu ale to uz je o politice na nejtajnejsi urovni a za zavrenymi dvermi to nejaky novinar neprohledne dukazem mohou byt leckere ustupky USA vuci SSSR a nynejsi RF dale je znamo ze v kosmickem programu neustale spolupracuji viz mezinarodni vesmirna stanice IS a umlcet tolik lidi spolupracujicich na programu Apollo? Staci par dobre vybranych lidi kteri vnuknou ostatnim ze lez je pravda protoze prvni informace a ukony co maji delat jsou od NASA tedy pro upresneni par lidi muze vest stado za nos a ti delaji to co uz predem chteji aniz by vedeli ze se podili na lzi to hsou sice taky konspirace nicmene realne a v historii uskutecnitelne prostuduj si jakou cestu musis urazit aby ses na mesic dostal potom zvaz jestli to pred 50lety mohlo byt zralizovatelne s zivou posadkou s technologii kterou NASA disponovala a pak si znovu poloz otazku mohli to za tak kratkou dobu dokazat? Kdyz nebudes zaujaty dostanes se 50 na 50 a ty bys to chtel jeste odvysilat v zivem prenosu to si nikdo nedovoli ani dnes
Apollo mýtů zbavené
29.10.2017
Po vraždě Stalina nastavil GP kurz na
likvidaci socialistického projektu v důsledku toho, že Stalin vyřkl nad
marxismem smrtelný rozsudek ve své práci „Ekonomické problémy socialismu
v SSSR“, a pokračování projektu marxismu po této události hrozilo tím,
že intelektuální kapacita socialistické společnosti bude stačit na to,
aby odhalila imitačně-provokační podstatu marxismu, a začalo by budování
skutečného komunismu, nikoliv pseudokomunismu založeného na marxismu.
GP potřeboval několik desetiletí, aby ze
sovětské společnosti vyprchal duch stalinismu a aby byla možná demontáž
socialistického bloku. Rozpad SSSR začal v roce 1953, nikoliv v 80.
letech, a dlouhá desetiletí po vraždě Stalina byla prováděna politika
záměrné diskreditace a likvidace všeho životaschopného, co vzniklo ve
stalinské epoše, a posilování toho defektního, co tam také vzniklo. Ale i
přes tuto plánovitou snahu likvidace socialismu, prováděnou Chruščovem a
jeho týmem, k 60-70. letům 20. století začalo být jasné, že základy
položené ve stalinské epoše jsou příliš silné a životaschopné a že
hrozí, že Západ a kapitalismus v hospodářské a kulturní soutěži se
socialistickým blokem prohrává a pokud se nic neudělá, prohraje. Zvlášť
markantní to bylo v oblasti kosmických technologií a úspěchů, kdy USA
klopýtaly daleko vzadu a propast mezi schopnostmi a technologiemi SSSR a
Západu (USA) se zvyšovala.
Pro pochopení dalšího scénáře je nutné
chápat jednu klíčovou věc – SSSR se pod vraždě Stalina dostal opět pod
kontrolu GP, který ovládal přes svou periferii nyní jak SSSR, tak Západ.
Pravá a levá ruka, stejné řídící centrum. Samozřejmě v mezích a
omezeních, kterými disponuje konceptuální moc a zednářská periferie,
není třeba si myslet, že někdo dostával konkrétní příkazy strukturním
způsobem.
Po „šoku ze Sputniku“ a dalších úspěších
kosmického programu SSSR tedy GP vymyslel operaci Apollo, operaci,
která měla vrátit USA ztracenou prestiž a zajistit vítězství Západu ve
studené válce, a tím i zajistit demontáž socialistického bloku a
zabránit nebezpečí, aby intelektuálně silná společnost SSSR nabyla
vlastní konceptuální moci a dostala se z pod kontroly GP (což se nakonec
stejně stalo, vznikem autorského kolektivu „vnitřní prediktor“ a
publikací Mrtvé vody v roce 1992, respektive tímto tento proces
započal).
Něco na způsob „operace Apollo“
potřeboval Západ a biblický projekt (v režii GP) jako sůl, protože moc
USA jako výkladní skříně kapitalismu je založena na image a prestiži
(mýtus „amerického snu“, mašina Hollywoodu a další aspekty), byl to
stroj, stojící na prestiži a image – odeberme prestiž a celá budova se
složí jako domeček z karet. A právě prestiž bylo to, co USA díky ruským
kosmickým úspěchům rychle ztrácely. Bylo tedy třeba akutně něco dělat a
to „něco“ vešlo do historie jako projekt Apollo. Byl to skutečně ohromně
náročný a promyšlený projekt, a úspěšný (hodnoceno podle stupně
dosažení cílů), jediné co to nebylo, je projekt kosmického programu a
letů na Měsíc. Byl to projekt mediální simulace kosmického programu a
letů na Měsíc.
Jak byla operace realizována?
Navzdory rozšířenému přesvědčení, že „by
to přece nešlo zfalšovat“, byla realizace velmi proveditelná. Veškerá
mazanost spočívala v tom, že téměř nikdo ani v samotném programu, v
NASA, nevěděl, že se jedná o imitační projekt. Věděly to vybrané
struktury v armádě a tajných službách, které operaci podporovaly, vědělo
to pár lidí ve vedení projektu a věděli to samotní „astronauti“, kteří
byli postaveni před hotovou věc a neměli na výběr. Těch pár co mělo
svědomí a odmítlo, bylo fyzicky zlikvidováno (požár v kapsli během
zkoušek, uhořeli 3 astronauti). Řídící středisko v Houstonu a tisíce a
tisíce dalších lidí neměli o ničem podezření a skutečně celou dobu
svědomitě řídili průběh misí, jen nevěděli o tom, že se nebaví s
posádkou na oběžné dráze, ale s vojenským satelitem, který funguje jako
retranslátor na vojenskou základnu, kde astronauti sedí v teple a v
suchu.
Proč Američané nemohli na Měsíc úspěšně poslat člověka?
