ABSOLÚTNY PREVRAT V ENERGETICKÝCH TECHNOLÓGIÁCH?
Čína vyvinula převratnou jadernou baterii, která vydrží 50 let bez nabíjení
ODKAZ NA NAJNOVŠÍ SÚHRN SPRAVODAJSTVA:https://aragonit11.blogspot.com/2024/02/xviia.html
by 
I takové procesy jako zvyšování výnosnosti zemědělské půdy aj., které umožňují získat více potravin a dalších zdrojů z živé hmoty, jsou v podstatě vylepšením našeho zapojení energetických vstupů do zemědělství. V zásadě od té doby, kdy naše civilizace umí využívat více energie, klesá potřeba výměry zemědělské půdy na uživení člověka, zároveň však se zvyšováním dostupnosti potravin.
Avšak od 70. let, kdy došlo k poklesu rychlosti, s jakou stoupá dostupnost energií, pokleslo tempo rychlosti růstu potenciální produktivity výrobních faktorů oproti tempu během 2. průmyslové revoluce. Toto tempo růstu produktivity vždy poněkud zvednou průlomy v informačních a komunikačních technologiích, kdy teď se vkládá mnoho nadějí do umělé inteligence, ale žádné průlomy v IT, ani za časů silikonové revoluce, nezvedly rychlost nárůstu produktivity na tempo, jakým produktivita rostla v časech většího podílu energetizace našich technologií a výrob.
Proto Čína zjevně usiluje o energetickou revoluci. Vyvíjí vše od solárníků, větrníků, vodních turbín, nových spalovacích motorů, elektrických pohonů, až po metody uskladňování energie atp. A samozřejmě vyvíjí atomové elektrárny a technologie pro atomovou energetiku budoucnosti, jako vysokoteplotní jaderné reaktory, reaktory na bázi thoriových solí a řízenou jadernou fúzi.
Ale jaderná energetika nabízí příležitosti i pro jiné energetické procesy než gigantické elektrárenské bloky, a tak by nemělo překvapit, že čínská nově zrozená technologická inovativní firmička přišla s jadernou baterií, která nepotřebuje nabíjet a není třeba ji vyměnit či jakkoliv udržovat dříve než za 50 let.
V Pekingu sídlící start-up Betavolt právě ohlásil, že může na trh uvést baterii, jejíž jaderný elektrický článek je menší než mince, kdy uvnitř ho pohání 63 jaderných izotopů. V současnosti prý probíhá fáze pilotního testování tohoto produktu a pak bude moci pohánět váš telefon, trvale létající maličké drony, které nepotřebují tankovat, srdeční stimulátory, mikroprocesory, robůtky a senzory třeba někde v ledovcích v Antarktidě či ve vesmíru. A už se chystá hromadná výroba.
Tato nová baterka na úrovni nadcházející budoucnosti by mohla Číně a všem, kdo se k tomu přidají, otevřít cestu k dalším technologickým průlomům a doplnit se pěkně s technologiemi jako třeba umělá inteligence. Tato baterie se v jistém smyslu nezakládá na ničem překvapivě novém. Generování elektřiny z rozpadu radioizotopů se občas využívá už desítky let. V Rusku se takovéto zdroje hojně využívají v zařízeních trvale pracujících v Arktidě. Zrovna tak se takovéto články používají v kosmických sondách v hlubokém vesmíru, kde je problém využít solární články. Ale je to spíše taková horká pancéřová skříňka než nějaká placička či kostička umístitelná do vašeho mobilu nebo do kardiostimulátoru v lidském těle. A to nemluvě o nákladech. Když si spočítáte náklady na takovou jadernou baterku, tak zjistíte, že vás vyjde levněji pořídit si dieselový elektrický generátor a kupovat do něj palivo, takže použít to jinde než za polárním kruhem nebo v hlubinách vesmíru není moc rentabilní.
Někteří se tedy domnívali, že když si Čína ve svém 14. pětiletém plánu pro roky 2021 až 2025 vytknula mj. cíl vyvinout miniaturní a komerčně využitelné jaderné baterie, tak si klade přehnané ambice, a není moc pravděpodobné, že by se jim to tak rychle mohlo podařit, ač časem se s tím počítá a výzkumné ústavy v USA, Evropě a Rusku na takovýchto zařízeních pracují, i když spíše jako na projektech s delším výhledem realizovatelnosti.
Teď se ale z Číny ozvalo něco na způsob někdejších garážových firem, které kdysi udělaly revoluci v informačních a komunikačních technologiích, a říká, že má elektrický monočlánek o rozměrech pouhých 15 x 15 x 5 milimetrů poskytující výkon 100 mikrowattů při napět 3 voltů, ze kterých chce do roku 2025 začít komerčně vyrábět baterie o výkonu 1 wattu, které se samozřejmě mohou kombinovat k poskytnutí i vyššího výkonu.
Takže při jejich použití by mobily už nikdy nemusely měnit baterie, malé drony aj. by mohly létat po celé generace, a různé sondy třeba na mořském dně by bez potíží fungovaly bez nabíjení. Samozřejmě, že člověka ale napadne, zda to bude opravdu bezpečné. Jaderné kovy jsou např. dost hořlavé a představa, že by taková baterka mohla mít stejné sklony vznítit se jako třeba velké lithiové baterie v elektro-autech, a představa, že by to chytalo a šířilo pak kolem sebe spaliny plné jaderných radioizotopů, je dost děsivá. Firma Betavolt nás ale uklidňuje, že vrstvy, v nichž je takový článek zapouzdřen, nedopustí, aby se to vznítilo či to dokonce explodovalo, i když to bude vystaveno dost drsným podmínkám. A v pohodě to bude pracovat za teplot od -60 °C do 120 °C.
A nemusíte se bát vnějšího ionizujícího záření, vysokých teplot aj., takže by neměl být problém, aby taková zařízení poháněla kardiostimulátory, umělá srdce a kochleární aparáty.
Můžete si tedy říci, že ale pak by stejně měl vzniknout problém s odpadem. Představa, že běžné baterky, které pohání naše běžné pomůcky, jako telefony atp., budou produkovat nebezpečný odpad, který se pak bude muset někde stovky let kontrolovaně skladovat v úložišti jaderného odpadu, nebudí moc klidu. Ale Betavolt nás uklidňuje, že to prý nehrozí. Těch 63 radioizotopů se v baterce prý po období rozpadu přetvoří na obyčejný stabilní izotop mědi bez jakékoliv radioaktivity, která by zamořovala prostředí.