Důvodů je spousta, napřed však vyjasněme
několik věcí. Američané měli motor a raketu, schopnou dosáhnout oběžné
dráhy a Měsíce (Saturn I/IB, Delta), a měli technické možnosti posílat
na Měsíc sondy a umisťovat tam aparáty. Na to kapacity raket Delta nebo
Saturn IB bohatě stačily a to není předmětem sporu. V inkriminované době
vzlétalo několik raket s vojenským nákladem měsíčně a cíle těchto misí
jsou dodnes utajené, takže prostor „tam nahoře“ cokoliv zařídit a
naaranžovat byl. Poslat na Měsíc člověka je však kompletně jiná úroveň
techniky a nutných schopností a to Američané neměli ani vzdáleně, a
nikdo ani vzdáleně nemá tyto možnosti a technologie ani dnes.
V prvé řadě Američané neměli motor s
potřebným tahem. Pro misi na Měsíc s lidskou posádkou je nutné dostat na
vysokou oběžnou dráhu náklad přes 100 tun, dodnes nebyla sestrojena
raketa těchto možností, pokud nebereme v úvahu sovětskou N1, která by to
zvládla, kdyby nebyla administrativně zaříznuta před svým dokončením.
Motor F1, který údajně poháněl raketu
Saturn 5, je výjimečný snad v každém ohledu. Do té míry vybočující z
pravidel a tehdy i dnes dosahovaných parametrů, že do té doby ani od té
doby nic obdobného nevzniklo. Ve světle faktu, že téměř vše z „měsíčních
misí“ NASA ztratila nebo bylo ukradeno, že „měsíční kamení“ byly USA
schopné Sovětskému svazu poskytnout až poté, co Sovětský svaz daroval
svůj měsíční prach USA, a ve světle faktu, že „plod konstruktorského
génia“ v podobě motoru F1 nezanechal, stejně jako vlastně celý program
Apollo, v technickém pokroku jakoukoliv stopu, můžeme mluvit o tom, že
to byla opět jen imitace funkčního motoru a imitace funkční rakety.
Funkční technická řešení a objevy totiž
mají tendenci zanechat v technice nesmazatelnou stopu. Například motor
současného tanku T-90 je několikátá vylepšená generace motoru tanku
T-34, který byl ve své době převratný, s několikanásobně menší spotřebou
a vyšším výkonem. Současné špičkové rakety Sojuz jsou několikátou
generací vylepšení původní rakety Sojuz ze 60. let, která byla taktéž
převratná ve své době. Všude, kde vznikne nějaké převratné technické
řešení, pozorujeme bez výjimky další evoluci daného řešení, vylepšování
parametrů a tak dále. V případě všech bez výjimky technologií a řešení,
které údajně byly použity v programu Apollo, však nic podobného
nepozorujeme – zmizely stejně rychle, jako se objevily. Máme tedy věřit,
že geniální úspěch amerických vědců a inženýrů, ve své době špičkové a
převratné řešení, po sobě nezanechalo žádné stopy, a kromě toho NASA
ztratila veškerou dokumentaci a know-how, takže dnes už na tento úspěch
není možné navázat, a ani nikdy v minulosti na něj nebylo navázáno, ani
nebyl učiněn žádný pokus na něj navázat?
To je zhruba totéž, jako kdyby například
Škoda auto prohlásila, že vyvinula revoluční motor s výkonem 100kw a
spotřebou 1 litr na sto kilometrů, který byl úspěšně nasazen v jednom
případě a pracoval bezchybně, a následně se vrátila k vývoji motorů s
spotřebou 5-7 litrů, a veškerou dokumentaci k převratnému motoru
ztratila a zapomněla v čem ta převratnost spočívala, takže to nejde
zopakovat.
Podobným způsobem „vyčnívá“ oproti
veškerým tehdejším i dnešním raketovým motorům svými parametry
„motor-zázrak“ F1, který údajně umožnil cesty na Měsíc, a následně
všichni zapomněli jak se vyrábí a technická dokumentace „se ztratila“.
Podobně se „ztratily“ nebo „byly
ukradeny“ veškeré hmotné artefakty, týkající se letů Apollo s lidskou
posádkou. NASA se povedlo úspěšně ztratit jak „měsíční kamení“, tak
veškeré originály filmů a fotek, tak veškerou dokumentaci k raketám
Saturn a motorům F1. Jak pohodlné.
Někdo namítne, že přece start rakety
Saturn 5 pozorovaly přímo i přes TV obrazovky miliony lidí. Zde se opět
dostáváme k tomu, že vše týkající se raket Saturn a motorů F1 je nějaké
nestadardní, výjimečné. Například, rakety Saturn zcela unikátním
způsobem odhazují 1. stupeň, celá raketa spíše vybuchne, než že by
odhodila vyhořelý stupeň, a stejně tak během letu s prvním stupněm je
pozorováno prohořívání obalu prvního stupně, což je opět unikátní jev v
celé historii raketové techniky. Všechny tyto podivnosti získají
vysvětlení, pokud uděláme předpoklad, že startující „Saturn 5“ byla
konzerva, vnější obálka kolem menší funkční rakety Delta nebo Saturn IB,
že tedy startovala funkční raketa s kovovým „prezervativem“ navíc.
Výpočty dokládající, že s pozorovanou rychlostí a zrychlením nemohl
„Saturn 5“ nikdy dosáhnout oběžné dráhy, jsou jen třešničkou na dortu.
Další varianta je, že motory F1 sice fungovaly, ale měly mnohem menší
výkon než deklarovaný, a stačily zhruba na to, aby se Saturn 5 odlepil
od země (šlo to velmi ztuha), odletěl ze zorného pole pozorovatelů a po
pár desítkách vteřin nebo po pár minutách spadl někde do Atlantiku.
Astronauti na palubě nebyli, mezi jejich nastoupením do kabiny Apollo a
startem uběhlo vždy cca 1,5 hodiny a nástupní můstek skýtal dostatek
prostoru, aby se mohli nepozorovaně vrátit, v tomto nebyl technický
problém.
Málokdo ví, že poslední zkoušky rakety
Saturn 5 v dubnu 1968 NASA vyhodnotila jako selhání, selhalo mnoho
klíčových systému a hlavně vibrace překročily povolené meze. Pak
následuje půl roku pauza rovnou ostrý let rovnou s lidmi – drtivý
úspěch, a pak následuje mnoho dalších stoprocentně úspěšných misí bez
jediné katastrofy, pokud nepočítáme „daň žánru“, thriller kolem Apollo
13. Dává smysl? Jen pokud si uvědomíme, že v dubnu 1968 poté, co
poslední zkouška skončila selháním, bylo rozhodnuto přejít k programu
imitace letů. Žádný kosmický projekt neprobíhal tak úspěšně a tak
bezchybně jako Apollo, každý pokrok vpřed byl vždy doprovázen
katastrofami a selháními, jen Apollo je výjimka. Ale to by nás už nemělo
překvapovat.
Matematika je ve skutečnosti ještě
nemilosrdnější. Každá mise Apollo s lidskou posádkou sestávala z mnoha
kroků a komplexních operací, jako například odhazování stupňů rakety,
opětovné zážehy motorů, spojování modulů, přistávání na Měsíci, opětovný
vzlet atd., přičemž během zkoušek zdaleka ne vše fungovalo ideálně a
selhání byly na denním pořádku (připomeňme, že poslední zkouška rakety
Saturn před lety s posádkou skončila oficiálně selháním, a to se jednalo
jen o primitivní vzlet rakety na oběžnou dráhu). Pokud každá z těchto
operací bude mít spolehlivost 99%, potom při počtu 15 operací během mise
je celková naděje na úspěch 86%. Pokud by spolehlivost každé operace
dělala 98%, naděje na celkový úspěch je už jen 74%. Při spolehlivosti
dílčí operace 95% je to už jen 46% a při spolehlivosti dílčí operace 90%
je to už jen 20%. Do takové mise by nastoupil jen sebevrah. Přesto
všechny mise Apollo, s výjimkou Apollo 13, byly stoprocentně úspěšné a
technicky bezchybné, ačkoliv poslední test před lety s lidskou posádkou
byl oficiálně vyhodnocen jako selhání.
To jsou technické a pravděpodobnostní
aspekty, pak existují argumenty řekněme přízemní – mise trvaly mnoho
dní, záchod k dispozici nebyl, ke konci by se jejich skafandry už
podobaly pytlům s výkaly, smrad uvnitř kapsle musel být ke konci
nesnesitelný. Přesto na fotkách po přistání vidíme hladké, vysmáté,
dokonale oholené odpočaté tváře. Na tiskové konferenci je však z
nějakých důvodů dobrá nálada přešla a tiskovka připomíná spíš mučení a
výslech, než nějaký triumf. Astronauti se snaží říkat co nejméně
detailů, přesto se zamotávají a zakoktávají, leze to z nich jako z
chlupaté deky. Všichni z nich působí, že jediné co chtějí je mít to co
nejrychleji za sebou a někam zmizet. Jejich další osudy jsou také
nezáviděníhodné – zpravidla odchod z kosmického programu, psychické
problémy, uzavření před společností, nějaká ta předčasná umrtí.
Armstrong odmítl přísahat na Bibli, že byl na Měsíci, a udeřil tazatele
pěstí do obličeje.
O čem to vše vypovídá? Vše sedí na
verzi, že se jednalo o mediální projekt, nikoliv kosmický, a tato verze
také zapadá do scénářů globální politiky 2. poloviny 20. století.
Projekt Apollo byla operace globální politiky řízená z nadstátní úrovně,
probíhala za spolupráce USA a kolaborujícího vedení SSSR, těch samých
kádrů, kteří o 15-20 let později prodali svou vlast za větší výběr
klobásy a džínsů.
Mnoho aspektů této operace zde již bylo dříve probráno, viz například materiály
V kostce, operace Apollo nelze pochopit
bez chápání globální politiky a globálních scénářů 20. století. Po
vraždě Stalina vedení SSSR kapitulovalo před GP a Západem (detailní
analýza viz kniha Ford a Stalin
zde na stránkách), a od 70. let fungoval SSSR jako "dárce orgánů"
kosmických technologií pro USA, a začal také zdrojově podporovat Západ,
dodávat ropu a plyn, aby to Západ přežil, než socialistický blok řízeně
zkolabuje (v 70. letech byl Západ v těžké systémové krizi, chytil druhý
dech jen díky akcím SSSR). Důvod, proč socialistický blok zkolaboval v
90. letech a nikoliv třeba v 70. letech, je setrvačnost sociálních
supersystémů, kdy řízení může dělat jen takové změny, které řízený
objekt akceptuje (v negativní variantě se jedná o mem "pomalé vaření
žáby"). Řízení sociálního supersystému se dá přirovnat k řízení
rozjetého vlaku nebo řítícího se stáda buvolů - lze jen mírně korigovat
směr, při pokusu o ostrou zatáčku přichází katastrofa. Prudké změny
(revoluce, převraty) jsou také součástí řízení, ale až poté, co je na ně
společnost patřičně zpracována a co je sama žádá a uskuteční. Cesta,
jak společnost může přestat být ovládaným objektem, davem bez vlastní
vůle a konceptuální moci (tj. rozhodování o svém osudu), je jen jedna
jediná - zvyšovat vlastní míru chápání a pracovat na své mravnosti,
neboť průměrná míra chápání dané společnosti a její průměrná mravnost
jsou objektivní parametry, které musí každé řízení respektovat a které
určují budoucnost dané společnosti.
Co se týká imitačního projektu Apollo,
bude použit nadstátním řízením na odpis a diskreditaci USA a Západu a
kapitalismu celkově, až příjde čas. "Žába" už se začíná pomalu zahřívat
(GP připravuje informační pole, nadstátní řízení si zde opět nemůže
dovolit žádný prudký manévr):
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/apollo-mytu-zbavene/
Americká vojenská základna se může ocitnout u Krymu
17. 7. 2019 ruinformerVojáci USA začali modernizovat námořní základny Ukrajiny, které se nacházejí v Nikolajevské oblasti, tedy v bezprostřední blízkosti poloostrova Krym. Přivezli do Očakova speciální průmyslové vybavení. Pak američtí vojáci demontovali startovací a přístávací dráhu, která byla kdysi postavena ukrajinskou armádou. Je třeba poznamenat, že ukrajinští vojáci nebyli do výstavby nové startovací a přistávací dráhy letiště zapojeni.