Takže první vlna nadcházející energetické revoluce, která zase urychlí postup naší civilizace vpřed, nemusí přijít ve formě obřích elektráren plných roztavených thoriových solí nebo dokonce umělých sluncí v podobě řízených fúzních reaktorů.
Ale první vlna nové jaderné energetické revoluce by klidně mohla přijít v podobě baterek, kdy první taková baterka už byla světu představena.
Ale baterkami energetická revoluce jistě neskončí, jen to bude předzvěst toho, co přijde dále. O tom, na čem Čína pracuje, jsme se tu už několikrát zmiňovali např.
Nicméně pokud bychom nedosáhli průlomů v energetice, která nám poskytne levnou a dostupnou energii s nevelkou zátěží životního prostředí, tak by nám k velkému urychlení produktivity nepomohla ani umělá inteligence, zatímco kombinace novějších informačních a komunikačních technologií s přelomy v energetice má potenciál nás dovést k zítřkům popisovaným ve sci-fi a o takové zítřky se čínští výzkumníci snaží.
Zdroj: cri.cn
ČÍNA BRAVO!
Moje TOP sci-fi: Po pozretí Interstellaru mám vždy plnú hlavu myšlienok. A to sa mi páči
„Bezprecedentní“ čínský genetický experiment může vést k vytvoření armády supervojáků
by 
Hongkongský deník South China Morning Post přinesl tento týden titulek, který vychází z průlomového oznámení týmu vědců napojených na čínskou armádu a pracujících v Pekingu: „Čínský tým, který stojí za extrémním experimentem se zvířecími geny, tvrdí, že může vést k supervojákům, kteří přežijí jaderný spad.“
Projekt byl poprvé představen v čínsky psaném časopise Military Medical Sciences a získává si stále větší pozornost médií a zájem vědecké komunity, ale vyvolává také vážné etické otázky, přestože jeho dozorci experiment hájí jako „zcela legální“.
Podle podrobností vojenští vědci tvrdí, že se jim podařilo „vložit gen z mikroskopického vodního medvěda do lidských embryonálních kmenových buněk a výrazně zvýšit odolnost těchto buněk vůči záření“.
„Úspěch tohoto bezprecedentního experimentu by podle nich mohl vést k superodolným vojákům, kteří by mohli přežít jaderný spad,“ píše SCMP. Iniciativa zahrnovala experimentální zavedení klíčového genu nalezeného u vodního medvěda do lidské DNA (s využitím embryonálních buněk). Dotyčný gen dává mikroskopickému tvorovi vzácnou odolnost vůči radiaci a dalším extrémním vlivům prostředí.
Vědci se již dlouho domnívají, že vodní medvědi, známí také jako tardigrádi, mohou skrývat genetická tajemství, která by jednoho dne mohla být klíčem k přežití a dlouhověkosti člověka. Osminohý drobný živočich, který je menší než milimetr, byl popsán následovně:
Tardigrádi jsou malí, roztomilí a prakticky nezničitelní. Tito mikroskopičtí živočichové jsou schopni přežít v hrnci s vařící vodou, na dně hlubokomořského příkopu nebo dokonce v chladném a temném vakuu vesmíru. V srpnu se na Měsíci zřítila izraelská kosmická loď s tardigrady, kteří byli součástí vědeckého experimentu, a vědci se domnívají, že přežili.
Poté, co čínský tým izoloval gen tardigrady schopný produkovat bílkoviny podobné štítu, které mohou chránit před radiací a dalšími škodlivinami, uvedl, že „našel způsob, jak tento gen zavést do lidské DNA pomocí CRISPR/Cas9, nástroje pro úpravu genů, který je nyní k dispozici ve většině biolaboratoří“, uvádí se v recenzi experimentu SCMP.
„Podle týmu vedeného profesorem Yue Wenem z laboratoře radiační biotechnologie při Akademii vojenských věd v Pekingu přežilo v jejich laboratorním experimentu téměř 90 % lidských embryonálních buněk nesoucích gen vodního medvěda smrtelné vystavení rentgenovému záření,“ pokračuje zpráva.
Tým však přiznává několik velkých „neznámých“…
Přidání cizího genu z medvěda vodního do lidských embryonálních buněk by mohlo vést ke škodlivým mutacím, nebo dokonce k jejich zabití kvůli genetickému rozdílu mezi oběma druhy, čehož si byl Yueho tým podle svého článku vědom.
Stínící proteiny jsou „jedinečné pro vodní medvědy. Reakce imunity po mezidruhové expresi není známa a může vést k určitým bezpečnostním problémům,“ napsali.
Předpokládají možné budoucí využití své techniky genetické manipulace soustředěné na experimenty s vodními medvědy v případech souvisejících s léčbou akutní nemoci z ozáření pro první záchranáře, vojenský personál nebo kohokoli v blízkosti zóny jaderného spadu. Předpokládají také éru budoucího „supervojáka“ a geneticky upravených lidí schopných přežít jadernou apokalypsu.
Zdroj: nbcnews.com
AUTO NA VODU - TOTO GLOBALISTI NECHCÚ - TAKTO BY NÁS ÁUT A SLOBODY NEZBAVILI....
Auto na vodu - to nie je fikcia!
Na TA3 dnes odvysielali reportáž Andrei Koskovej, v ktorej sa hovorí, že v blízkej budúcnosti možno budeme jazdiť na autách, ktoré poháňa voda. Tvrdí to aj Zoltán Spanyol, ktorého patent uznali v 27 krajinách. Dnes ešte do áut tankujeme benzín,
17. sept. 2006Dnes ešte do áut tankujeme benzín, naftu alebo plyn. No viete si predstaviť, že o pár rokov nám na pohon áut bude možno stačiť obyčajná voda? K princípu, na základe ktorého môžu motory poháňať aj taký prirodzený zdroj energie, akým je voda, sa zložitými výpočtami dopracoval gróf Zoltán Spanyol z Maďarska, pôvodne rodák z Gemera: "Zjednodušene povedané, ide o to, že vodu možno premeniť na plazmu a tá dokáže horieť. Jej nukleárnu energiu možno využiť na pohon áut. Stačí k motoru auta pripojiť malý prístroj, v ktorom dané procesy prebehnú."