Zdá se, že američtí specialisté si nejsou zcela jisti odbornou přípravou svých ukrajinských kolegů.
Po seznámení s touto zprávou veřejnosti se mnozí analytici shodli na názoru, že Američané tento krok zjevně neudělali kvůli své přejícnosti, ale proto, že tento objekt je strategicky důležitý. Letiště se nachází v těsné blízkosti Krymu a pokud se v budoucnu Američané rozhodnou zde umístit své letouny, může to podle jejich názoru vyděsit Rusko.
Také se ukázalo, že na námořních základnách v Nikolajevu a Očakovu se může objevit operační velitelské centrum amerického námořnictva.
Po dokončení modernizace vojenských zařízení na území Ukrajiny budou mít Spojené státy více záminek k vysílání svých lodí do Černého moře (kde nemohou být podle Montreuxské úmluvy déle než 21 dnů), aby v budoucnu vyvíjely tlak na Ruskou federaci.
Stojí za zmínku, že zpráva o tom, že americká armáda je zapojena do modernizace ukrajinské vojenské základny, byla velmi negativně přijata místním obyvatelstvem.
Nová ukrajinská vláda se však rozhodla nevšímat si nálad svých občanů. To se již stává samozřejmostí
http://www.novarepublika.cz/2019/07/americka-vojenska-zakladna-se-muze.html
Ropě a plynu je předpovídán neslavný konec
© AFP 2019 / Chris Lefkow
21:49 16.07.2019
Užitečné nerostné suroviny, takové jako ropa, plyn či uhlí, které byly dlouho považovány za energeticky nejefektivnější, je stále těžší dobývat, a proto bude brzy výhodnější přejít na obnovitelné zdroje energie. Píše o tom Bloomberg.
Energetická účinnost toho či jiného zdroje je měřena v takové hodnotě jako energetická rentabilita (EROEI). To je poměr energie přijaté k energii vynaložené na její dobývání. Například u ropy je tento poměr 25:1. To znamená, že pro získání 25 barelů ropy je třeba vynaložit energii jednoho barelu. Pokud však bereme v úvahu zpracování, poměr klesne na 6:1.
Tato úroveň EROEI může být již korelována s náklady na energii získávání sluneční energie. Podle studie provedené na Univerzitě v Leedsu v letech 1995–2011 tvořila průměrná energetická ziskovost neobnovitelných zdrojů energie 23 %. Bude však klesat, protože pole se snadno dostupnou ropou vysychají a těžba zdrojů se stává obtížnější a vyžaduje více energie.
V důsledku toho zvýšení nákladů na produkci ropy vede k poklesu EROEI. Neziskovost může vést k nedostatku paliva. Dle analytiků k tomu dojde, pokud hodnota klesne pod 5:1. Odborníci vyzývají k co nejrychlejší investici do obnovitelných zdrojů energie, aby se zabránilo poklesu EROEI.
Letos v dubnu Bloomberg informoval o tom, že ropa ve strategických zásobách USA je zkažena jedovatým sirovodíkem. Oznámili to agentuře představitelé amerického ropného a plynárenského koncernu Exxon Mobil.Většina ropovodů omezuje obsah sirovodíku v ropě na úroveň 10 ppm, protože větší koncentrace vede k urychlené korozi stěn potrubí a nádrží. Avšak v daném případě už nejde o poškození zařízení, nýbrž o smrtelné nebezpečí pro lidi. Za obsahu sirovodíku 700 ppm člověk, který vdechne výpary ropy, za pět minut ztratí vědomí a v průběhu jedné hodiny zemře. V souladu se zákonem USA o svobodě informací Exxon Mobil tento problém oznámila médiím.
Exxon Mobil je v prdeli:-) čo s tým budú robiť?
Inak ropy je stále dosť a pribúdajú stále nové náleziská tak že pochybujem že sa závislosti na tomto druhu paliva tak rýchlo zbavíme iba ak by západ takto chcel vyšachovať na ropnom trhu Rusko z hry
Bylo nalezeno nejradioaktivnější místo na zeměkouli
Vědci z Kolumbijské univerzity v Spojených Státech dospěli k závěru, že úroveň radiace v důsledku zkoušek jaderných zbraní na Marshallových ostrovech je stále hrozbou pro život člověka. Informuje o tom portál Phys.org.
Badatelé prozkoumali
vzorky půdy z 11 ostrovů na čtyřech atolech. Ukázalo se, že se úroveň
záření gama významně variuje, navíc některé vzorky byly radioaktivnější,
než bylo očekáváno a značně přesahovaly bezpečnou úroveň vlivu.
Například na atolu Bikini roční dávka záření činí 648 rem, ačkoli norma je 100 rem ročně. Takové ukazatele přesahují úrovně radiace v okolí Černobylské a Fukušimské jaderné elektrárny.
Experti také změřili úroveň radiace v plodech stromů v zasažených regionech, a také v oblasti kráteru, který se vytvořil v důsledku zkoušky Castle Bravo, kdy v roce 1954 explodovalo na atolu Bikini zařízení o síle 15 megatun.
V obou případech se radiace ukázala jako velmi vysoká.
Mezi lety 1946 a 1958 bylo provedeno na Marshallových ostrovech 67 jaderných zkoušek. Marshallovy ostrovy se nacházejí mezi Havajskými ostrovy a Filipínami.
Zdroj: phys.org
Například na atolu Bikini roční dávka záření činí 648 rem, ačkoli norma je 100 rem ročně. Takové ukazatele přesahují úrovně radiace v okolí Černobylské a Fukušimské jaderné elektrárny.
Experti také změřili úroveň radiace v plodech stromů v zasažených regionech, a také v oblasti kráteru, který se vytvořil v důsledku zkoušky Castle Bravo, kdy v roce 1954 explodovalo na atolu Bikini zařízení o síle 15 megatun.
V obou případech se radiace ukázala jako velmi vysoká.
Mezi lety 1946 a 1958 bylo provedeno na Marshallových ostrovech 67 jaderných zkoušek. Marshallovy ostrovy se nacházejí mezi Havajskými ostrovy a Filipínami.
Zdroj: phys.org
Od tých jadrových skúšok prebehlo 72 rokov a je to horšie ako v Černobile a vo Fukušime?
Například na atolu Bikini roční dávka záření činí 648 rem, ačkoli norma je 100 rem ročně. Takové ukazatele přesahují úrovně radiace v okolí Černobylské a Fukušimské jaderné elektrárny.
Experti také změřili úroveň radiace v plodech stromů v zasažených regionech, a také v oblasti kráteru, který se vytvořil v důsledku zkoušky Castle Bravo, kdy v roce 1954 explodovalo na atolu Bikini zařízení o síle 15 megatun.
V obou případech se radiace ukázala jako velmi vysoká.
Je to katastrofálne zamorenie USA previedli najviac jadrových pokusov na tejto planéte
USA iba v Tichom oceáne odpálilo viac ako sto atómových zbraní.
V roku 1952 USA otestovala svoju prvú vodíkovú bombu a to na Marshallových ostrovoch. Sila výbuchu bola 10,4 megaton TNT. O jej sile vypovedá už len to, že ostrov – Elugelab, na ktorom bola otestovaná, sa doslova vyparil. Jadrový hríb mal výšku 48 kilometrov.
Druhý test vodíkovej zbrane v roku 1954, uskutočnilo USA na atole Bikini. Sila tohto testu bola stanovená na 11 megaton. Castle Romeo bol test, ktorý bol odpálený na vode, keďže sa chcelo predísť vymazania ďalšieho ostrova z mapy sveta.
Castle Yankee
Táto bomba bola odpálená v roku 1954 na strelnici na atole Bikini a mala silu 13,5 milióna ton TNT. Kvôli silnému vetru však jadrový spád z tejto bomby o štyri dni zasiahol aj Mexico city.
Castle Bravo
Tento výbuch z roku 1954 bol najväčším jadrovým výbuchom, ktorý urobilo USA. A ten nedopadol najlepšie. Jadroví fyzici zle odhadli silu výbuchu a stanovili ju iba na 6 megaton. Avšak reálna sila výbuchu bola až 15 megaton. To spôsobilo nemalé problémy, ktoré zahŕňali ožiarenie 665 obyvateľov na Marshallových ostrovoch a smrť japonského rybára na chorobu z ožiarenia, ktorý sa nachádzal 130 kilometrov od výbuchu.
Test # 123
Dňa 23. októbra 1961 Sovietsky zväz vykonal skúšku vodíkovej pumy v severskej oblasti Nová Zem, kde prevádzali väčšinu skúšok. Výbuch mal silu 12,5 milióna ton TNT. Popáleniny tretieho stupňa by pri takejto intenzite výbuchu zažil človek aj vo vzdialenosti väčšej ako 30 kilometrov.
Testy # 173, # 174, # 147 a # 219
Od augusta do septembra roku 1962 uskutočnil sovietsky zväz sériu jadrových skúšok. Bomby mali silu približne 20 megaton, čiže silu približne 1000-krát väčšiu, ako bomba zhodená na Nagasaki. Test # 219 je druhý najsilnejší výbuch na svete vôbec a mal silu až 24,2 megaton TNT. Pri takej sile by sa všetko v dosahu dvoch kilometrov od epicentra bomby vyparilo a ľudia vzdialení aj vyše 42 kilometrov od výbuchu by mali popáleniny 3. stupňa.
Cár Bomba
Asi najpríhodnejšie pomenovanie tejto bomby. Sovietsky test uskutočnený 30. októbra 1961 bol najväčším testom jadrovej bomby v histórií. Výbuch mal silu asi 50 až 60 miliónov ton TNT. Pri takej sile by aj ľudia vzdialení 60 kilometrov od výbuchu mali ťažké popáleniny. A to mala mať pôvodne Cár bomba až dvojnásobne väčšiu silu. Avšak jadroví fyzici presvedčili komunistických vodcov, že výbuch by mohol poškodiť zemskú kôru. Ďalšou významnou úpravou bola výmena plášťa bomby z uránového za olovený. To z nej urobilo paradoxne najčistejšiu doposiaľ odpálenú vodíkovú bombu v pomere k výkonu.
Cár bomba vážila bezmála 25 ton, bola dlhá 8 metrov a v priemere mala 2 metre. Jadrový hríb dosiahol výšku až 64 kilometrov.
A šťatsie v nešťastí sme mali aj pri Černobilskej havárii
Prvotné zasypanie horiaceho reaktora vytvorilo celkom nový problém. Prekrytie reaktora totiž spôsobilo ešte väčší nárast teploty a pod tisíckami ton materiálu sa tak začalo taviť 195 ton jadrového paliva. Pod reaktorom sa navyše nachádzalo veľké množstvo vody pochádzajúcej z roztrhnutého potrubia a hasičských cisterien. Ak by sa jadro prepálilo podlahou pod reaktorom a dostalo do kontaktu s vodou, nastala by nepredstaviteľná katastrofa v podobe extrémne mohutného výbuchu.
V okruhu Černobyľskej elektrárne by výbuch zabil všetko živé do vzdialenosti niekoľko stoviek kilometrov. Mimoriadne vysokou radiáciou by bola vystavená celá východná a veľká časť strednej Európy či Škandinávie. Kontaminovaný by bol vzduch, pôda, voda. Vo svojej podstate by väčšina Európy nebola obývateľná stovky, možno i tisícky rokov. K tomu však našťastie nedošlo. Inak by sme tu celkom určite neboli.
Foto: CIA Factbook, Sting (vectorisation), MTruch (English translation), Makeemlighter (English translation) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons
Európu zachránili traja, v úvode článku spomínaní muži. Alexej Ananenko, Valeri Bezpalov a Boris Baranov sa dobrovoľne prihlásili na záchrannú misiu, ktorej cieľom bolo vypustiť vodu spod reaktora. To sa im nakoniec aj podarilo pričom sa sami vystavili obrovskej radiácii. Dvaja z nich však žijú dodnes. Aj po tejto misii sa však vyskytol ďalší obrovský problém. Roztavené jadro z reaktora nakoniec preniklo pod reaktor a síce už nemohlo dôjsť k obrovskej explózii, hrozilo, že radiácia prenikne do spodných vôd a kontaminuje rieku Dneper i vody Čierneho mora. Zabránili tak neuveriteľnej ekologickej katastrofe.