Autor svoj vynález patentoval už v roku 1986 v Nemecku, kde v tom čase pracoval ako elektrotechnický inžinier a kde prototyp takéhoto auta aj vyrobili. "Testovaním sa zistilo, že na 100 km stačí 1 liter vody. Okrem osobných a nákladných áut a rôznych prístrojov a zariadení budú môcť na vodný pohon fungovať aj lietadlá. "
Princíp fungovania autor vysvetlil na zváračke: "Na to, aby sme mohli 15 minút zvárať, stačí do zváračky naliať 8 ml vody. 8000 stupňovou teplotou, ktorú horiaca plazma vytvorí, možno roztopiť napríklad kov alebo aj porcelán."
Všeobecne sa odhaduje, že zásoby ropy postačia už len na 30 až 40 rokov. O odkúpenie patentu je preto na svetovom trhu veľký záujem. Prianím autora však je, aby sa autá na vodný pohon začali testovať a postupne vyrábať tam, kde žije, teda v Maďarsku.
... mimochodom, link na video by mal byť aj tu.
Čítajte viac: https://auto.sme.sk/c/4044775/auto-na-vodu-to-nie-je-fikcia.html
TAKTO
SA VŠADE BOJUJE PROTI POKROKU A PRELOMOVÝM TECHNOLÓGIÁM KTORÉ BY
ZABEZPEČILI ĽUDSTVU DOSTATOK LACNEJ ENERGIE A AJ VAČŠIU EKONOMICKÚ
SLOBODU ĽUDÍ A TO SAMOZREJME ELITY NA ZÁPADE NEPOTREBUJÚ
„Otrávili ma!“, zakričal americký vynálezca Stanley Meyer. Vybehol z reštaurácie, kde práve rokoval s investormi, a zakrátko zomrel. Jeho prelomový vynález – auto na vodný pohon – sa tak nikdy nedostal do výroby. Korporácie ho odmietajú a médiá o ňom záhadne mlčia.
Hoci Stanley Meyer naozaj existoval a zomrel už v roku 1998, článok o jeho záhadnej smrti aktuálne zverejnil dezinformačný server AC24.cz a na facebooku získava desiatky lajkov a iných interakcií.
Text z Meyera robí vynálezcu, no jeho „auto na vodný pohon“ je mimoriadne pochybná vec. Kým jej nesúlad so záujmami ropných korporácií je otázny, závažnejší je jej nesúlad so základnými zákonmi fyziky.
Čo vynašiel Stanley Meyer?
Meyer tvrdil, že dokázal bežný automobil prerobiť na vodný pohon. Namiesto benzínu sa ako palivo údajne dala použiť voda, ktorá sa „zvláštnou formou elektrolýzy“ rozkladala na svoje dva komponenty: na vodík a na kyslík. Vodík vzápätí slúžil ako palivo - pri rýchlej reakcii vodíka s kyslíkom by vznikala tepelná energia a odpadom by bola opäť voda.
Oxidáciu (výbuch) vodíka si skúšajú deti už v základnej škole a tento pokus zohráva kľúčovú úlohu aj vo filme Cesta do hlubin študákovy duše, kde tercián Ždimera vyrušovaním profesora spôsobí mimoriadnu udalosť.
Problém je, že nič nie je zadarmo, ani elektrolýza. Tento proces je energeticky náročný a skladovanie vysoko výbušného vodíka nie je práve práca pre amatéra. Meyer tvrdil, že jeho „zvláštna forma elektrolýzy“ vyžaduje menej energie ako známe formy, píše Wikipedia.
Narazili ste na hoax?
Dajte nám o ňom vedieť na hoax@sme.sk.
Encyklopédia uvádza aj to, že ak by Meyerov pohon fungoval podľa špecifikácií svojho výrobcu, bolo by to perpetuum mobile, ktoré by porušovalo prvý aj druhý zákon termodynamiky.
/Absolútny výron ľudskej hlúposti a samozrejme účelová lož falošnej a korumpovanej vedy nadiktovaná globálnymi mecenášmi ktorí majú v rukách a vlastnia všetky médiá. Existujú materiály a zliatiny ktoré rozkladajú vodu na kyslík a vodík v kombinácii so slnečnou resp. sveteľnou energiou no i bez prídavnej energie.
Už dokonca
jazdí auto na slanú vodu ktorá sa v palivových článkoch premieňa priamo
na el. energiu ktorá poháňa auto ešte svižnejšie ako benzín/
„Meyerov pohon obsahoval palivový článok, ktorý by dokázal rozdeliť molekulu vody s menším množstvom energie, než aké získate spojením oboch jej prvkov,“ analyzoval v roku 2007 Meyerov vynález autor Philip Ball v časopise Nature.
Skrátka, Meyerov motor by musel rozdeliť molekulu vody na vodík a kyslík (na to potrebujete energiu), vzápätí umožniť reakciu vodíka s kyslíkom (teda spätnú reakciu) a časť energie ešte použiť na pohon auta.
Otrávili ma!
Kuriózne je, že Meyerovi sa v deväťdesiatych rokoch podarilo na tento vynález prilákať investorov, až kým ho v roku 1996 dvaja z nich nezažalovali. Súd v americkom štáte Ohio ho uznal za vinného z kolosálneho podvodu a nariadil mu finančne odškodniť investorov.
Meyer v roku 1998 zomrel. Jeho brat vypovedal, že Meyer počas obeda s dvoma belgickými investormi náhle vybehol z reštaurácie a zvolal „otrávili ma“. Podľa následnej vyšetrovacej správy Meyer dlhodobo trpel vysokým tlakom a zomrel na mozgovú aneuryzmu.
/JA UŽ BY SOM V TOMTO PRÍPADE NEVERIL NA NÁHODU,
TENTO SYSTÉM JE AMORÁLNY A SKORUMPOVANÝ SKRZ NASKRZ A NEŠTÍTI SA POUŽITIA ŽIADNYCH PROSTRIEDKOV VIDÍME TO TERAZ PRIAMO AKO ZOMIERAJÚ MLADÍ A CELKOM ZDRAVÍ A VYŠPORTOVANÍ JEDNICI NA ZRAZENINY, MOZGOVÉ PORÁŽKY A NÁHLE ÚMRTIA PRI ZLYHANIACH SRDCA PO CELOPLANETÁRNOM OČKOVANÍ PROTI COVIDU
NEČUDOVAL BY SOM SA AK BY SA MAYERA PRESNE TAKTO ZBAVILI/
Jeho „zakázaný vynález“ je obľúbenou témou konšpirátorov. Všetky patenty, o ktoré Meyer žiadal alebo ich dostal, sú dnes expirované a vo verejnej doméne. Ktokoľvek ich môže bezplatne použiť, revolúcia v automobilizme sa napriek tomu nekonala.
Článok zo servera AC24.cz na facebook preposlalo aj niekoľko ďalších stránok. Pri článkoch z AC24 je takmer vždy pravidlom, že texty v tom istom čase prevezmú aj facebookové stránky Stop mediální manipulaci, Svět kolem nás, Infowars.cz a Česi a Slováci podporujú ruský Krym.
Čítajte viac: https://svet.sme.sk/c/20684655/hoax-fake-news-otrava-auto-na-vodny-pohon.html
TU NÁZORNE VIDIEŤ NA TOMTO KONKRÉTNOM PRÍPADE AKO UPLATENÁ FALOŠNÁ VEDA DOKÁŽE KLAMAŤ A AKO MAJITELIA PEŇAZÍ A OBCHODNÍCI S ROPOV UŽ POLSTOROČIE BRÁNIA NOVÝM TECHNOLÓGIÁM.
NO UŽ MÁME ROK 2024 A DO VÝROBY SA TENTO TECHNOLOGICKÝ ZÁZRAK EŠTE STÁLE NEDOSTAL.
NO
NASILU NÁM TLAČIA PREDRAŽENÉ A NEEFEKTÍVNE ELEKTROMOBILY KTORÉ SA UŽ
VYRÁBAJÚ NA QUANTÁ NAPRIEK TOMU ŽE ICH PREDAJ RAPÍDNE KLESÁ
Auto, co jezdí na slanou vodu je konečně realitou. Akceleraci z 0 na 100 zvládne za 3 sekundy s dojazdom 600 km na nádrž paliva
Alternativní pohony jsou celkem úspěšné, i když mají stále řadu
odpůrců. Pro budoucnost je však nezbytné přijít s novým řešením, protože
ropa dojde. /ROPA NIKDY NEDOJDE A TO JE PROBLÉM - PRETO TOTO AUTO NEDOSTANE ZELENÚ/
Odvážný prototyp vozidla představila evropská společnost NanoFlowcell, která použila namísto klasických pohonných hmot slanou vodu. Té je všehovšudy dostatek a představa, že budeme tankovat „v moři“ je celkem bláznivá ale zajímavá (ne, tak to vážně nebude). Prototypem je elektromobil se speciálními palivovými články, takže zároveň odpovídá současným, a pravděpodobně i budoucím, emisním normám.
Druh paliva mu přitom na výkonu nic neubírá, auto dokáže zrychlit z 0 na 100 km / h za pouhé 2,8 vteřiny, čímž patří mezi světovou špičku. Více než slušný je navíc i dojezd, na jediné natankování totiž zvládne Quant e-Sportlimousine ujet až 600 km při běžném tempu jízdy.
Jak funguje pohon na slanou vodu
Ačkoliv automobil skutečně pohání slaná voda, nejde o tu z moře, ani po domácku vyrobenou. Quant e-Sportlimousine je osazen speciálním reaktorem, v němž se připravují dva roztoky soli pomocí různých kovů, které působí jako elektrolyt a jsou odděleně přiváděny do palivových článků. Na povrchu katalyzátorů pak probíhá řada elektrochemických reakcí, z nichž vzniká elektřina.
Jak probíhá tankování / dobíjení
Veškerá energie je vyráběna konstantně a ukládá se do superkondenzátorů s nízkým vodivým proudem a velkou elektrickou kapacitou, a z nich je následně odebírána, aby poháněla kola a systémy. V kombinaci s materiály použitými na výrobu samotného prototypu se jedná o zcela ekologické auto s minimálním dopadem na životní prostředí. Že by konečně budoucnost bez ropy a zbytečného odpadu?
PREČO KOZMOS MLČÍ?
by 
V současné době jsme se totiž ještě nesetkali s čímkoliv, co bychom mohli považovat za jasný důkaz cizího života. Odborníci tento nedostatek mimozemského kontaktu označují jako „Velké ticho“.
Někteří z nich mají pro toto ticho naprosto jednoduché vysvětlení. Podle odborníků můžeme žít v jakési „galaktické zoo“, kterou Cizinci v tichosti střeží a mlčky pozorují, za účelem výzkumu, ačkoliv bez jakéhokoliv zasahování.
Tato záhada je také známá jako Fermiho paradox, který se zabývá otázkou, proč s miliardami a miliardami hvězd stále nepřišel žádný kontakt z venku. Proč se nám ještě nepovedlo při tolika objevech narazit na mimozemský život?
Odpovědí na tyto hypotetické otázky je mnoho. Jednou z možných odpovědí na Fermiho Paradox je ta, se kterou přišli výzkumníci skupiny METI minulý týden.
V Paříži se společně sešli vědci, kteří pracují pro skupinu METI, jejíž název by se dal do češtiny přeložit jako „vysílání k mimozemské inteligenci“, a diskutovali na toto téma. Ačkoliv existuje mnoho teorií o tom, proč jsme se ještě s mimozemšťany nespojili, zdá se, že právě teorie o galaktické zoo je nezajímavější a dává skutečně smysl, svým způsobem.
První známá „zoo hypotéza“ pochází ze 70. let a hovořila o tom, že mimozemšťané jsou mnohem vyvinutější než lidé a nechtějí do našeho vývoje nijak zasahovat. John Ball, který prováděl výzkum pro MIT, v roce 1973 prohlásil.
„Mimozemský inteligentní život může být téměř všudypřítomný. Neschopnost navázat s těmito bytostmi kontakt, může být chápána z hlediska hypotézy, kdy nás jako lidskou rasu postavili stranou, jako součást galaktické zoo.“
Jinými slovy, jak vysvětlil Josh Hrala pro Science Alert v roce 2016, hypotéza zoo předpokládá, že mimozemský život existuje někde tam venku, ale je natolik pokročilý, že se námi nechce zabývat, ať už proto, že nechtějí ovlivňovat naši společnost a raději nás monitorují z dálky.
I když tato hypotéza nemůže nabídnout více odpovědí než tuto, alespoň jde o nějaké vysvětlení toho, proč se zdá být vesmír kolem nás tak osamělý a tichý.