Problém nakoniec vyriešili povolaní baníci. Tí vykopali 150 metrov dlhý tunel vedúci priamo pod reaktor, kde bola namontovaná masívna železobetónová doska s chladiacim potrubím. Trosky štvrtého reaktora Sovietsky zväz prekryl mohutnou železobetónovou konštrukciou, ktorej prischol názov sarkofág. V roku 2010 začala výstavba nového sarkofágu, ktorého životnosť je odhadovaná na 100 rokov. Do okolia elektrárne sa tak z reaktoru nedostáva už žiadna radiácia.
https://www.interez.sk/traja-muzi-zachranili-celu-europu-ktora-by-bez-ich-hrdinskeho-cinu-nebola-obyvatelna-este-500-tisic-rokov/
Kam nás teda dostala jadrová energia?
Zamorili sme takmer celú planétu. Katastrofa vo Fukušime je rovnako obrovská.
ale nám to nestačí my šalieme ďalej a to som sa tu stretol s ľuďmi ktorí to ešte zľahčujú že je vlastne všetko OK aj v tej Fukušime.
Všetko asi smeruje do sračiek. Jadrové znečistenie planéty je veľké, rovnako chemická kontaminácia a znečistenie morí a povrchových vôd je otriasajúce.
Ideologická Nenávisť a Chamtivosť nenávratne ničia túto planétu ak to nezastavíme my sami, zabije nás to všetkých je to len otázka času
Kapitalizmus bez altruizmu zabíja túto planétu
Například na atolu Bikini roční dávka záření činí 648 rem, ačkoli norma je 100 rem ročně. Takové ukazatele přesahují úrovně radiace v okolí Černobylské a Fukušimské jaderné elektrárny.
Experti také změřili úroveň radiace v plodech stromů v zasažených regionech, a také v oblasti kráteru, který se vytvořil v důsledku zkoušky Castle Bravo, kdy v roce 1954 explodovalo na atolu Bikini zařízení o síle 15 megatun.
V obou případech se radiace ukázala jako velmi vysoká.
Je to katastrofálne zamorenie USA previedli najviac jadrových pokusov na tejto planéte
USA iba v Tichom oceáne odpálilo viac ako sto atómových zbraní.
V roku 1952 USA otestovala svoju prvú vodíkovú bombu a to na Marshallových ostrovoch. Sila výbuchu bola 10,4 megaton TNT. O jej sile vypovedá už len to, že ostrov – Elugelab, na ktorom bola otestovaná, sa doslova vyparil. Jadrový hríb mal výšku 48 kilometrov.
Druhý test vodíkovej zbrane v roku 1954, uskutočnilo USA na atole Bikini. Sila tohto testu bola stanovená na 11 megaton. Castle Romeo bol test, ktorý bol odpálený na vode, keďže sa chcelo predísť vymazania ďalšieho ostrova z mapy sveta.
Castle Yankee
Táto bomba bola odpálená v roku 1954 na strelnici na atole Bikini a mala silu 13,5 milióna ton TNT. Kvôli silnému vetru však jadrový spád z tejto bomby o štyri dni zasiahol aj Mexico city.
Castle Bravo
Tento výbuch z roku 1954 bol najväčším jadrovým výbuchom, ktorý urobilo USA. A ten nedopadol najlepšie. Jadroví fyzici zle odhadli silu výbuchu a stanovili ju iba na 6 megaton. Avšak reálna sila výbuchu bola až 15 megaton. To spôsobilo nemalé problémy, ktoré zahŕňali ožiarenie 665 obyvateľov na Marshallových ostrovoch a smrť japonského rybára na chorobu z ožiarenia, ktorý sa nachádzal 130 kilometrov od výbuchu.
Test # 123
Dňa 23. októbra 1961 Sovietsky zväz vykonal skúšku vodíkovej pumy v severskej oblasti Nová Zem, kde prevádzali väčšinu skúšok. Výbuch mal silu 12,5 milióna ton TNT. Popáleniny tretieho stupňa by pri takejto intenzite výbuchu zažil človek aj vo vzdialenosti väčšej ako 30 kilometrov.
Testy # 173, # 174, # 147 a # 219
Od augusta do septembra roku 1962 uskutočnil sovietsky zväz sériu jadrových skúšok. Bomby mali silu približne 20 megaton, čiže silu približne 1000-krát väčšiu, ako bomba zhodená na Nagasaki. Test # 219 je druhý najsilnejší výbuch na svete vôbec a mal silu až 24,2 megaton TNT. Pri takej sile by sa všetko v dosahu dvoch kilometrov od epicentra bomby vyparilo a ľudia vzdialení aj vyše 42 kilometrov od výbuchu by mali popáleniny 3. stupňa.
Cár Bomba
Asi najpríhodnejšie pomenovanie tejto bomby. Sovietsky test uskutočnený 30. októbra 1961 bol najväčším testom jadrovej bomby v histórií. Výbuch mal silu asi 50 až 60 miliónov ton TNT. Pri takej sile by aj ľudia vzdialení 60 kilometrov od výbuchu mali ťažké popáleniny. A to mala mať pôvodne Cár bomba až dvojnásobne väčšiu silu. Avšak jadroví fyzici presvedčili komunistických vodcov, že výbuch by mohol poškodiť zemskú kôru. Ďalšou významnou úpravou bola výmena plášťa bomby z uránového za olovený. To z nej urobilo paradoxne najčistejšiu doposiaľ odpálenú vodíkovú bombu v pomere k výkonu.
Cár bomba vážila bezmála 25 ton, bola dlhá 8 metrov a v priemere mala 2 metre. Jadrový hríb dosiahol výšku až 64 kilometrov.
A šťatsie v nešťastí sme mali aj pri Černobilskej havárii
Prvotné zasypanie horiaceho reaktora vytvorilo celkom nový problém. Prekrytie reaktora totiž spôsobilo ešte väčší nárast teploty a pod tisíckami ton materiálu sa tak začalo taviť 195 ton jadrového paliva. Pod reaktorom sa navyše nachádzalo veľké množstvo vody pochádzajúcej z roztrhnutého potrubia a hasičských cisterien. Ak by sa jadro prepálilo podlahou pod reaktorom a dostalo do kontaktu s vodou, nastala by nepredstaviteľná katastrofa v podobe extrémne mohutného výbuchu.
V okruhu Černobyľskej elektrárne by výbuch zabil všetko živé do vzdialenosti niekoľko stoviek kilometrov. Mimoriadne vysokou radiáciou by bola vystavená celá východná a veľká časť strednej Európy či Škandinávie. Kontaminovaný by bol vzduch, pôda, voda. Vo svojej podstate by väčšina Európy nebola obývateľná stovky, možno i tisícky rokov. K tomu však našťastie nedošlo. Inak by sme tu celkom určite neboli.
Foto: CIA Factbook, Sting (vectorisation), MTruch (English translation), Makeemlighter (English translation) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons
Európu zachránili traja, v úvode článku spomínaní muži. Alexej Ananenko, Valeri Bezpalov a Boris Baranov sa dobrovoľne prihlásili na záchrannú misiu, ktorej cieľom bolo vypustiť vodu spod reaktora. To sa im nakoniec aj podarilo pričom sa sami vystavili obrovskej radiácii. Dvaja z nich však žijú dodnes. Aj po tejto misii sa však vyskytol ďalší obrovský problém. Roztavené jadro z reaktora nakoniec preniklo pod reaktor a síce už nemohlo dôjsť k obrovskej explózii, hrozilo, že radiácia prenikne do spodných vôd a kontaminuje rieku Dneper i vody Čierneho mora. Zabránili tak neuveriteľnej ekologickej katastrofe.
Problém nakoniec vyriešili povolaní baníci. Tí vykopali 150 metrov dlhý tunel vedúci priamo pod reaktor, kde bola namontovaná masívna železobetónová doska s chladiacim potrubím. Trosky štvrtého reaktora Sovietsky zväz prekryl mohutnou železobetónovou konštrukciou, ktorej prischol názov sarkofág. V roku 2010 začala výstavba nového sarkofágu, ktorého životnosť je odhadovaná na 100 rokov. Do okolia elektrárne sa tak z reaktoru nedostáva už žiadna radiácia.
https://www.interez.sk/traja-muzi-zachranili-celu-europu-ktora-by-bez-ich-hrdinskeho-cinu-nebola-obyvatelna-este-500-tisic-rokov/
Kam nás teda dostala jadrová energia?
Zamorili sme takmer celú planétu. Katastrofa vo Fukušime je rovnako obrovská.
ale nám to nestačí my šalieme ďalej a to som sa tu stretol s ľuďmi ktorí to ešte zľahčujú že je vlastne všetko OK aj v tej Fukušime.
Všetko asi smeruje do sračiek. Jadrové znečistenie planéty je veľké, rovnako chemická kontaminácia a znečistenie morí a povrchových vôd je otriasajúce.
Ideologická Nenávisť a Chamtivosť nenávratne ničia túto planétu ak to nezastavíme my sami, zabije nás to všetkých je to len otázka času
Kapitalizmus bez altruizmu zabíja túto planétu
USA neoconi sa silou mocou chcú ekonomicky zmocniť celej planéty a kam to šialenstvo vedie vidíme. Dekadentný západ chce všetko premeniť na peniaze. Všade ide predovšetkým o zisk takmer za každú cenu. Preto že peniaze a zisk sa dá úspešne premieňať na moc nad inými.
Bielorusko je teraz na RANE tak ako zbastardili Ukrajinu chcú pohltiť a zbedačiť a amerikanizovať aj Bielorusko:
Svět ruskýma očima 515
17.7. 2019 Outsidermedia
Spolupráce třetích zemí s NATO má vždy protiruský charakter * * * * Řecko se změnilo na protektorát * * * * Jaký byl humbuk kolem Venezuely a kde je nyní?
Bělorusko a NATO – kam vedou hrátky myšky s kočkou
Arina Cukanova8. července 2019
Začátkem června proběhla v Římě konference Lucemburského fóra pro odvrácení jaderné katastrofy a zaznamenána nebyla ani v ukrajinském ani v běloruském tisku. Přitom se v Lucemburku vyskytla prognóza ozbrojeného konfliktu Ruska s aliancí, který prý může být na území Ukrajiny nebo Běloruska, pokud v některé z těchto zemí dojde ke krizi.
Na Ukrajině již šestým rokem plane občanská válka a krize se očekává buď v létě po parlamentních volbách, anebo na podzim, kdy noví poslanci začnou přijímat první rozhodnutí. Radikální nacionalisté, kteří oslavovali 30. června v Haliči „tisíciletí ukrajinské mocnosti“, vyhlášené za hitlerovské okupace v roce 1941 a pomáhali masovým vraždám Židů ve Lvově, zvou své příznivce na podzim na barikády.
Co se týká Běloruska, nic nenasvědčuje těžké krizi, ale důvod k protestům umí Západ vytvářet a uvést je do pouliční fáze. V Bělorusku se tím může stát sabotování výstavby jaderné elektrárny v Ostrovci tak, aby běloruské vedení zastavilo spolupráci v atomové energetice s Ruskem. Diskreditační činnost v tomto směru běží dávno, především na sociálních sítích. Záměr je prostý – vzbudit ve společnosti strach z katastrofy podobné té v Černobylu a nasměrovat hněv ulice proti vedení země a Rosatomu. Na to jsou napojeny politické strany Běloruska, nevládní organizace, desítky internetových medií a stovky pisatelů v sociálních sítích, kteří den za dnem straší.