Zdroj: sciencealert.com
Aragonit
Ten paradox tu ostáva preto že ak by bol život všedeprítomný kde sú preň
podmienky a toto vypadá ako fakt musel by sa vyvíjať v rôznych časových
obdobiach a nemalo by byť v kozme okolo nás také ticho. Civilizácia
zhruba na našej úrovni by síce mohli existovať ako ZOO ktoré niektorá
vyspelejšia civilizácia ticho sleduje, ale prejavovali by sa podobne ako
my a snažili by sa o kontakt celkom vedome alebo by svojími pokročilými
technológiami boli viditeľní tak ako my rádiovými signálmi. Ak by bola
civilizácia na Alfa Centauri už by o nás pár desaťročí vedeli ak by boli
na zhruba rovnakej úrovni alebo vyspelejší
Fenomén UFO by mohol byť
buď fejk alebo medzidimenzionálny jav prienikou neznámych entít z iných
dimenzií niečo ako fenomén Poltergeistu ktorý je pomerne dobre zmapovaný
a súvisí s dimenziou do ktorej putujú duše po smrti.
Ale je tu aj úvaha o tom že pokrok vždy civilizáciu vyhľadí tak ako sme na pokraji zničenia a vyhľadenia súčasne aj my celá naša civilizácia. Ale kým by akúkoľvek civilizáciu aj tento pokrok vyhladil stihla by o sebe dať vedieť, ale to sme zatiaľ stále nezaznamenali.....
Hľadanie inteligentného života vo vesmíre? Temný les vás možno presvedčí, že je to zlý nápad
Ľudstvo premýšľa nad iným, cudzím životom od nepamäti. Už v staroveku poznáme takzvaný vesmírny pluralizmus, podľa ktorého existuje mnoho obývaných svetov, nielen ten ľudský. Návštevu mesiaca či iných obežníc poznáme z európskej, arabskej i východoázijskej kultúry.
Premýšľanie o mimozemskom živote v užšom slova zmysle prišlo až s rozvojom hviezdovedy, ako sa slovensky starobylo nazýva astronómia. Presadenie heliocentrického modelu slnečnej sústavy a rozvoj vedomostí o vesmíre priniesli novú, racionálnejšiu polemiku o možnom živote mimo Zeme.
V súčasnosti je pátranie po cudzej inteligentnej civilizácii živé ako nikdy predtým. Umožňuje to naša technologická úroveň a stále rastúce vedomosti o vesmíre. Napriek rôznym pokusom a snahám nás stále stíha neúspech. Čisto teoreticky by to tak však nemalo byť.
Fermiho paradox
Stretávame sa tu s takzvaným Fermiho paradoxom, ktorý predstavuje rozpor medzi absenciou dôkazov o existencii mimozemských civilizácií a skutočnosťou, že by ich aspoň teoreticky malo byť neúrekom (Drakeova rovnica). Na niečo podobné narážal nedávno aj riaditeľ NASA Bill Nelson, ktorý sa domnieva, že vo vesmíre nie sme sami.
„Môj osobný pohľad je, že vesmír je taký veľký… teraz dokonca už existujú teórie o ďalších vesmíroch. V takom prípade, kto som ja, aby som povedal, že planéta Zem je jediné miesto so životom, ktorý je civilizovaný a organizovaný ako ten náš?“ vyjadril sa riaditeľ.
Skutočne čisto štatisticky by mal byť vesmír posiaty životom. Len naša galaxia Mliečna dráha má odhadom sto až štyristo miliárd hviezd, pričom počet slnečných sústav podobných tej našej sa odhaduje na desiatky miliárd.
Počet galaxií vo viditeľnom vesmíre sa odhaduje skutočne zoširoka. Od niekoľko stoviek miliárd do dvoch biliónov. Pri takom počte slnečných sústav a galaxií je jednoducho vysoko nepravdepodobné, že podmienky na život vznikli len na Zemi.
Pokrok ich vyhladil
Samozrejme, záleží, čo berieme ako dôkaz. Rôznych hlásení i záznamov o zahliadnutí neidentifikovateľných lietajúcich objektov je mnoho. Pochádzajú prevažne z anglosaského sveta, ale neprikladá sa im veľká váha. Avšak ani vážnejšie a vedecky podložené teórie o možnom (aj neinteligentnom) živote, napríklad na Venuši, sa zatiaľ nepodarilo preukázať.
To ale neznamená, že sa vedci i laici nesnažia vysvetliť Fermiho paradox. Teória od vedcov z Kalifornského inštitútu technológie a laboratória NASA napríklad tvrdí, že nedostatok dôkazov o inteligentnom živote je výsledkom privysokej technologickej vyspelosti mimozemských civilizácií.
Podľa nich totižto civilizačný pokrok nevyhnutne vedie k absolútnemu zničeniu a úplnej biologickej degradácii. Inak povedané, Mliečna dráha bola v ďalekej minulosti plná života, ktorý sa však sám vyzabíjal. Ľudstvo je v toku času relatívne mladé, preto sa nám zatiaľ tento osud vyhol.
Sladké ticho
Existuje tiež teória zvaná temný les. Tú predostrel čínsky spisovateľ Liou Cch’-sin vo svojej trilógii vedecko-fantastických románov, nazývané kolektívne podľa prvého titulu Problém troch telies. Druhá kniha vysvetľuje, prečo sme zatiaľ nezachytili žiadnu správu od mimozemskej spoločnosti. Vychádza z troch základných axióm:
1. Všetok život si praje prežiť.
2. Vo vesmíre sa nedá spoľahlivo zistiť, či nás mimozemšťania nezničia, pokiaľ dostanú príležitosť.
3. Najbezpečnejšia možnosť pre každú civilizáciu je teda zničiť všetky ostatné, než ony spravia to isté.
„Vesmír je temný les. Každá civilizácia je ozbrojený lovec, ktorý sa zakráda pomedzi stromy ako duch… Lovec musí byť opatrný, pretože po celom lese sú rovnakí lovci ako on. Ak nájde iný život – iného lovca, anjela, démona, od novorodenca po starca, vílu alebo poloboha –, môže spraviť len jednu vec: vystreliť a vyhladiť ich,“ píše sa v knihe.
Ilustračný obrázok. Foto: Pixabay.com
Nejde o úplne nový koncept. Podobné riešenie nedostatku dôkazov o mimozemšťanoch, špecificky rádiových vĺn, navrhoval už americký vedec David Brin. Skutočná realita teda je, že jednoducho nič presné nevieme.
Človek si tak môže vybrať z niekoľkých možností riešenia Fermiho paradoxu, z ktorých ale žiadna nie je príjemná. Sme vo vesmíre sami? Existoval život, avšak vymrel? Alebo je vesmír plný lovcov, ktorí len čakajú na možnosť zničiť našu civilizáciu?
Nedávno publikovaná teória sa snaží odpovedať na otázku, prečo sme neobjavili vo vesmíre inú civilizáciu
Existuje množstvo teórií, ktoré sa pokúšajú vysvetliť, prečo sme ešte neobjavili vo vesmíre mimozemský život. Možno je život vzácnosťou a naša Zem je jedinou planétou, ktorá ho je schopná podporovať. Ďalšie vysvetlenie zase tvrdí, že sme prvou inteligentnou civilizáciou vo vesmíre.
Objavili sa aj bláznivejšie teórie, ktoré hovorili o smrtiacich robotoch, alebo upozorňovali na to, že vesmír nemusí byť tak priateľským miestom, ako ho poznáme. Hoci jedna teória znie ako vytrhnutá zo sci-fi, zatiaľ čo druhá môže byť kľudne možná, je ťažké povedať, čo sa vo vesmíre deje. Vedci momentálne nemajú žiadne dôkazy o tom, že život mimo Zeme by mohol existovať.
Portál IFLScience píše, že sa nedávno objavila nová teória, ktorá prináša svoje vlastné vysvetlenie. Hlavnou myšlienkou práce je fakt, že vo vesmíre môže existovať život, ktorý sa doteraz nedostal a pravdepodobne sa nikdy nedostane do vesmíru. Lenže prečo je to tak?
Takéto civilizácie by mohli byť doslova uväznené na svojej domovskej planéte, bez možnosti opustiť atmosféru. Ak si uvedieme ako príklad našu zem, raketa sa potrebuje pohybovať rýchlosťou 11 km/s aby dokázala uniknúť zemskej gravitácii. Aby takúto rýchlosť raketa dosiahla, potrebuje okrem iných faktorov aj obrovské množstvo paliva.
Život na masívnej planéte
Nová teória bola publikovaná na portáli Arxiv a tvrdí, že vo vesmíre sa môžu nachádzať aj obývateľné planéty so silnejšou gravitáciou ako má Zem. V takýchto prípadoch by raketa musela vyvinúť obrovské množstvo ťahu, aby sa dostala do vesmíru. V niektorých prípadoch to môže byť nemožné. Ako príklad uvádza autor štúdie, Michael Hippke, planéty s desaťnásobkom hmotnosti Zeme. Tvrdí, že na takejto planéte by štandardné chemické rakety nedokázali vyniesť mimozemskú civilizáciu do vesmíru.
„Masívne skalnaté svety by vyžadovali iný spôsob pohonu, napríklad jadrový pohon,“ tvrdí Hippke.
Ide o problém, ktorý sa netýka len vesmírneho cestovania. Takéto civilizácie by nedokázali technologicky napredovať tak, ako sme to robili my. Nemali by satelitnú televíziu, nešli by na Mesiac a ani by nemali technológie, podobné našim vesmírnym ďalekohľadom. Keďže by neexistovala satelitná komunikácia, ani vesmírne teleskopy, civilizácie na masívnych planétach by pravdepodobne nemali prostriedky na to, aby našli a kontaktovali sa s inými civilizáciami.
Teória však nehovorí nič o potenciálnych civilizáciách, žijúcich na menších svetoch, napríklad planétach podobných Zemi. Michael Hippke navrhuje len to, že mimozemšťania na masívnych svetoch by čelili obrovským výzvam, ak by sa pokúšali dostať do vesmíru. Takéto civilizácie by mohli byť uväznené na vlastnej planéte bez možnosti spojenia sa s okolitým vesmírom.
Kmen z Amazonie využívající telepatii. Téměř zapomenutý příběh šokoval veřejnost
by 
A tí, ktorí sa odtiaľ dokážu vrátiť, potom často rozprávajú o neobvyklých zvieratách a ešte o neobvyklejších divochoch.
Jedným z takýchto cestovateľov bol Loren McIntyre (1917 – 2003), skúsený fotoreportér a spisovateľ, ktorý publikoval v časopisoch ako National Geographic, Time, Life, Smithsonian a GEO.
Niektorí volali McIntyreho prototypom Indiana Jonesa, pretože bol tiež neochvejným bádateľom a mal neskutočné šťastie v rôznych dobrodružstvách.
V roku 1969 McIntyre odišiel na Amazonku a objavil tam kmeň, o ktorom doteraz málokto stále vie, aj keď sa k nim často dostávajú rôzni fotografi a potom v médiách uverejňujú farebné obrázky Indiánov.
Ale McIntyre sa s týmito Indiánmi iba nestretol, ale žil medzi nimi 2 mesiace a zistil, že dokážu komunikovať pomocou telepatie. A nejde o vymyslenú bájku, ale o skutočnú udalosť, ktorú v článku napríklad publikoval National Geographic v roku 2016.
Kmeň, v ktorom McIntyre žil, sa volá Majoruna alebo Mace, a títo ľudia sú tak nepolapiteľní, že sa môžete pohybovať po ich biotopoch niekoľko mesiacov a nestretnúť jediného človeka. Nie je to len kvôli ich utajeniu, ale aj kvôli ich malému počtu, všetci v podstate žijú v jednej osade na brehu rieky Amazonky v údolí Džavari na hranici Brazílie a Peru.
Ostatné kmene ich nazývajú „mačací ľudia“ kvôli ostrým dlhým paličkám, ktoré nosia na tvári ako ozdoby a vkladajú si ich do nosa.
Keď McIntyre odišiel do tohto údolia, rýchlo si uvedomil, že sa môže vrátiť naprázdno, dni bežali, putoval panenskou džungľou a nevidel žiadne známky existencie ľudí.
Dokonca začal žartovať, že zmizne, ako jeho idol, Percy Fossett, ktorý zmizol v Amazónii pri hľadaní strateného mesta Z, keď zrazu narazil na lúku, na ktorej ležali štyri telá indiánov pokryté mravcami. Neďaleko ležali ich sekery a stáli nedorúbané stromy a telá Indiánov boli pokryté šípmi.
Tento pochmúrny nález prinútil McIntyra byť opatrnejším, uvedomil si, že niekde sa tu nachádzajú ľudia, ktorí sú schopní ľahko zabiť niekoľko ľudí iba za vyrezanie stromov na svojom území. A prekonal skutočnú hrôzu, keď konečne videl, ako títo tajní lovci lesov vychádzajú z húštiny.
Na tvári mali dlhé, ostré ihlice a na krku náhrdelníky z kostí. Nepozerali sa však na neho agresívne, ale s veľkým prekvapením, bol zjavne prvým bielym mužom, ktorého v živote stretli. Neútočili na neho, hoci mali v rukách luky.