Na pomoc této „informační jednotce rychlého nasazení“ přišel pětidílný film Černobyl, který řeší najednou tři úkoly: Efektivně u lidí vyvolat strach z jaderné energetiky, cpát do vědomí lidí přesvědčení, že Sovětský svaz nebyl schopen budovat bezpečnou jadernou energetiku (takže to ani Rosatom nedokáže) a sugerovat, že na jaderné elektrárně pracují lidé bez kvalifikace, kteří nemají ponětí o tom, co dělají. Tragédie v Minsku na Den nezávislosti, kdy „pozdrav z Ruska“ zabil ženu a zranil desítky lidí, se už zneužívá v kampani proti běloruské jaderné elektrárně.
Po několika měsících informačního nátlaku se podpálí informační knot a hle, na ulici je dav s potřebnými hesly. Je to příklad krize na prahu prezidentských a parlamentních voleb a znamená aktivizaci všech možných krizových scénářů.
Západ má pro Bělorusko různé metody, mezi nimi dokument Catham House a v něm přímý poukaz na to, kam Západ dává peníze: „Měkká bělorusizace“, podkopání autority ruské pravoslavné církve a armády, rozvoj „občanské společnosti“, v čemž je skryt lidský materiál (potrava pro děla) na protesty a revoluce.
Zástupce tajemníka Rady bezpečnosti RF Nurgaliev uvedl: „Není pro nás tajemstvím, že NATO připravuje podmínky pro vládnutí v jednotlivých zemích CSTO prostřednictvím režimů kontrolovaných Západem, a to i s pomocí barevných revolucí. Chci zdůraznit, že spolupráce třetích zemí s NATO má vždy protiruský charakter. Je to mnohokrát potvrzená praxe. Cílem bloku je zasít rozpory mezi partnery a našimi spojenci v organizaci.“ Jinými slovy válka, kterou předpovídá americký profesor Legvold, již běží. Do plánů NATO je zařazeno i Bělorusko – země CSTO a člen unie s Ruskem.
Od 1. ledna 2020 bude Bělorusko šéfovat CSTO, kandidatura je odsouhlasena. Dne 4. července podpořili v Organizaci Lukašenkovu myšlenku na setkání generálních tajemníků CSTO, ŠOS, OSN, OBSE a NATO, aby „prodiskutovali nahromaděné otázky zajištění stability ve světě“. Lukašenko to ohlásil na summitu ŠOS v Biškeku. Podle něho „to nebude fungovat hned, ale vytrvalost může nést ovoce“. Úřadující generální tajemník CSTO Semerikov sdělil, že je zde určitý vývoj (v uvedených kontaktech) a myšlenka je již ve stadiu realizace. Společná konference o otázkách bezpečnosti CSTO a OBSE bude v Moskvě 30. října a na podnět Lukašenka se mohou účastnit i EU a NATO. Co se aliance týká, tak na výzvu ministra zahraničí CSTO z května k uspořádání konzultací o bezpečnosti neodpověděla. Neochota NATO ke spolupráci je alarmující.
Bělorusko je účastno v „mírovém“ programu NATO – PARP. Letos v dubnu přistála delegace ze štábu aliance v Minsku k projednání účasti Běloruska v plánování a hodnocení sil programu. Zástupce NATO představovali pracovníci mezinárodního sekretariátu a mezinárodního vojenského štábu aliance, ředitelství Strategického velení NATO, Spojeného velitelství společných ozbrojených sil NATO AJFC Brunsum, atašé pro obranu při velvyslanectvích USA, Británie, Německa, Polska ČR, a Bulharska v Bělorusku. Stejné to bylo i loni a předloni.
Do Partnerství pro mír je Bělorusko vtaženo od roku 1995. V roce 2019 se Bělorusové účastnili v rámci tohoto společného projektu cvičení v Gruzii, kde absolvovali „základní kurs horské přípravy“ pro případ mírových operací (NATO ?) v horách. Je pozoruhodné, že se ve stejných dnech v Gruzii začaly velitelsko-štábní cvičení NATO s účastí čtyřiadvaceti členských zemí aliance. Mimochodem Gruzie také začínala spolupráci s NATO od Partnerství pro mír, které se přeměnilo na přímou podporu aliancí režimu Saakašviliho a ten v roce 2008 napadl Jižní Osetii a ruské mírové síly.
Ukrajina je také „kvůli míru“ zapojena do programu NATO, ale nijak jí to nepřekáží již šestý rok bojovat s Donbasem, přičemž světu to podává jako „válku s Ruskem“. Dá se předpokládat, že v Bělorusku se jedná o totéž.
Hra NATO na Partnerství pro mír se zeměmi, které nejsou členy NATO, je hra na kočku s myší a ta nekončí ve prospěch myši. Hry NATO s Ukrajinou a Gruzií znamenají pro obě země, že jsou válečnými polygony. Kyjev dal pod oficiálním krytím vojenských cvičení povolení vojskům NATO roztahovat se na Ukrajině celoročně. Účastníci programu „Partnerství pro mír“ se pod vedením NATO zapojili od roku 2015 do největších manévrů na Ukrajině ve Lvovské oblasti. Je to naprostý surrealismus, vždyť mír na Ukrajině nebyl a není, nehledě na to, že partneři NATO „kvůli míru“ neustále nacvičují mírovou činnost ve válčícím státě.
V bohulibé snaze „přátelit se se všemi“ a „vylepšovat vztahy s NATO i s EU“ (jak je stanoveno v upřesněné „Koncepci mezinárodní vojenské spolupráce pro léta 2019 až 2023“ vyhlášené ministerstvem obrany Běloruska začátkem roku 2019) vykreslila vláda země pastorální obraz: „Pás dobrého sousedství“ členských států NATO obklopujících Bělorusko. Ve skutečnosti „dobří sousedé“ řízení aliancí otevírají jeden za druhým Overtonovo okno s jediným cílem: Odtrhnout malou republiku od skutečného a jediného garanta její bezpečnosti – od Ruska.
Převzato z Fondsk.ru
Certain news blogs besides draw in perusers to have their own one of a kind trades. The space draws in you to make a gander at the results of various events and separate current issues. You have your own one of a kind rise assessments showed up on an unclear stage as that of perusers from around the world. medios independientes
OdpovedaťOdstrániť