Keď sa McIntyre spamätal, začal opatrne vyťahovať z batohu darčeky, ktoré si priniesol pre Indiánov. Boli to kúsky svetlých textílií, zrkadlá a iné drobností, a to skutočne na Indiánov zapôsobilo, začali všetko skúmať a potom šli do džungle a volali Američana za sebou.
Priviedli ho do svojej osady a tam ho obstúpili, zložili mu topánky z nôh a hodinky z jeho rúk. Všetky tieto veci si dlho prezerali, ale potom ich zničili. Potom to isté postihlo aj väčšinu obsahu jeho batohu vrátane fotoaparátu, ale nedotkli sa samotného McIntyra.
Počas nasledujúcich 2 mesiacov však fotograf jasne chápal, že okolo neho neboli mierumilovní Indiáni z obrázkov, ale skôr agresívny kmeň, ktorého ozdoby boli vyrobené z ľudských kostí a šálky boli vyrobené z ľudských lebiek. Neustále nosili luky s ostrými šípmi a na tvár si nanášali červenú farbu, ktorá prehlbovala strach.
McIntyre si veľmi skoro všimol, že členovia kmeňa spolu komunikujú veľmi málo, a pritom sa títo ľudia zhromažďujú naraz, zložia svoje skromné veci a presťahujú sa na nové miesto. A konajú tak synchrónne, akoby sa o všetkom diskutovalo vopred.
Táto záhada zaujala McIntyra, a keď ju nakoniec odhalil, bol šokovaný, pretože tu stretol niečo, čo nikde inde nevidel.
Jedného dňa McIntyre pristúpil k staršiemu mužovi pokrytému mnohými bradavicami a ten mu začal niečo hovoriť. McIntyre nevedel ani slovo z jazyka tohto kmeňa, ale zrazu pochopil všetko, čo mu starec povedal. A uvedomil si, že keď hovoril, vôbec neotvoril ústa, všetky slová vznikli priamo v mozgu McIntyra!
Bolo to niečo ako telepatia a McIntyre dala tomuto javu názov „prenikajúce lúče“. Ten istý muž, ktorému McIntyre dal meno Barnacle, mu povedal, že kmeň vždy existoval ako jeden včelí úľ a že všetci členovia kmeňa boli navzájom mentálne prepojení. Pritom, starší kmeňa boli zvyčajne najsilnejšími v takejto mentálnej komunikácii.
Potom McIntyre zistil, že tento kmeň vôbec nepoznal a nerozumel slovu „Ja“, pretože pre nich to dávalo veľmi malý zmysel. Tiež si uvedomil, že keď kmeň zrazu začal ako jeden baliť svoje veci a sťahovať sa na nové miesto, znamenalo to, že všetci dostali od starších mentálny signál. Drevorubači z iných kmeňov často zasahovali do územia Majorunov, a preto sa pred nimi ukrývali a podľa možností sa snažili zabiť nájazdníkov.
Ďalším neobvyklým objavom sa stala ich definícia času, ktorá pre nich môže byť pohyblivá aj statická. Prichádza, keď niekto niekam ide, alebo niečo robí a potom odchádza. Netrápia sa, že majú prežiť krátky život a nechápu, prečo by si mali pamätať na minulosť.
Neskôr bol McIntyre prijatý do mystického rituálu, ktorý sa vykonáva na telepatiu. Dostal nápoj zo špeciálnych bylín a potom začal v hlave počuť „biely šum“, v ktorom bolo možné uhádnuť myšlienky rôznych členov kmeňa.
Ale aj napriek takým neuveriteľným skúsenostiam McIntyre chápal, že s kmeňom nemôže žiť natrvalo, bol vždy pod dohľadom a stále bol považovaný za väzňa. Podarilo sa mu náhodou utiecť, počas obdobia dažďov skočil do rieky a odplával držiac sa brvna. A čoskoro si ho všimol pilot vrtuľníka, ktorý prelietal týmito lesmi.
Po návrate domov McIntyre po celé desaťročia mlčal o tom, čo sa mu prihodilo. Chápal, že mu bude veriť len málo ľudí, a tento neuveriteľný príbeh by s ním zomrel v roku 2003, keď zomrel, ak by nebolo amerického režiséra rumunského pôvodu Petra Popescu. V roku 1987 sa Popescu náhodou stretol s McIntyreom na jeho ďalšej ceste po Amazonke, muži sa stali blízkymi priateľmi a jedného dňa mu McIntyre porozprával svoj príbeh o telepatoch z kmeňa Majoruna.
Keď sa ho ohromený Popescu opýtal, prečo tak dlho mlčí, McIntyre odpovedal, že by mu vôbec neuverili a po druhé, že s ním môžu prestať spolupracovať, pretože by to ovplyvnilo jeho povesť uznávaného fotoreportéra a spisovateľa.
Toto je mimochodom dobrým príkladom toho, ako ľudia v našej spoločnosti vnímajú neobvyklé javy a prečo vo väčšine prípadov o tom väčšina buď mlčí alebo rozprávajú anonymne.
Popescu sa napriek tomu podarilo presvedčiť McIntyra, aby porozprával svetu o telepatoch a v roku 1991 vyšla jeho senzačná kniha „The Encounter: Amazon Beaming“. Bola veľmi kritizovaná, ale McIntyre si už z toho nič nerobil, bol veľmi starý a o desať rokov neskôr zomrel.
V 21. storočí už indiáni kmeňa Majoruna nevyzerajú ako primitívni divosi, majú prístup k oblečeniu, plastovým výrobkom a ostatnému tovaru. Zostalo ich len veľmi málo, aj keď sa snažia zachovať pôvodný životný štýl. Vláda vyhlásila ich oblasť za chránenú oblasť, mladí ľudia sa viac zaujímajú o mestá a nie o džungľu. Preto kmeň v podstate vymiera a o ich telepatii sa teraz vôbec nepočuje, akoby tento darček stratili.
Zdroj: biosferaklub.info
Fungovali ako hejná rýb, alebo špačkou sinchronizovaní napojením myslí a
zrejme túto schopnosť získali pomocou rastlín v amazonských pralesoch.
Takto to funguje čiastočne aj v hypnóze na niektorých jednotlivcoch.
19 až 23 augusta sa konal v Malej Fatre Jaskyniarsky týždeň organizovaný Slovenskou speleologickou
spoločnosťou. Speleológov z celého Slovenska hosťovali jaskyniari z Malej Fatry v campe vo Varíne. JS Aragonit
sa aktívne jaskyniarskeho týždňa nezúčastnil, ale zabezpečoval exkurzie pre jaskyniarov do jaskyne Ľudmila.Týmto
chcem poďakovať najmä potápačom z Hippocampusu za poskytnutie základne a štedrú všestrannú pomoc pri zabezpečení
a varení sobotňajšieho guláša. Menovite potápačom Peťovi Laukovi, Katke Klamošovej Mirke a Majke Piovarčiovej.
Za Aragonit sa aktívne zúčastnili len traja členovia skupiny Martin Húlla, Peťo Kozoň
a vedúci skupiny. Väčšina ostatných bola vyťažená v zamestnaní. Ospravedlnil sa aj objaviteľ Ľudmily Marián Hýlll.
(Zatiaľ 210 záberov)
drobných cicavcov.
si pochvaľovali aj čerstvý studený prameň na druhej strane jazera....
Turany Hubová... Pomáhajú nám kopať a hľadať novú jaskyňu pod Ľudmilou, aby sme zastavili povrchový variant
dialnice D1 Turany Hubová - aj im ide o jazero nielen nám o jaskyne a nádhernú krajinu....
inak by to bol Flintovský záber....:-)
Odkaz na Chorvátsko 2015 tu: .http://aragonit9.blogspot.sk/2015/08/chorvatsko-2015-v-dnoch-2-jula5-az-10.html
jaskyniarov
už nikoho nebaví
jaskyňu v starom tunely.....
Koľkokrát som to už fotil a stále ma to baví.....
A už sa futrujeme do overalov.....
z jaskyne von.... Takú veľkú výpravu sme tu ešte nemali:-)
bolo by ešte veselšie....:-)
menej flákal.....
lomu.
Hneď mi bolo jasné že tu kopú po prieskume virgulou.....
Takto vypadá portál
skupinou práve na povrchovke v Kraľovianskom meandry.....
ich že sme do večera a že na nich počkáme... Sobota bola naozaj hektická. Skoro som sa nstíhal ani najesť:-)
Samozrejme sme radi takémuto záujmu o Ľudmilu...
Jurečkom som naozaj nechcel moc zdržovať preto že sme naliezali do jaskyne neskoro podvečer a bolo treba
stíhať ešte aspoň časť večerného táboráka...
priestoroch....
páčiť. Na poslednej akcii keď sme tam spolu boli v Severnej sienke sa Zu nechcelo liezť do tej diery a tak som to nesílil.
Preto sme tam Zuzka neboli. Priznám sa ale ani mne sa do toho moc nechcelo. Do tej časti jaskyne sme sa dostali
naša stará garda 18. 4. 1986 brácho Maroš pracoval na čelbe spolu s Mišom Hanusom a Jarom Ďúglom keď
došlo k objavu 25 metrov chdby s výnimočnou sintrovou výzdobou, ktorá v Malej Fatre dovtedy nemala obdobu.
Mám to nafotené ešte na diákoch. Ale teraz v jeseni tam spravíme akciu a zdokumentijem to opäť Ak budete chcieť
môžete doraziť..
Dám vedieť....:-)
jaskyniarov z legendárnej Pražskej skupiny Zlatý kúň nás nadchla. Vďaka Markétko a Petře.....
v Ľudmile.
Ale kto by inak pracoval ak nie dvojka Húlla Piovarči na každej akcii v teréne doma i v zahraničí:-) A preto že nás
chodí na akcie málo robiť za mňa nemá kto:-)
Skalní ostávajú poslední...... Keď už som zaspával postojačky vzdal som to aj ja......:-)
snehové pusinky. A Medzo bol až pri tretej sintrovej bráne pri Mesačnom jazierku......
ĎALŠÍ GÓL
DO UKRAJINSKEJ BRANKY
Takto sa kradnú prachy a dlh budú platiť okradnutí občania Ukrajiny - Domajdanované - toto je kapitalizmus.
DWN: Kolomojský utekl do Ameriky s penězi MMF
Ukrajinský oligarcha Igor Kolomojský se obohatil na úkor finanční pomoci MMF směřované na rozvoj ekonomiky Ukrajiny. Píší
o tom německé Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Podle jejich informací
téměř dvě miliardy dolarů z první tranše MMF ve výši 4,5 miliardy dolarů
zmizelo „temnými kanály“. DWN připomíná, že o 40 % z celkové sumy
finanční pomoci zemi zažádala Privatbanka náležející Igoru Kolomojskému.Autor článku také upozorňuje na vyšetřování provedené ukrajinským antikorupčním projektem „Naše groše“. Ukrajinští novináři zjistili, že peníze zaslané MMF byly vyvedeny za hranice skrze offshore na kyperské účty Privatbanky.
Jak vysvětluje autor, převod 1,8 miliardy dolarů byl nezákonný. Nicméně ukrajinská vláda na Igora Kolomojského nedosáhne, protože ten se, jak se ukázalo, nyní nachází ve Spojených státech.
Zdroj: http://ukraina.ru/news/20150829/1014116209.html
Steven Seagal chce aby si američiania vzali svoju zem späť.
Nikdy v životě jsem nevěřil, že naše země bude převzata lidmi, kteří ji řídí v tento den. Myslím, že když budeme mít vedení, které si myslí, že Ústava Spojených států amerických je vtip, když máme prezidenta, který má za sebou téměř 1000 nařízení … Co se stalo s pravdou o některých z největších skandálů v americké historii, které se staly přímo před našima očima?Myslím, že kdyby teď vyšla najevo pravda o Benghází, tak by se tento muž [prezident Obama] nedostal přes své volební období. Myslím, že by byl obviněn z vlastizrady.
Amerika je velká země, protože je to země, kde jsme udělali systém založený na ústavě, kde máme svobodu projevu, máme dovoleno nesouhlasit a říkat si, co chceme a neměli bychom být za to perzekuováni. Ale ve skutečnosti ti, kteří mohou říct něco, co je příliš kontroverzní, by si měli dávat opravdu velký pozor.
Myslím, že jsme nyní v kritickém bodě…ať už jste demokrat nebo republikán, tak si musíme uvědomit, že musíme dát na stranu naše stranictví a být spolu jako Američané a uvědomit si, že si musíme vzít naši zemi zpět.
http://www.nwoo.org/2015/08/30/steven-seagal-keby-pravda-vysla-napovrch-myslim-si-ze-prezident-obama-by-bol-obzalovany/
.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára